Zamyšlení nad vánočními svátky

Vánoční strom Uvědomuji si, jak je tvořivost důležitá. S ní jde vše lépe. Jsem u holiče a slyším: „Zítra je pátek, to je fajn, bude zase víkend.” Já už nerozlišuji všední a sváteční dny, protože pro mě je každý den sváteční, když něco dělám. Už si nedokáži představit jen tak nic nedělat a snažit se zabavit. Každá činnost, kterou dělám, má pro mě smysl a baví mě. 

Budou Vánoce a slyším, jak si u kadeřnice ženy povídají: „No, to zase budou svátky klidu a pohody. Budu se honit, ten můj mi s ničím nepomůže, ještě se na Štědrý den sbalí a jede za rodiči. Když mu řeknu, aby mi pomohl, řekne, že nemůže, protože je to takový zvyk, že za nimi vždy přijede. A když je doma, tak se tam mrcasí a já raději řeknu, aby odešel. Večer zasedneme k večeři a jsem tak unavená, že brzy usnu. Druhý den ráno, musíme brzy vstávat, protože musíme upéci ryby, protože přijdou kolem 11 hodiny děti na oběd. Pak se sebereme a jedem k našim a tam slyším: "Kde jste?" No, kde asi, taky to nějakou dobu trvá, než přejedem celou Plzeň. Další dny jsme buď my někde na návštěvě, a nebo někdo u nás. A tak svátky utečou a my si ani neodpočineme. A to jsou ty svátky klidu a pohody. Taky to tak máte paní Blechová?” 

Požehnání Ne nemám. Jen si uvědomuji ten chaos, který žijí a který jsem samozřejmě žila taky a dnes jen klid a mír v duši. Neměnila bych za nic a stále více cítím lásku k Vesmíru za jeho moudré vedení do mého srdce, abych nemusela dělat věci z rozumu, ale abych je dělala z citu. Ale než se to člověk naučí je to daleká cesta. To, co paní vyprávěla, jsem také žila. Jak ráda jsem pro všechny napekla třeba i 16 druhů cukroví a vše rozdala, pro všechny ty nejlepší dárky obstarala, všechny pohostila a ke všem musela jít na návštěvu. A tam byl ten největší chaos a vše mě vysilovalo. Pak přišlo období, kdy jsem odbourala pečení cukroví, slavení Vánoc, návštěvy, bylo mi jedno, zda jsem sama o Vánocích či s někým, zda někdo přijde, anebo já někam půjdu, kupování dárků atd. A šla jsem tak daleko, až jsem si říkala, je to stejný den jako každý jiný a stačí mi k štědrovečerní večeři třeba i jen chléb s máslem a pochutnám si na něm stejně jako na vánočních hodech. Toto se odvíjelo pár let. Letos poprvé si peču cukroví a těším se, že jím obdaruji známé, kteří to určitě nečekají, protože jsem nepekla. Ale už obdarovávám jinak. Dříve jsem dávala a dělala věci z rozumu, a to byl ten chaos. Když děláme věci z rozumu, vše nás vysiluje, nebaví nás to, očekáváme vděk druhých, aby se jim to líbilo, aby nás pochválili a případně se chovali dle našich představ. 

Když chci nyní dát od srdce, nebude mi vadit ani odmítnutí a nemám představu o tom, jak by se druhý měl chovat. I kdyby to byl nevděk, neomalenost či jiná vibrace, která nám není příjemná, jsem schopná ji přijmout a nezlobit se. Došlo mi, že mě nejvíce vysilovalo, chtít sdílet s druhými, a to cokoliv. Ať už jsem si říkala o pomoc při úklidu, nebo chtěla něco pochválit, podělit se o starosti, vzájemně si vypomoci. V té době jsem ještě neměla kontakt se sebou, a proto jsem potřebovala kontakt s druhými. V té době jsem udělala daleko méně práce a cítila se daleko více unavená než dnes. Dnes si vše dělám sama, už si o pomoc neříkám, co je zapotřebí, to udělám a cítím se daleko lépe. Už se nemusím vysilovat tím, že mi někdo nechce pomoci, že je to někomu na obtíž, že to není dle mých představ. Mám radost z každé práce, baví mě tvořit a vytvářet si nové hodnoty. Najednou mi není zatěžko uklízet, uvařit a cokoliv, co je třeba. Vše mi totiž dává radost, že můžu tvořit, že ještě mám síly na to, něco vytvářet, protože skutečná radost právě přichází prostřednictvím vytvořené hodnoty. Kdo tvoří, ten neboří, ten si váží sebe i druhých. Kdo netvoří, dožaduje se pozornosti druhých a když druzí nemají na něho čas, boří vše okolo sebe. Jediná hybná síla Vesmíru je naše tvořivost a kdo ji už pochopil, má život radostnější, kdo ji ještě nepochopil, živoří. Když ji pochopíte, stihnete daleko více věcí a nebudete se cítit unaveni, ale radostní. 

A tak vám přeji, ať příprava Vánoc pro vás není povinností, ale skutečnou radostí, kdy tvoříte pro sebe a zároveň vaše tvořivost má blahodárný vliv i na druhé. Nedožadujte se pozornosti a pomoci a zkuste si vše dělat sami, naleznete ve všem daleko více klidu a míru na duši. Duše chce s vámi tvořit a skrze tvořivost si můžete být blíž.

předchozí poselství          zpět          následující poselství