52. týden roku 2010

Čajovna Poselství k poslednímu dni roku 2010

Také se v dnešní den cítíte zvláštně? Možná i lítostivě? I tak, že nevnímáte, že je nějaký Silvestr?

Poprosila jsem o poselství pro tento den:

Přijato 31. 12. 2010 ve 13.10 hod.

ano

Ty se loučíš s jedním ze svých životů a připravuješ se na další život, který bude jiný, než ten dosavadní. Ten dosavadní tě stál hodně sil a byla jsi občas nešťastná ze stavu věcí. Ten nový život tě naplní radostí a skromností, skrze kterou budeš stále více prospěšná ostatním. A proto se neobávej ničeho a jdi směle vstříc novým zítřkům, které ti přinesou nejen uznání, ale i lásku všech. Máme tě rádi

Toto poselství se týká nás všech. Dnešní den není o oslavě, ale o klidu, neboť se loučíme s minulostí a přichází budoucnost. Je to důležitý předěl v tom, co jsme žili a co budeme žít. Příští Silvestry už budou jiné, i naše žití, a proto se pozastavte, spočiňte v klidu a tichu, a důstojně se rozlučte se svojí minulostí, ať jste připraveni na svoji budoucnost.

Mám vás ráda            Zdenka Blechová


Zdenka Blechová – pokračování k tomu, co se právě děje – nejsme sami

31. 12.2010 byl zvláštní oproti jiným Silvestrům a proto jsem poprosila o poselství. Věděla jsem, že jak se cítím já, cítí se i ostatní, a že třeba nevědí, co se s nimi děje a myslí si, že jen oni mají tyto pocity.

Procházeli jsme v tento den těžkým obdobím předělu mezi starým a novým světem. Jako když jsme měli umřít a zase se narodit. Příští Silvestr už bude jiný, i žití bude během roku jiné a budou to rychlé změny, abychom se všichni mohli sejít v cílové stanici zdraví na duchu i na těle. Už tento Silvestr jsem slyšela od lidí: „Jak ti lidé se můžou takhle bavit petardami nebo ten program v televizi mi nic neříkal, jak se lidi můžou smát takovým „trapárnám“. V práci jsem byl jak na trní, už jsem chtěl jít domů a oni se stále smáli a mě to vůbec nic neříkalo.“

Také letos o Vánocích a o Silvestru už lidé chtěli být převážně sami a už to nebylo o starých formách: „Na Vánoce nikdo nesmí být sám.“ Už nikdo nikoho neměl tendenci zvát ke štědrovečerní večeři a také už to nikdo nechtěl. Každý byl raději sám, než aby šel k někomu. Také asi operátoři telefonů zaznamenali menší zisky. Už lidé nepřáli jeden druhému nejen na ulici, ale i o půlnoci. Cítili to nepřirozeně a tak ten, který ještě žil ve starých kódech „musí se všem popřát a koupit jim dárky,“ byl možná zaskočen tím, že se mu nedostalo toho samého. Pokud popřejete od srdce a ne proto, že se to musí, nebude vás mrzet, když se toho nedočkáte od druhých. Když jste dostali přání, které se přeposílá, možná, že vám nic neříkalo. Ale když jste dostali přání, ve kterém jste cítili, že ten člověk si na vás vzpomněl a přeje vám opravdu a to ze srdce, cítili jste to a dalo vám to více, než všechna ostatní přání.

Vše i nasvědčuje tomu, že lidé budou vyhledávat vnitřní prožitky, s někým něco hezkého sdílet, než vnější prožitky a bezuzdně se bavit. Vibrace 31. 12. byly silné a bylo nutno jimi projít. Abyste si mohli uvědomit, že všichni prožíváme v určitý čas to samé, že se nikdy svízelné období netýká jen vás, ale celé společnosti, protože jsme už všichni provázáni neviditelnými vlákny, zaznamenala jsem některé odpovědi na mé poselství.

Nová doba znamená, že už nikdo není sám, a že pocity jednoho člověka jsou obsaženy v celé společnosti. Všichni už začínáme cítit stejně a bude nás stále více. Odchází rozum a nastupuje srdce.

