Zajímavé odpovědi na vaše otázky

Pani Blechova,

zdravím Vás a děkuji za vaše poselství, která moc ráda čtu. Už nějakou dobu informujete o Vašich knihách "Jakd přežít ve vztahu" a "Jak přežít mateřskou dovolenou." Potřebuji se zeptat, proč je tam slovo "přežít" místo prožít? Přežít na mne působí, že jde o nucené zlo, což mi přijde zvláštní. Mateřská dovolená mně přišla náročná, tak bych to slovo i řekla, že se hodí, ale je to zvláštní, když je to přeci spojeno s příchodem nové duše na svět a velkou radostí, kterou každá maminka pociťuje. Ale proč pak poleví?

Slovo přežít je myšleno s humorem. Záleží na každém z nás, jak chceme žít. Někdo přežívá s partnerem, někdo bez partnera, někdo na mateřské. Ale ten, kdo umí žít, ten bude žít hezky a užívat si života v každé situaci a s každým. Každá žena si představuje pohádku, a když je realita jiná, nedokáže se mnohdy s tím smířit a pak jen přežívá. Je zapotřebí se naučit žít naplno každým okamžikem v každé situaci, aby člověk nemusel litovat toho, co neprožil, čím si život zbytečně zkazil a kde se neustále trápil zbytečnostmi a malichernostmi. Mnohdy si neuvědomujeme, co máme a stále hledáme to, co nemáme. Co kdybychom to obrátili a začali žít vděčnost k tomu, co máme, to by se nám všem s vděčností krásně žilo.

Také jsem se mnohdy na mateřské dovolené trápila tím, že partner pro mě nemá tolik pozornosti, kolik bych potřebovala. O to více pozornosti jsem věnovala své dceři a dodnes ráda vzpomínám na chvíle strávené v lese stavěním bunkrů, na různé hry a chvíle, kdy jsem se jí mohla věnovat. Někdy nás to otravuje, ale když si uvědomíme, jak čas rychle utíká a jak se nám děti budou léty vzdalovat, kdy si budou chtít žít svůj život, je třeba využít chvíle, kdy si ještě chtějí s námi hrát, aby oni i my měli na co vzpomínat. A tak neupínejme pozornost směrem, kde nic není, ale zkusme se dívat tam, kde se dá nalézt láska. Láska je okolo nás stále, ale jen ten, kdo se umí dívat, ji dokáže objevit. Je třeba žít a ne přežívat. A i žít je třeba se učit, aby člověk jen nepřežíval. A žít se dá naučit vděčností ke všemu, co můžu žít a jen děkovat.

* * * * *

 Přišla mi na mysl jedna myšlenka... Snad se mi nebudete smát?

Mohu se zeptat, jestli také chodí spát duše na "druhé straně," nebo je to jen potřeba našeho fyzického těla tady na Zemi?

Duše nikdy nespí, ona stále pracuje a všude a kdykoliv. I když spíme, duše zpracovává naše zážitky, třeba i někam cestuje, nebo si s někým vyřizuje účty v našich snech. I sny jsou skutečné. Více rozepisuji ve své knize "Tajemství života aneb odtajněná sdělení."

* * * * *

Milá paní Zdeňko,

děkuji za Vaše maily, které mi každý týden od Vás přicházejí, nacházím v ních hodně ponaučení. Chtěla jsem Vám jen napsat mou zkušenost s malými dětmi, která přesně odráží vše, co píšete ve svých knihách. Jsem pěstounka na přechodnou dobu a také babička skoro dvouletého vnuka, mám v péči již páté pěstouňáko. Tentokrát jsem nedostala miminko z porodnice, ale pěstouňátko, které bylo zanedbané a odebrané matce, bylo mu tehdy skoro rok, mám ho doma již více než půl roku, udělalo veliké pokroky, ale čeho jsme si u něj a u vnuka všimli, nás přesvědčuje o tom, že dnešní děti nepotřebují od nikoho ujištění o tom, jak jsou milované.

Je zajímavé, že když pěstouňátku řekneme, ať nám dá pusu, tak když chce, tak nám ji dá a když ne, tak řekne ne a je to. Samo se hladí, když udělá něco dobře, když se mu něco povede, třeba postaví komín z kostek a ten nespadne, tak si zatleská a směje se nahlas a pohladí se po vláskách, když nechce, abychom ho objímali, tak se vzteká a odstrkuje nás. Naopak, když chce pomazlit, tak přijde a mazlí se k noze jako kočička. To samé dělá vnouček. I s jídlem je to tak, že když nemají hlad, tak do nich nedostanete ani sousto, a když hlad mají, tak si sami řeknou, nerespektují nějaký čas, který jsme si my určili, že by v tu dobu měla být snídaně, oběd nebo večeře, prostě jí, když chtějí oni.

Respektujeme je, když se chtějí pomazlit, mazlíme se s nimi, když ne, tak je prostě pustíme a je to. Jsou to opravdu vyspělé duše.

Děkuji za váš dopis. Moc se mi líbí, co píšete, protože to tak prostě je. I já si všímám chování svého vnoučka, kterému je 16 měsíců a nechávám ho dělat, co chce. Nemám s ním problém. Když chce něco vyzkoušet, neříkám mu, že to nejde, ale nechám ho, aby si na to přišel sám a on je v klidu. Narozdíl od maminek, které se bojí o své děti a poučují je. Jak máme zjistit, co jde a co nejde, když to nevyzkoušíme? Co nám chutná a co nám nechutná, když to nezkusíme? A tak ho nechám ochutnat i bublifuk, když chce a příště už ho nechce. Když se o děti nebojíme, dopřejeme jim samostatnost a můžeme spolu dobře vycházet. Mějte se moc hezky a užívejte si krásné harmonie s dětmi. Dávají nám mnoho, když to dokážeme vnímat.

* * * * * 

Dobrý den, paní Blechová,

Vaše poselství mě inspirují a děkuji za ně.

Několikrát jste psala zmínku o kočkách. Prosím, co znamená kočka v našem životě a setkání s nimi.

V dávných dobách zde bývali lidé jako kočky a kočky jsou dodnes nositelky lidského vědomí. Více o všem píši v knize Kočka.

* * * * *

Dobrý den, mám dotaz co znamenají ostruhy?

Ostruhy jsou znakem toho, že se člověk neposlouchá a jde občas tam, kam nemá a neřídí si svůj život.

**************** 

předchozí poselství          zpět          následující poselství