O DUŠIČKÁCH - III. část

Poselství I. část najdete ZDE

Poselství II. část najdete ZDE

Panenka-u-vsech-svatych Až dnes po 20 letech mě cesta, aniž bych po tom toužila či přemýšlela, přivede ke kostelu U všech svatých. Říkám si, když už jsem tu, podívám se dovnitř. U dveří však čtu nápis, že hřbitov je trvale uzavřen a je přístupný pouze o půlnoční mši nebo na objednávku. Je tam telefonní číslo, vytočím ho a ptám se, jak bych mohla hřbitov navštívit. „Můžete dnes, od 18 hodin je v kostele adorace.” Bylo půl páté odpoledne, dojdu domů a říkám partnerovi: „Zvu tě na výlet.” „Kam?” zní otázka. „Nech se překvapit.” „Jak se mám oblíct!” „Vezmi si něco teplého, budeme venku.” „Asi bych si měl vyčistit zuby, protože jsem jedl nivu.” „Myslím, že tam, kam jdeme, jim vadit nebude, zda máš vyčištěné zuby či ne (myslela jsem mrtvoly na hřbitově). Dovezu partnera na hřbitov: „To je mystické rande!” Pořád nechápe. Chvíli chodíme po hřbitově a uvědomuji si, že jsem opět na hřbitově s Vladimírem, ale jiným. Vše se nám neustále opakuje, ale dle naší práce na sobě jinak, buď v lepším nebo v horším. Vesmír říká: "Vše je dle tvých dobrých či špatných skutků z minulosti."


Pomalu přicházíme ke kostelu, kde od 18 hodin bude začínat adorace. Rozezní se zvony a já vím, že jsem s Vesmírem a Vesmír se mnou. Vždy, když přicházíte, aniž byste to plánovali, ke kostelu a začnou znít zvony, Vesmír vám dává znát svoji přítomnost.

U-vsech-svatych_vnitrek V kostele je včetně nás a kněze 12 lidí. Kněz sedí s námi v lavici a všichni povyšují tělo páně modlitbami. Najednou začnou dva z této skupiny hrát a zpívat. A co nezpívají? Moji oblíbenou skladbu, kterou jsem vydala na svém prvním CD Písně, které otevírají a uzdravují srdce. Rozezní se skladba „Po Bohu žízním”, a mně už tečou slzy. Jak je to možné, že Vesmír je se mnou neustále a dává mi to znát plnou měrou? Vždyť je to, jako by to zpívali na objednávku pro mě. Kromě této skladby se rozeznělo kostelem mnoho dalších písní. Cítila jsem radost v duši. Na konci mše nás kněz monstrancí přežehnal. Poděkovala jsem a vyšla z kostela. U vchodu jsem se setkala s knězem. Povídám: „Děkuji, na shledanou.” Ve stejný okamžik mi kněz povídá: „S pánem bohem,” a když zaslechne mé "na shledanou," tiše odpoví„na shledanou.” Povídám Vláďovi: „Víš, proč mě má Bůh tak rád? Protože jsem stále jako dítě, mám radost z každé maličkosti a někdy nevědomky udělám něco, co se ode mne nečeká, jako když jsem řekla knězi "na shledanou”. Ale je jedno zda řeknu na shledanou či s pánem bohem. Někdo řekne s pánem bohem, a přitom s ním není a někdo řekne na shledanou a přesto je s Bohem neustále. Nedá se soudit dle naučených frází, ale dle toho, co člověk žije a jak žije. A já jsem ráda, že žiji s Bohem a cítím jeho přítomnost stále více. Jsem za ni vděčna a děkuji každý den za to, co můžu žít a jak můžu žít. 

Dříve zaslepená hledáním lásky jsem žila něco, co bych dnes už nechtěla žít, dnes když už nehledám lásku, jsem ji konečně našla, a jsem ráda, že můžu žít v lásce a sounáležitosti s Božím tvořením. To je ta pravá láska, která nás trpělivě vede, nezraňuje, jen poučuje. Moudrý ten, který koná ve jménu Boha a nemoudrý ten, který koná ve jménu lásky k někomu. Ten, kdo koná ve jménu Boha, nachází lásku na každém kroku, ten, který zaprodal svoji duši ve jménu lásky někomu, se stále potýká s hledáním lásky a nenachází to, co hledá. A proto nehledejte okolo sebe, hledejte v sobě, tam se nachází ten pravý poklad.

**************** 

předchozí poselství          zpět          následující poselství