Odpovědi z e-mailů:

Milá Zdeni, Tvé poselství dnes osloví hodně lidí. To je dobře, že zní právě dnes.

* * * *

Včera jsem byla  na kopci nad našim na procházce a pro zachycení posvátnosti chvíle, kterou jsem venku o samotě a v tichu prožívala, jsem jen tak naslepo, neměla jsem sebou brýle, udělala fotku a když jsem ji dala doma do PC, tak jsem byla překvapená... Vidíte to, co já?! Sluníčko má tvar šesticípé hvězdy nebo květiny?! Když se podíváte z boku nebo zespodu
obrazovky, tak je to výraznější. Mám obyčejný digitální foťák, žádné filtry nebo zaostřování, bez brýlí jsem to jen automatem cvakla... třeba  to nějaký zkušený fotograf zachytil kvalitněji, ale i tak mám radost… fotím jen sobě pro radost... a ještě jeden západ slunce přidávám – vzbuzuje úctu k přírodě a živlům... Letos byla obloha mimořádně výmluvná…

* * * *

Dnes se s dcerou cítíme opravdu zvláštně, lítostivě.

* * * *

Dnešní poselství je velmi, velmi trefné. Jsme v brzkém očekávání potomka a já nyní bilancuji svůj dosavadní život.

* * * *

Děkuji za poselství, potřebovala jsem něco takového slyšet, je to o naději do budoucna. Ráda bych také uměla tak otevřeně o všem mluvit, otevřít se před ostatními není o slabosti, ale o odvaze

* * * *

Děkuji Vám za nádherné poselství k dnešnímu dni. Přesně vystihlo mé pocity.

* * * *

Prýští mi ze srdce, se slzami v očích Vám děkuji za toto potvrzení. Cítím tento den velmi zvláštně a těžce, i jiné dny, nesmírně se těším na nový život a upínám se k takovým představám, protože je pro mě poslední půlrok nesmírně vnitřně těžký, den po dni. Chci změnit bydlení, potřebuji pro sebe energeticky jiné, než vyhovuje většině lidem. Doufám, že se takové najde. Také v pracovní oblasti pravděpodobně přijdou změny, zatím jen Bůh ví, jaké. Moc toužím po celkové úlevě – větší lásce a porozumění, slušnosti mezi lidmi.

* * * *

Díky, úplně se to vztahuje na mne, přesně tak to cítím díky, díky.

* * * *

Je to přesné a trefné…

* * * *

Ďakujem, ďakujem, ďakujem .............. až som miestami, ani neviem prečo, plakala.

* * * *

Děkuji za povzbudivá slova, opravdu nevnímám bláznivě Silvestra a toužím po pokojném klidu.

* * * *

To je krásný, zrovna jsem přemýšlela o tom všem, když mi přišlo toto poselství.

* * * *

Ani netušíte, jakou jste mi udělala silvestrovskou radost. Přijala jsem toto poselství s velikou pokorou.

* * * *

Z vašeho poselství mám slzy v očích, jsem dojatá a je mi zvláštně po těle. Mockrát za něj děkuji!

* * * *

Mnohokrát děkuji za tento chanelling – zvláště? To je slabé slovo… Od rána brečím bez důvodu a přemýšlím, jestli mám čekat, až máma umře, aby z toho neměla trauma, nebo už to skoncovat hned......:-)

* * * *

Přesně tak, jak popisuješ v poselství, se dnes cítím.

* * * *

Vaše dnešní poselství proletělo mezi našimi přáteli jako světelný šíp a zcela objasnilo náš dnešní „jiný“ Silvestr.

* * * *

Vždy keď mi bolo ťažko tak mi prišla sprava od Vás, alebo veľmi dobra sprava. Tak ako aj dnes mi je veľmi ťažko a v tom príde posolstvo.

