Zamyšlení na 42. týden roku 2013

Anděl Protože naše planeta je opět ve vysokém stupni vývoje, jako už byla v minulosti 2× a připravuje se na spojení s Vesmírem, předkládám vám dnes k zamyšlení channelingové sdělení, které je součástí knihy Partnerské vztahy aneb jak spolu žít. Když jsem toto poselství přijala v roce 2006, ještě partnerské vztahy a rodina fungovaly jinak než dnes a každý toto odmítal. Dnes už je někdo schopný toto sdělení přijmout, ale mnoho lidí se toho stále bojí.

Protože má poselství jsou nadčasová, můžeme si dnes uvědomit, že se skutečně blížíme tomuto modelu, jak bylo zveřejněno i ve studii na internetu: Stále více mužů slyší na to, udělej mi dítě a pak jdi. Na tento článek mě upozornil můj partner slovy: „Lásko, další podepřený argument o změnách doby na tvé přednášky.“ Článek naleznete na tomto odkazu:

http://www.novinky.cz/domaci/316029-stale-vice-ceskych-muzu-slysi-udelej-mi-dite-a-jdi.html

Jak se žije ve Vesmíru

Takto se žije ve Vesmíru. Poselství mi přišlo automatickým písmem v roce 2006:

Pro pozemský život je sex opravdu krásný a nedá se ničím nahradit, ovšem pro život nepozemský se toto liší od vašich názorů, protože to vše je jen pouhou lidskou myšlenkou, která se dá také prožívat mezilidskou telepatií a to je teprve krásné, když to člověk pochopí a najde sám sebe. U nás vše probíhá v naší mysli.

Lidé se zde mají rádi a mají se rádi navzájem, jeden druhému nezávidí, že má vztah, nebo naopak nelituje, že ho nemá. Oni totiž toto nevnímají. Vnímají jen sami sebe a toho druhého již jako součást celku a ne součást sebe. Tím se lišíme od vás, neboť vy stále hledáte někoho, s kým se spojíte. Ale není důležité se s někým spojit, ale je důležité se spojit sami se sebou, se svým nitrem. Lidé se u nás také setkávají a zase rozcházejí, ale již v jiném poměru než u vás na Zemi. Oni se s tím netrápí, berou to vše jako součást svého života a ví, že zase příště přijde někdo další, kdo mě obohatí zase něčím jiným, a tak se stále setkávají, aby nalezli více a více bohatství, a to nejen prostřednictvím partnera, ale i prostřednictvím sebe. Vnímají vibrace a čím více vnímají, tím více se stávají šťastnými a nemá je co trápit. Oni všechno mají ve své mysli a nepotřebují nic získávat okolo sebe. Žijí šťastný a spokojený život.

Rodiny u nás byly také, ale to je již více než před 100 lety a ty se stále více stávají součástí společnosti. Lidé se setkávají na různých setkáních a nalézají zde další rodiny a vzájemné vztahy. Nepotřebují se na nikoho vázat, oni hledají svobodu a naplnění. Děti se rodí v součásti společnosti a to novým způsobem, který odpovídá vašemu způsobu množení. Rozdíl v tom je ten, že oni s tím druhým nespí, oni se s ním jen spojí, a to jim zaručuje kvalitní vibrace a možnost s tím druhým se nebát o to, jaké to dítě bude a po kom bude. Oni ví, že dítě bude v pořádku a že je to vše v rukách Božích. Děti se rodí jen se souhlasem Nejvyššího, jinak početí není možné, a proto vznikají děti, které mají v sobě lásku, a ne pocit nenávisti, hádavosti a soupeřivosti, jak je to možné ve vašem světě, když se setkají dva lidé, kteří si nejsou příliš blízcí, a vznikne z toho potomek.

Dítě vychovává většinou matka, ale také i chůva a další zástupci společnosti. Dítě se má dobře a nic mu nechybí. Matka je s ním do doby, než je schopné samostatného pohybu a pak se zase věnuje sama sobě. Otec se snaží připravit svému potomku pěkný život, a tak se snaží vydělat peníze, které by mu předal do vínku v počátku jeho kariéry. Matka má sice zájem na tom, aby otec viděl svého potomka, ale není důležité, zda k tomu dojde či nikoliv.

Otec většinou dlí mimo. Je to důležité pro správný vývoj dítěte. Dítě čerpá od matky více informací a formuje se v rámci společnosti v člověka závislého na hodnotách lásky, než na hodnotách násilí. Otec se vidí s potomkem většinou při náhodných setkáních a nemá zájem se s ním vídat více. Bere to jako samozřejmost. Žena v době výchovy dítěte se stýká s jinými muži, kteří dávají jí i dítěti podporu v růstu a nebojí se setkat jak se svým mužem, tak s jinými muži. Muži mají v sobě vděk za to, že žena jim dává podporu a cítí se s ní dobře a stále více si uvědomují její hodnotu pro společnost.

