Učíme se žít v realitě - poselství na 45. týden roku 2013

Zdenka Nová doba nás učí žít při zemi, nevznášet se, ale přijmout svoji tvořivost s trpělivostí a pílí k uskutečnění svých snů – povídání o tom, co se děje v naší práci

V poradně se mě pán ptá: „Proč nedostávám peníze za to, co mě baví, a dělám rád?“ „Asi právě proto, že chcete dělat to, co vás baví.“ Většinou když chceme dělat jen to, co nás baví, nám nepřináší peníze. Vše má svůj vývoj. Nejdříve nás práce otravuje, nechceme ji přijmout jako svoji součást a chceme se v životě jen veselit, mít zábavu a hezké vztahy, hlavně na pracovišti. Bráníme se požadavkům ze strany vedení, takže nechceme přijmout fakt, že práce nás nemusí bavit, když nás živí. Chtěli bychom si malovat obrázky, pomáhat druhým, léčit je a tím se živit. Abychom mohli rozvíjet svoji tvořivost po této stránce, je zapotřebí si vytvořit pevné finanční zázemí, abych se mohla věnovat tomu, co mě baví. Jak vysvětluji v mé knize „Jsem zaměstnancem Vesmíru“ i mně nebylo nic dáno zadarmo a tou cestou, kterou teď mnozí kráčíte, jsem musela projít také. Ale díky tomu, že jsem pochopila, že musím jít přes překážky trpělivě a cílevědomě dál, a že nemůžu něco vzdát jen proto, že se mi nedaří nebo že mě to nebaví, jsem se mohla pohnout vpřed a časem mohla dělat vše, co mě baví. Ale ve skutečnosti jsem přijala vše, že je potřebné, abych se mohla rozvíjet a nestrádala. Takže se nebráním i těm povinnostem, které mě nebaví, ale přijímám vše jako nutnost na své cestě. Jsem ráda, když něco neumím, nebaví mě učit se to, ale nakonec mi nic jiného nezbývá než se to naučit. Pak přichází radost, protože jsem zase o vědomosti bohatší. Informace a znalosti vás ve skutečnosti dělají bohatšími a radostnějšími. Většinou to, co mě nebaví, je pro mě nejvíce důležité, protože tam je jádro problému, které mám pochopit. Když mě nebude bavit práce a odejdu z ní, časem pochopím, že jsem si jí měla vážit. Když se nebudu chtít podvolit přáním šéfa, časem pochopím, že se ráda podvolím, když budu hledat na pracovišti vztahy, časem pochopím, že je tam nemám hledat.

Pán říká: „Já jsem schopný přijmout na přechodnou dobu něco, co mě nebaví.“ „Dokud budete chtít přijmout něco na přechodnou dobu, nebudete nacházet místo, protože máte zakódováno, teď to vydržím a pak zase budu moci dělat, to co mě baví, abyste časem pochopil, že hledám něco, co budu moci dělat stále.“ „Ale já chci dělat, to co mě baví.“ A je vám jasné, že si zaděláváte na cukrovku? Cukrovka vzniká z touhy. Když se vzdám touhy, mizí i cukr, který mi chybí k životu.“ Musíme se naučit nechtít, nevlastnit, nebát se. Přistát nohama na zemi. Jsme pozemšťané, kteří chodí po zemi a ne s hlavou v oblacích jako mimozemšťané – mimo zemi. Tento muž se musí naučit si práce vážit, a tak musí dojít k uvědomění, já práci potřebuji, protože mě živí.

Pán pokračuje: „Před časem jsem podnikal a musel jsem toho nechat. Byl jsem v tom dobrý a dělal jsem vše férově, ale neuživil jsem se.“ A tady je právě problém, když to nejde, musím vyvinout ještě větší úsilí, aby to šlo. Vše se může dařit dle našich představ, ale vše vyžaduje naši píli, trpělivost a cílevědomost. Nelze rychle zbohatnout, ale lze to pílí. Když člověk tvoří, uvědomuje si, co je ve všem práce. Když člověk netvoří, nedokáže toto pochopit a nudí se. Pán se teď zlobí na to, že by měl jít dělat něco, co ho nebaví, ale až časem nebude mít na rohlík, bude rád, když bude moci jít do práce a vezme jakoukoliv práci, aby si ten rohlík mohl koupit. To je pokora duše, umět se postarat o sebe a nespoléhat na druhé. A teprve, když je člověk schopen pro celý život přijmout práci jako dar, protože mi dává obživu, může časem dělat to, co ho baví jako zdroj obživy. Ale k tomu vede dlouhá a trnitá cesta a ne každý je schopný se na ni vydat.