* * * *

Mnohokrát děkuji za dnešní poselství, u mě je to zrovinka naprosto stejné... rozjímání i trošičku lítosti nad uplynulým..., ale tuším, že to nové bude už o radosti a snad naplnění mého poslání tady na Zemi, šířit světlo a lásku ke všemu a ke všem bytostem, ani slova mi nestačí na sdělení toho, co cítím v srdíčku. I Vaše  poselství mi přišlo dnes jako DAR Z NEBES – potvrzení mého tušení… loučení se s minulostí…

* * * *

Děkuji Vám za zaslané poselství, které ve mně vzbuzuje radost. Radost z toho, že jsem se spolehla na své pocity a naslouchala své intuici. Vaše poselství si čtu až dnes, ale včerejší večer jsem strávila přesně podle něj. Nějak jsem nechápala, co to vlastně slavit a z čeho se radovat. A přesto, že mi rozum radil vyrazit ven mezi lidi a slavit Silvestra, zůstala jsem jen sama se sebou. Prošla jsem se k našemu kostelu, ale dovnitř mezi spoustu lidí mne to tentokrát netáhlo, jen jsem venku naslouchala tlumenému zvuku varhan a v duchu děkovala za uplynulý rok. Zbytek večera jsem prožila doma s knížkou vedle své odpočívající kočičky, kterou jsem jen občas uklidňovala, když si někteří nedočkavci bouchali petardy i několik hodin před půlnocí.

* * * *

Já jsem si tu polehával u „telky“ a čekal jsem, až lidi vybouchají petardy, abych v klidu usnul.

* * * *

Děkuji, taky jsem to tak cítila a cítím. Je to asi tak, že vždy se mi dějí věci s předstihem, než se je dozvídám odjinud. Pouze si potvrzuji, že jdu správně a nejsem sama. Je to pro mě příjemné.

* * * *

Tak takhle přesně jsem prožila Silvestra. Odešla jsem do klidu, prospala se, zapálila svíčku a pronesla modlitbu. Jsem šťastná, že plavu v proudu, že vnímám, že mám s kým sdílet vjemy, že sloužím, že je to pravda…! A teď pláču…

* * * *

o. k. jsem opravdu klidná jakoby Silvestr ani nebyl, těším se, co bude vše nej…

* * * *

Vše nej bude vždy takové, jaké si to uděláme. Když přijmeme zodpovědnost a postavíme se zpříma k řešení.

Vaše Zdenka Blechová

* * * *

Děkuji za přeposlané reakce lidí, konečně mi „došlo“, proč jsme tohoto Silvestra trávili s manželem odděleně každý v jiné místnosti, stalo se to poprvé, nepohádali jsme se, jen nám bylo každému zvlášť nějak lepší…

* * * *

Přesně tak jsem prožila Silvestra, vypnula televizi, šla do klidu, nic mne televize neříkala, bylo to o ničem, poselství je pravdivé, cítím to tak

* * * *

Vaše poselství je pravdivé, i na mě sedí jak ušité.

* * * *

Děkuji  za poselství, mluvíte mi z duše. Také jsem to tak cítila a poslala jen přání  k novému roku lidem, které opravdu vycházelo ze srdce, a též takové jsem obdržela zpět. Je zvláštní, že mě ani nemrzí, když mi nenapsali známí, nějak jsem po tom netoužila. Nyní v novém roce se cítím líp, s novou nadějí vstupuji do tajemství tohoto roku. Cítím, že přinese mnoho dobrého pro nás všechny.

* * * *

Chci Vám jen přitakat, co se týče Vánoc a Silvestra. Tento rok poprvé jsem si prosadila být na Vánoce sama!!! Moje babička i maminka to nechápaly, ale ustála jsem si to. V té samotě jsem nebyla vůbec sama, nýbrž jsem si dovolila naplno (alespoň tak jak jsem toho nyní schopna) prožít mou přítomnost – mé Já. Prvního ledna jsem proležela v posteli, cítila jsem se nějak přitlačená k zemi, bublal mi žaludek, i když jsem neslavila a přeci jsem si dovolila prvního ledna odpočívat. Vnímala jsem to jako v pořádku. Vaše poselství a maily mi dělají dobře.