 ** ** ** ** **

MatkaKdyž mi přišlo toto poselství, zaujalo mě na něm, že dítě vychovává matka, od které se dítě formuje v hodnotách lásky a ne násilí. Úplný paradox. Vždyť každá žena si myslí, že je důležité, aby dítě mělo i otce, aby nebylo rozmazlené. Bojí se, že sama jeho výchovu nezvládne. Ví, že otec vládne silou a dítě se lépe podvolí otci než matce. Ale touto výchovou již formujeme dítě k tomu, že silou zmůžu více, a že síle se musím podvolit a láska ustupuje do pozadí. Ale ve Vesmíru jsou také světy, které vládnou silou a světy, které vládnou láskou. A pro Vesmír je důležité, aby se rozvíjely světy láskyplné, aby nedocházelo k válkám. Neboť silnější se vždy snažili podrobit slabší. Každá matka ví nejlépe, co cítí k dítěti a co má dát do výchovy. Ale občas přijde někdo cizí nebo otec a začne říkat: „Ty ho ale rozmazluješ, to bys neměla.“ A žena začne pochybovat o své výchově: „Vychovávám to dítě vůbec dobře?“ Nechá se většinou strhnout ostatními. Zvláště pokud otec má na výchovu jiný názor než matka. Většinou matka pro klid v rodině ustoupí a myslí si, že otec má pravdu, i když cítí něco jiného. A zde již dochází k rozporu ve výchově dítěte. Pokud by vychovávala dítě jen matka, dítě bude citlivé a láskyplné a možná i rozmazlené, pokud jeho výchovu matka přežene svojí péčí. Ale to nevadí, v dospělosti bude muset vše vyvážit. Ale důležité je, co do výchovy dítě dostane – zda agresivitu, zlost a násilí, nebo lásku a porozumění. To vše je schopno pak dávat dále.

Ve Vesmíru se muži snaží již jen zabezpečit materiálně svého potomka. Nežijeme již i nyní skoro to samé? Buď muži pracují do večera, že dítě ani nevidí, nebo na dítě platí. I v tom se blížíme jinému vývoji ve výchově. Většinou žena moc velkou podporu od muže doma nemá. Muž totiž nedokáže ocenit všechno to, co žena musí udělat. Ale pokud se žena bude stýkat s cizími muži, budou mít pro ni a pro dítě větší pochopení než otec. Oni si totiž nepatří, a tím pádem se stýkají v jiných energiích než lidé, kteří si myslí, že jeden patří druhému.

I ve Vesmíru má matka zájem, aby otec viděl svého potomka, ale již se netrápí tím, že otec nemá zájem. V dnešní době se ještě mnoho žen snaží, aby se otec stýkal se svými dětmi, a trápí se, když to tak není. Pro děti již není tak důležité jako dříve, když existovaly pevné rodiny, aby se s nimi otec stýkal. Dnes se děti pomalu učí být součástí společnosti a bude jim jedno, zda přespí u svého otce, nebo u někoho jiného, kdo bude fajn. Blížíme se k modelu žití ve Vesmíru a učíme se takto žít! Možná si teď říkáte, toho se nechci dožít. To se mně nelíbí. Ale je to, jako by to řekla naše generace před sto lety a určitě byste se nechtěli vrátit do doby, kdy o tom, s kým budete žít, rozhodovala rodina. Naopak, říkáte si, to je dobře, že dnes si sama mohu rozhodnout o tom, s kým chci být. A tak tomu bude v této společnosti i za sto let. Vše bude jiné, ale lidé v tom budou rádi žít. Nebude jim to připadat divné, jako to připadá dnes nám. Spíše se budou divit, jak jsme mohli takhle žít před sto lety.

