Ukázka z nové knihy BEZ POUT

Milí přátelé, již jsem opět doma ze Srí Lanky. Posílali jsme vám každý den ze Srí Lanky fotky na facebook, takže se můžete dodatečně podívat, co jsme dělali a jak jsme se měli. Dokonce je tam i záznam ze svatby. ZDE


Zároveň se s vámi musím podělit o smutnou zprávu, že 8. 2. 2018 mi odešla ze života velká učitelka a bojovnice maminka. Počkala na mě, až se vrátím domů, abychom se mohly rozloučit. Jsem ráda, že jsem ji mohla vyprovodit jako svého tatínka. Být u nich do posledního výdechu. 

Oba mi do života přinesly mnoho poznání, a proto když vznikla po smrti tatínka kniha "O SMRTI A UMÍRÁNÍ", která pomohla mnoha lidem se vyrovnat se smrtí blízkých, můžete si přečíst na tomto odkazu ZDE

Nyní píši nyní knihu k poctě maminky "Bez pout aneb jste připraveni na stáří a odchod druhých?"

Kniha bude poučná tím, abychom si uvědomili vděčnost k životu, nebáli se vzít si svobodu a uměli vyprovodit s láskou své blízké.

Dnes vám z knihy přináším první ukázku:

Ukázka č. 1

Img_2983 Pod vlivem morfia, které mamince dávají každých 6 hodin se tělo rychle rozpadá. Organismus není schopen už snést tak vysoké dávky, ale zase to utišuje duši. Tatínek měl zavřené oči, když odcházel, ale maminka je stále otevírá a dívá se ke stropu mimo mě. Stále jedním směrem, pozoruje svoji cestu a chystá se na ni. Už se nebojí a stále více se odevzdává tomu, co přichází.

Jsem ráda, že je v klidu, protože občas přichází již předsmrtné křeče, kdy se jí začne tělo chvět a já se snažím zmírnit tento třes tím, že jí držím rameno, ze kterého napětí přechází do těla. Vždy se na chvíli zklidní a křeče se objevují stále častěji. Sedím u ní, hlavu opřenou o zábradlí postele a jsem v poklidném vákuu. Cítím, že andělé jsou s námi a i mě to přivádí do klidu.

Přijde opět sestřička, která mi pomohla se přimluvit u paní doktorky, a povídá: „Lehněte si na vedlejší postel, maminka by byla ráda, kdybyste si lehla. Takto to musí být pro vás nepohodlné. Já postel ráno převleču.” Mluví jako anděl. Je to zvláštní, nejdříve pro mami nebylo lůžko, ani nadstandard a nyní mi připadá, že máme nadstandard a nemusím ho platit. Mami převezli z pokoje č. 3 na pokoj č. 7, aby to pro druhé pacienty nebylo stresují. Jsou zde jen dvě lůžka, pro nás dvě. Nikdo mě nevyhazuje z pokoje, naopak přijde sestřička a říká: „My jsme rádi, že tu jste.”

22710080_1456609514459923_1792245189_n Kolem 22 hodiny zavolám partnerovi, že tu zůstávám přes noc. Cítím to tak a chci tu být, vím, že mě maminka teď nejvíce potřebuje a já bych si vyčítala celý život, že jsem neudělala to, co jsem cítila. Vždy je zapotřebí následovat své pocity, aby člověk došel ke klidu a míru v duši. Každou chvíli přijde tato sestřička anebo druhá sestřička o něco vyšší, aby se podívaly, zda je vše v pořádku a zda něco nepotřebuji. Dokonce mě i pohladí.

Vyšší sestřička se mě zeptá: „Nechcete udělat třeba kafe?” „Dala bych si čaj.” „A jaký, zelený nebo ovocný?” „To je jedno.” „Vyberte si, když si můžete vybrat.” Pak přijde ta druhá sestřička a zeptá se, zda nechci přinést vodu. Souhlasím ráda a ona mi přinese velkou lahev vody a k tomu přinese jogurt, který má na víčku namalované a napsané srdíčko. Když jsem si vykládala karty na Srí Lance, co budu řešit, až se vrátím domů, vyšlo tam srdce. Věděla jsem, že se týká maminky a nyní mi symbolicky sestřička podává jogurt se srdíčkem. A pak, že andělé neexistují. Ale existují a jsou všude okolo nás, jen někteří je vnímají a někteří nevnímají, protože používají příliš logiku. Když přijímáte vše s vděčností a pokorou, uvědomíte si, že Vesmír vás vede tou nejbezpečnější cestou. Když nechcete pokorně čekat nebo se smířit s s tokem událostí, nemůžete vidět péči a ochranu Vesmíru.  

21042011173 Jsem unavená, tak si chvíli lehnu. Pozoruji ze svého lůžka maminku, je mimo, jen občas otevře oči a zase zavře, pak s nimi mrká. Znovu vstanu a sednu si k ní. Je mi u ní lépe, cítím její blízkost. Pomalu nechává oči otevřené a stále se dívá ke stropu. Pozoruji její měkké tělo, které se zavodňuje a rozpadá. Držím ji za ruku, jsem v meditaci a najednou slyším: „Tak už ji pusť, musíme ji vzít s sebou.” Držím maminku za ruku a cítím pálení v ruce. Přes dlaně se nejvíce spojujeme s energií druhého a všeho okolo nás. Ruka mi tak pálí, že musím naše dlaně rozpojit. Dám svoji ruku na hřbet ruky maminky a tam to ustojím, tam mě nic nepálí.

2. ukázku z knihy naleznete ZDE

****************  

předchozí poselství          zpět          následující poselství