* * * *

Prosím o zasílání poselství. Kamarádka mi dnes jedno od Vás přeposlala a mám z něj radost. Týká se Silvestra, již od rána jsem na sobě cítila nechuť s kýmkoliv mluvit a komukoliv se přizpůsobovat. Naši mladí s manželem chtěli, abych šla s nimi slavit do místního hostince,
v průběhu dne jsem začala pociťovat bolest rukou, ramen, krční páteře a hlavy tak silnou, že já, která nejím žádné prášky, jsem málem už nějaký slupla. Naštěstí jsem se jen namazala mastičkou a řekla jim, že nikam nejdu a chci být sama, aby mě nikdo nerušil. V průběhu večera jsem si nezapínala rádio, televizi, prostě jen klid, samota a opět klid. Bolest zvolna ustupovala a já jako bych se vznášela mimo svoje tělo, byla jsem v něm, ale i mimo něj. Takový zvláštní pocit jako bych byla všechno a chtěla pryč, ale věděla jsem, že musím zůstat, v této blaženosti jsem usnula. Díky, že jste to ve svém poselství popsala, alespoň mám komu se svěřit, moji blízcí by mě měli za blázna (možná že už i mají), ale mě to nevadí, vím, že mi bude čím dále tím lépe.

Děkuji i za videa, kde ukazujete výklad karet, je úžasné, jak dovedete člověka navést tak, aby si sám odpověděl. Vždyť každý máme intuici, jen ji nechceme poslouchat a mnoho lidí pak svěří svůj osud do rukou kartářů, kteří jim radí a oni jen slepě poslechnou, aniž by rozuměli, mám za to, že právě to nasměrovat člověka, aby sám sebe pochopil je to správné, ne za něj věci řešit.

* * * *

Děkuju, že jste poselství napsala. Obvykle trávím Vánoce i Silvestra s maminkou, ale tentokrát jsem si hodně přála, aby na Silvestra nepřijela, cítila jsem, že chci být sama – ale neřekla bych jí to. Světe div se – sama mi rezolutně do telefonu řekla, že na Silvestra nepřijede, protože… ale důvody nejsou důležité. Myslím, že to přesně koresponduje s tím, co jste napsala. Ani jsem se nedívala z okna na petardy, nezajímalo mě to. Žádné víno. Suroviny na chlebíčky jsem snědla jednotlivě. Žádná televizní zábava, jen jeden film, na ten bych se dívala, ale i jindy. Pomodlila jsem se za všechny. Nevím, co přijde nového, ale uvědomila jsem si, že to, co mi leželo poslední dobou na srdci – že jsem sama – asi není to, nad čím bych měla dumat. Třeba to tak má být, i když jsem si hodně přála, aby to bylo jiné. Asi mám žít jinak. Díky Vám, že jste to napsala a díky všem, kdo se připojili se svými pocity. Krásný, šťastný nový rok Vám i všem duším, které jsou na stejné vlně.

* * * *

Milá Zdeňko, i já se připojuji k řadě děkujících a sympatizujících… jsme dvě kamarádky, dnes už přítelkyně, s podobným životním příběhem a zjišťujeme – napřed já a potom ona, protože jí maily přeposílám:-), kolik pravdy a moudrosti, lidskosti, pokory a lásky je ve vašem konání. Procházím těmito změnami  ve svém soukromém životě beze smutku, obav ze zítřků. A za to velký dík.

* * * *

Moc Vám i všem ostatním děkuji za ta slova, která jsou uvedena níže. Celé svátky jsem prožívala ve velmi smutné náladě a Silvestr byl velmi silný. Dodala jste mi energii a pozitivní sílu.

* * * *

Kamarádka mi poslala od vás poselství na rok 2011, děkuji za něj, k mnoha věcem jsem došla a vy tam o tom mluvíte, je to úžasné, děkuji, že jste a jste prostředník mezi Nebem a Zemí.

* * * *

Moc vám děkuji za poselství. Je to něco úžasného. Já jsem na Silvestra byla sama s pejskama. Večer mi utekl, ani nevím jak. Byla jsem úplně v klidu. Poslouchala jsem přednášky z www.cestyksobě. Po půlnoci jsem si pustila vaší relaxaci, Setkání s andělem. Psi sem tam zaštěkali na hodně hlučné petardy, ale jinak jsem nevnímala ani smutek a nic.

* * * *

Aktualizace 5. 1. 2011

Stále ještě dochází reakce na silvestrovské poselství. Následují další ohlasy na ně.