Pán říká: „Teď mi lidé volají a chtějí na mě výrobky, když už nepodnikám. Proč je nekupovali tenkrát? Teď je nemůžu vyrábět, když na ně nemám.“  

Tento muž, kdyby dělal něco, co ho bude živit, může vyrábět výrobky, které mu dělají radost, a časem by si udělal takovou klientelu, že bude moci dělat jen toto. Ale bude to trvat třeba i 10 let. I já jsem jezdila po burzách, které mě bavily, a dělala v zaměstnání, které mě nebavilo 12 let, než jsem se osamostatnila. I já když jsem chtěla vydávat časopis, musela jsem si na něj vydělat jinou činností (hospoda), která mě nebavila. A i když jsem časopis začala vydávat, nebyl o něj zájem a já na něm prodělávala. 3× jsem chtěla skončit s jeho vydáváním, ale vždy jsem hledala jiné cesty, jak ztrátu nahradit, abych mohla pokračovat. Je to neustálé hledání a zkoušení a neustálý cíl, který vás vede.

Ale my chceme dělat jen to, co nás baví, jako když mi řekne jedna paní: „Už mě to v té projekci nebaví, a tak nás napadlo s kamarádkou, že bychom jezdili po trzích a prodávali tam. Já pletu ponožky a ona plete čepičky.“ Tato žena, kdyby zůstala v zaměstnání a na trhy jezdila pro svoji radost, nevadil by jí i prodělek a poznala by, jak se věci mají. Ono vydělat na nájem stánku a pak abych si ještě něco vydělala pro sebe, stojí prodat hodně ponožek a čepiček, a protože tohoto zboží je všude dost, nikdo neocení moji práci ani to, že si myslím, že v tom jsem nejlepší, protože mě to baví. Každý je v něčem jedinečný a každý má nějaký dar, v kterém je dobrý. Ale jen ten, který ho umí prosadit, se uchytí. Abych mohla být nejlepší, nemůžu po druhých chtít ocenění, ale musím se umět ocenit sama tím, že se naučím prosadit. Jedině tudy vede cesta k úspěchu. Budu se snažit o různé cesty k němu, budu zkoušet trpělivě a usilovně nové nápady a bude mě to stát hodně času a hodně píle.

Ufo_3 Také nás trápí, že v zaměstnání jsme sami, že tam není ten kolektiv, který býval, a že je to jen o práci. Chtěli bychom se veselit a užívat si života a ještě být za to zaplaceni, ale to je starý kód, který končí. Lidé se začínají dělit na ty, kteří chtějí žít prostřednictvím vztahů, ale ti budou muset pochopit, že vztahy je neuživí, a tak se budou potýkat s nedorozuměními v práci a v okolí, protože se nebudou chtít podvolit novým podmínkám společnosti. Tak jak říkají i má poselství z předchozích let na mých stránkách ZDE.

Lidé, kteří se budou snažit zachraňovat druhé, budou přicházet o peníze, aby pochopili, že musí zachránit sebe. Jdeme do přírodních zákonů. Pokud se vám stane, že upadnete a sednete si na zadek, je zapotřebí už začít přemýšlet. Přichází jemné upozornění z Vesmíru, abych opravdu nepadla na zadek.

Nejdříve jsme žili v černé díře, pevně spojeni jeden s druhým a nechtěli se moc hýbat. Nyní se učíme vylézat z díry a jít ke svobodě a zhluboka se nadechnout a hýbat. Už nemusíme žít ve stísněném prostoru s druhými, už se můžeme rozletět každý sám za sebe. Ale strach nám brání. A tak někteří zůstanou v díře, někteří budou vylézat z děr ke svobodě a někteří ji už budou žít. Ti v díře, budou strádat, ti kteří budou vylézat z děr, se budou učit hospodařit a těm, kteří už žijí ve svobodě, se bude dařit.

Vylézání z díry bolí, jsou tam velké strachy, smutky, rekapitulace, smíření, boj se sebou a s ostatními, abych časem pochopila, že se zvládnu uživit a nebojím se jakékoliv práce. Tam narůstá životní energie, chuť k práci a následně i radost z ní. Už se necítím jako oběť, ale už se cítím jako bytost, která má radost, že může dělat.