Ráda jsem si přečetla poselství a ujistila jsem se, že všechno je v pořádku. Letos jsem měla zvláštní pocit nejen o Vánocích, ale i na Silvestra, nevěděla jsem, ale co se děje a nejlépe mi bylo venku.

****

Moc děkuji za mailíky. Také jsem se cítila a stále cítím zvláštně smutně na duši, jako by něco končilo… a změny se bojím. Asi je to přirozené – člověk se bojí neznámého, ale právě to činí život krásným a pestrým.

****

I já čtu často Vaše poselství a tentokrát mi ho přeposlala přítelkyně. Ano i já měla stejné pocity, že se s něčím  loučím, smutek, že odchází staré věci a chtěla jsem zůstat v tichu a nic neoslavovat, jak by ani žádný Silvestr a i Vánoce nebyly, tak to i pociťovaly děti. Tak jsem se rozloučila se starými věcmi a vítala nový začátek a divila jsem se, co Ti lidé slaví? Rány, rakety byla jsem šťastná, když to skončilo. Přicházejí velké, ale potřebné změny a každý musíme sám za  sebe.

****

Dnes si mě našlo Vaše e-mailové silvestrovské poselství. No to je krásné zrcadlo, viděl jsem se v něm doslova celý. Silvestr na mě působil unaveně, v práci jsem s pramalou chutí navštívil tři pracoviště s přáním všeho nejlepšího. Těšil jsem se domů, ale žádné veselí, žádné oslavy a nucené radování. Usnul jsem u TV, i půlnoc jsem zaspal, ani ta kanonáda venku mě nevzbudila. Jediné, z čeho jsem měl trošku výčitky, bylo, že jsem letos téměř nikomu neposlal vánoční a novoroční přání, jen jsem odpovídal na jednotlivé maily, které přišly, vše konkrétním jednotlivcům, ne vypsat adresy a buch… A tak jsem měl dnes opravdu radost, že jsem v tom nebyl sám, že to pro mnohé z nás je úplně stejné.

****

Mockrát Vám děkuji za toto úžasné poselství, je to velice pravdivé. My jsme s manželem Silvestra téměř prospali. Přátelé, kteří nás měli navštívit o Vánocích, onemocněli. Přesunuli jsme ty návštěvy na období kolem Silvestra a zase jsme zůstali sami - byli nemocní znova.

****

Ďakujem za Vaše posolstvo, aj za preposlané reakcie... teraz viem, že nie som sama v tejto spoločnosti, ktorá som cítila to, čo vyjadruje Vaše posolstvo z 31. 12. 2010. Vaše posolstvo som si prečítala až v prvý novoročný deň, ale so slzami v očiach, lebo vyjadrovalo presne to, čo som v ten deň prežívala... som nadšená, že je nás tak veľa, čo cítime zmenu!

****

Děkuji Vám za poselství, které korespondují plně s mými pocity na Vánoce i Silvestra.
Na Vánoce jsem podlehla starému vzorci a byla s mamkou, dědou a babičkou a pěkně mě pak bolela záda a noha po úraze. Na Silvestra jsem došla k sestře, bylo tam milo, ale nakonec kolem 11 jsem odešla a před půlnocí jsem již byla doma. Tak jsem to cítila, že to tak mělo být. Proč Vám ještě píši, protože dnes jsem dostala odpověď na jeden sen, který se mi opakoval. Teď nedávno 2x a byl spojen s mojí příbuznou, která bydlila kdysi v Plzni-Bolevci.
A já, proč se mi pořád zdá o Plzni, a teď jsem akorát dočetla to Vaše poselství.

****

Díky, Zdeničko, za Tvé „poselství“… citace Tvých slov: „Nová doba znamená, ŽE UŽ NIKDO NENÍ SÁM!… – že pocity jednoho člověka JSOU OBSAŽENY V CELÉ SPOLEČNOSTI…“ Toto, co jsi uvedla, JE ZCELA ZŘEJMOU ODPOVĚDÍ na loňský výrok, směřující k Tobě (který se zdál z počátku „nepochopitelný“)… a to, ŽE SE BUDEŠ NACHÁZET VE VŠEM!!!... vidíš sestřičko  A JE TO TADY – VĚDOMÍ NYNÍ JIŽ VÍ…

****

Děkuji, děkuji…, paní Zdenko, tohle dělejte častěji :o), to je tak úúúúúúúúúúúúúúžasné vědět, že nejsme sami, ale že je nás tolik, tolik mooooc, kdo cítíme, vidíme, vnímáme, prožíváme podobně… mám slzičky v očičkách, že mám štěstí být  toho součástí.

****

Aktualizace 8. 1. 2011

Děkuji Vám za poselství, která zasíláte. Dělají radost a dávají naději, že bude lépe mně i mým známým, kterým musím vždy Vaše zprávy poslat.

****

Nebyla jsem několik dní ve svých mailech. Říkám si teď každý den, jak se cítím dobře a jakoby ochráněna před negativními a zlými náladami a chováním kolem mne a mám velkou radost, když mohu někomu, komu je špatně, říci něco hezkého a přitom mu poslat ze svého srdce teplo a lásku a jakoby tichou poštou poslat pohlazení a stále si říkám, kde se tento pocit ve mně každý den bere.

****

Teď jsem si přečetla Vaše poslední poselství a již vše chápu. Jsem velmi šťastná a těším se na vše, co přijde… Přeji si pro všechny ať je dobře.

****

Poprvé jsem pocítila potřebu reagovat na vaše poselství. Musím se přidat ke stovkám dalších lidí, že tento Silvestr byl divný. Chtěla jsem být sama – četla jsem si. Ze slušnosti jsem na chvíli šla k sousedům, ale nechtěla jsem se smát, dívat na TV. Ve 23 hod. přišel manžel z práce, šli jsme do města se podívat na ohňostroje, v restauracích bylo jako po boji, jako na smetišti. Jeli jsme tedy domů a tam se pohádali. Byl to opravdu zvláštní večer. Ovšem teď v práci je co dělat. Očekávala jsem, že v lednu bude prodej slabší, ale lidi chodí a kdo přijde, ten koupí. Rozhodla jsem se najít novou práci, začínám být zvána na pohovory a přitom v současné práci je co dělat, je to zvláštní. A je to dobře. Vidím, že tento rok bude opravdu plný změn – a doufám, že dobrých. Děkuji, že nám předáváte tolik naděje a pozitiv.

****

Pravidelně sleduji Vaše poselství i Váš časopis a zvláště teď, v poslední době, kdy se hlavně řeší vztahy na všech úrovních, mi vždy dodaly a dodávají sílu, odvahu, řešení atd., neboť i já sama řeším pětadvacetiletý již nefunkční manželský vztah a nyní jsem plně rozhodnuta, vnitřně připravena, vztah opustit a vydat se svou vlastní cestou s Láskou v sobě. Vím (cítím), že můj manžel byl ten osudový partner, který mě měl učit a také, že mě hodně naučil a tím splnil svůj úkol a nemá mi už co předat, co mě učit, za což mu děkuji.

Trvalo mi to sice léta, ale poslední dva roky, krůček po krůčku, a koncem minulého roku a začátkem toho nového, mílovými kroky, i s pomocí Vaší, Vesmíru, andělů, jsem postupně sílila a začala se hodně měnit a svou pozornost jsem obrátila právě k sobě. A vše, co v poselstvích je a bylo řečeno, skutečně platí a hlavně to, když člověk něco chce, po něčem touží a změní své chování, jednání, jde do svého středu, kde uvnitř nachází Lásku, svého Boha a Světlo z něj vyzařuje, tak se začne měnit a mění se i okolí, ostatní lidé kolem něj a člověk vidí, jak i oni na sobě pracují a mění se. A v té době, když i já řeším a dostávám se více do sebe, tak mám potřebu se vyjádřit právě básničkami, ze kterých vyzařuje Láska, Světlo, cit, rozpoložení mé duše, atd.

A tak, s radostí v srdci a s upřímností k Vám i Vesmíru, zasílám ještě tři moje básničky jen tak, Vám pro radost, pro potěšení a chci, abyste i Vy věděla, že také na Vás někdo myslí, drží Vám palce, těší se vždy na Vaše poselství, na Váš bezva časopis a uvědomuje si pomoc z Vesmíru i tu Vaši.