Lidé, kteří se budou bránit práci a budou se chtít uchýlit k nemoci, budou mít složitější návrat k sobě. Budou muset podstoupit beznaděj, zjistí, že pomoc musí najít v sobě, a že je nikdo nelituje a nikdo nezachraňuje, že se musí zachránit sami. Každé tělo slouží každé bytosti k tvoření, a pokud bytost odmítá tvoření, tělo onemocní, aby ukázalo bytosti, že v něm má bohatství. Aby si člověk mohl uvědomit, že je rád, že může dělat spoustu věcí, musí někdy projít i nemocí. O tom všem vás hodně poučí mé CD Tělo a duše aneb jak se přijmout a mít se ráda.

Často slyším, ale je toho na mě moc, nemůžu dělat tolik věcí.

Posel SlunceI já jsem dříve měla tento pocit a hroutila se z maličkostí, ale dnes zvládnu 20×  více věcí a nehroutím se, ale raduji se každým okamžikem z každé činnosti. Píši knihy, tři najednou, připravuji dvě CD, karty. Vyřizuji poštu, dělám faktury, inventury na hospodě, musím i řídit hospodu po všech stránkách i po stránce úklidu, vymalování, nových směrnic, musím se postarat i o cukrárnu, kterou pronajímám. Když je problém, musím ho vyřešit. Dělám poradny od rána do večera s lidmi v jakoukoliv hodinu, vedu cvičení na páteř, starám se o maminku, stavím lázně, řeším projekt, kontrolu stavbu, zařizuji vybavení, řeším technické věci, domlouvám se s dodavateli. Vydávám časopis a zvláštní vydání časopisu, musím řídit čajovnu po všech stránkách i po stránce kontroly zaměstnanců, jezdím na přednášky. A je toho všeho ještě více včetně řešení problémů, které přicházejí. Jen jsem vám chtěla trochu nastínit, co vše dělám a cítím se v tom dobře. Když jsem se tuhle zamyslela nad tím vším, co dělám, slyším hlasy, které mi říkají: „Co se divíš, jdeš ke slunci a tam se maká.“ Takže čím dříve přijmete tvořivost za svůj smysl života, tím dříve se vám uleví. Vždyť smysl života je právě v tvořivosti a ne ve vztazích.

Nejvíce nás okrádá o energii nechuť a strach. Vesmír na nás bude chtít všestrannost. Každý zaměstnavatel si bude více vážit člověka, který bude všestranný a může kdykoliv kamkoliv zaskočit než toho, který bude chtít vykonávat jen jednu činnost. A tak nás nová doba vede k všestrannosti, nebránit se novým věcem. Naopak čím více se naučíte, tím větší radost budete mít ze sebe.

Ještě se zmíním o druhé skupině lidí. To jsou lidé, kteří už chápou svoji tvořivost, a dělá jim radost. Jsou to ti lidé, kteří neustále pracují a nepotřebují k životu nic. Často slyším od žen: „On má peníze a neumí si jich užít, jenom pořád dělá.“ To jsou ženy, které by si rády užívaly peněz druhých.

A tak většinou ten, který umí vydělat peníze, si jich neumí užít, protože dává přednost práci, která je pro něj přednější a ten, který neumí vydělat peníze a rád by si jich užíval, protože se nudí, chybí mu tvořivost, a chtěl by žít na úkor druhých.

I peníze jsou vaší hodnotou. Člověk, který už umí vydělat peníze, už má svoji hodnotu, a proto ji má i v penězích, už nežije prostřednictvím vztahů, ale prostřednictvím tvořivosti. Člověk, který neumí vydělat peníze, ještě žije prostřednictvím vztahů a tam ztrácí svoji hodnotu. Vyměnil svoji tvořivost za vztahy, a za to se žádná finanční odměna z Vesmíru nedává.

Člověk, který umí vydělat peníze, si jich „neumí užít,“ protože užívání pro něj už nemá smysl, nalezl smysl ve své tvořivosti, našel se ve své životní cestě. Ví, že si může kdykoliv cokoliv dopřát, a proto ho to neláká. Vždy nás láká to, co si nemůžeme dopřát. Ale abychom si mohli dopřát, musíme si na to vydělat.

A tak nová doba bude lidi zkoušet, zda jsou ochotni opustit vztahy a věnovat se tvořivosti, nebo budou lpět na vztazích, budou hanět tvořivost a budou stále více nemocní nejen myslí, ale i tělem.

Kde se můžeme vidět? Informace o přehledu akcí, který se neustále doplňuje, naleznete na této stránce ZDE

****

 Na tomto odkazu ZDE naleznete ukázku z přednášky Minulé životy, které se uskutečnila v Chocni minulý týden. Ještě jednou tímto děkuji všem za přízeň a organizátorům za vřelé přijetí. 

Opatrujte se všichniPodpis

zpět