Je to pro mnohé vlastně takové ,,nakopnutí" na jejich (naší) vlastní cestě a díky za něj! Mám Vás ráda!

****

Vy jste poklad, trefila jste se, ze Silvestra na Nový rok jsem se skutečně zrodila. Řešila jsem doslova 3. dobu porodní a vyšla na světlo světa. Vaše potvrzení mne přímo nadchlo, ani bych netušila, že se tak cítila většina, pomáhám totiž lidem toto vše transformovat. S velkým díkem, že jste.

****

Děkuji za nádherná poselství. Konec roku byl opravdu zvláštní. Už o Vánocích jsem vyhledávala samotu. Chvíli to byla lítost, slzy, vztek a radost. Namalovala jsem podobiznu jednoho člověka, který mi zasáhl do srdce. V srpnu se sešly naše energie bytí a ke konání a spojili jsme se, dostal jsem se každý do svého já. Vídali jsme se do Mikuláše, pak byl každý sám, akorát jsme si popřáli hezké vánoce. Před Silvestrem jsem mu jí dala, nejdřív jsem z toho obrázku měla radost, ale za pár dní jsem nad ním brečela a musela jsem mu jí dát. Nechci nikoho vlastnit a ani nemám potřebu s ním být každý den, usídlil se někde v srdci, takže ať je kdekoli, vím, že žije a má se. Silvestr jsem proplakala sama. Jediné, co mi přišlo na mysl, dobrý pocit, že jsem se rozvedla a taky úleva, že jsem odevzdala podobiznu. Ozval se po Novém roce. Dneska ráno jsem si říkala, že bych ho mohla potkat a já ho skutečně potkala. Bylo to zvláštní, cítila jsem energii a jeho vůně, kterou znám, když jsme se potkávali, dřív mi projela jako blesk celým tělem a ještě dopoledne jsem jí cítila.

Četla jsem Vaše knihy, jak osudový partner, tak duchovní partner. A přemýšlela jsem, který je který. Ono je to asi jedno. S oběma jsem se setkala před sedmi lety, na velké akci v srpnu, kde byli oba dva. Tenkrát jsme spolu po sobě pokukovali, ale nic se nestalo. Letošní srpen jsme se dostali ke svému já. Tam, kam jsem se za sedm let vztahu s manželem a pět let manželství s manželem nedostala.  Na jaře jsem se osvobodila od manželství, a v srpnu se objevil a nikdo to nečekal. Na podzim jsme s manželem podali žádost o rozvod, a ta se vyřizuje.
Přemýšlela jsem, a jak jsem u sebe, tak mi přišlo, že manžela jsem si vybrala podvědomě, že jsem tenkrát nechtěla být sama a že jsem toužila po lásce – staré kódy z dětství, že si lásku člověk musí zasloužit. Dostala jsem se i do konfliktu s mámou letos a viděla, jak si rozumějí. Přišlo mi to přesně jak v té vaší knížce, že si člověk vybírá  podvědomě partnera podobného jednomu z rodičů. Mě přijde podobný jako máma, šíleně starostlivý, pečující někdy až příliš, obětavý, klidně se vrhne na dvě zaměstnání… Tak jsem si myslela, že manžel byl pan osudový. Ale asi se mýlím, protože jste psala, že pan osudový se objeví a často po lekci zase mizí, což by spíš odpovídalo na pana z léta. Ale zase jsem k němu měla důvěru, protože jsme se při nějaké příležitosti potkávali a těch sedm let jsem z něj cítila takovou zvláštní energii, lepší náladu a radost. Ale to je běžné, když se známe sedm let. Nezajímal mě, až letošní léto to nějak zlomilo. Přinesl energii, že studuji, objevila jsem své ztracené koníčky a cítím svou vlastní energii a barevný život.

****

Silvestr byl smutný, ale jako by skutečně odplavil staré, a já se v novém roce cítím jako znovuzrozená, s elánem, radostí, silou, otevřenější, usměvavější a spokojená. Snad mi to vydrží dlouho.

****

zpět