ZdenkaSama si na tomto sdělení vysvětluji, proč když jsem vychovávala svoji dceru, byla pro mě jen ona důležitá a partner již méně a říkala si: „Teď jsem šťastná s ní a až bude dospělá, pak si teprve zařídím svůj život. Neměla jsem potřebu žít s partnerem, ale hlavně s ní. Dnes si žiji pro sebe a neumím si představit, že bych se měla starat o partnera (dát mu najíst, vyprat mu ponožky atd.) Připadá mi to spíše nelogické. Proč? Vždyť on přece má také ruce a může dělat stejné věci jako já. Ale uvědomuji si, jak by tento můj názor byl v rozporu se společností před sto lety. Dnes vím, že mi již mnohá žena rozumí, a ty které ještě nerozumí, budou stále více rozumět. Ani se nesnažím již dělat výměnný obchod typu: Ty mně opravíš tamto a já ti za to udělám toto. Tomu druhému to zaplatím a udělám pro něho věci, jenom když cítím, že je udělat chci. Ani již neberu jako samozřejmost, že když jdu s partnerem do společnosti, musí vše platit on. Proč? Vždyť si vyděláváme oba stejně. Ale když mi někdo něco slíbí, tak ho vedu k odpovědnosti.

Žiji tak, abych dělala to, co cítím a to bez postranních úmyslů. Abych se milovala, když budu chtít já a nebála se, když se s partnerem nepomiluji, že mi uteče k jiné. Naopak, abych přijímala jako fakt, že když má potřebu, má na to právo. Muži vám třeba řeknou: „Jak bych byl rád, kdybych si nemusel vyprázdnit pytlík. Obtěžuje mě to, stále se doprošovat a hledat.“

Nesnažím se předělávat partnera k obrazu svému. Abych lpěla na tom, jak se obléká, co jí, jestli pije, kouří atd. To vše je jeho věc a mě se to netýká. On totiž není mojí součástí.

Nesnažím se mít na partnera čas kdykoliv, když se mu to hodí. Ale hospodařím se svým časem ve svůj prospěch. Snažili jsme se mít vždy pro toho druhého čas ze strachu, abychom o něj nepřišli. Ale ten druhý pak toho začal zneužívat. Věděl, že jsem kdykoliv k dispozici. Jako mi řekla jedna žena: „On mi občas v noci volá z hospody, jestli ke mně může přijít a já ho vždy přijmu. Ale naštval mě, když jsem mu volala já, jestli můžu přijít, tak mi řekl, že je unavený a už spí.“ Tato žena měla čas na partnera kdykoliv a pak jí bylo líto, že on nedělá totéž. Ale on byl upřímný, on se nepřetvařoval a nedělal nic ve prospěch toho druhého, ale ve prospěch svůj. A protože ona to ještě neuměla, byla na něho naštvaná.

Nesnažím se držet okolo sebe přátele, ale dávám sobě i jim prostor.

Když chtějí, přijdou, a když je chci vidět já, ozvu se. Mamince je třeba divné, že někteří lidé mě již tak často nenavštěvují a řekne: „Ta už tady dlouho nebyla nebo přijde ten, ale ten už taky ani nepřijde.“ Diví se, když jí odpovím: „Ale mami, já je nezvu, a když se s nimi budu chtít vidět, tak se jim ozvu.“

Připadá jí, že když někdo delší dobu nepřijde, že o něj přicházím. Byli jsme zvyklí na pevné přátelské vazby. Navštěvovat se pravidelně a domlouvat se na další schůzce, kdy se uvidíme. Toto bude stále více mizet. Lidé se nebudou již pevně domlouvat, ale budou vědět, že když chci, můžu se ozvat a zeptat se toho druhého, jestli má čas. Když nebude mít čas, je tu zase někdo jiný, anebo čas mohu strávit jinak. Dříve bychom tomu druhému ani nezavolali a čekali, až se ozve on. Přece se nebudu ponižovat, anebo bychom byli uraženi, že se tak dlouho neukázal.

Milosrdenství Čím více se zjemňujeme, tím více se dostáváme do vyšších sfér nepozemského života. Již nyní si mnohdy uvědomujeme, že někdy nám může být s některým člověkem hezky a ani si nemusíme povídat. Lidé si budou povídat stále méně. Nyní se učí vyjadřovat své pocity, aby se naučili cítit a až se naučí cítit, nebude zapotřebí se vyjadřovat. Vše budeme cítit. To, že postupně zmizí komunikace se děje i tím, že nám do života přichází nová technika. Tím, že stále více lidí je uvězněno u počítače a mobilu, stačí jim psát si s těmi druhými, a tím se budeme stále méně a méně vyjadřovat slovně. Všimněte si nákupů v obchodních domech, přijdete a beze slova i odejdete. Nyní hodně lidí vyhledává i přírodu, protože si potřebuje odpočinout od civilizace, a to vše bude mít časem za následek zánik komunikace. Ale nebude to špatné, naopak dobré. Nyní jsme cítili něco a říkali jsme něco jiného a nikdo neuměl nahlédnout do toho druhého, zda skutečně myslí to, co říká. Teď to bude obráceně, nikdo nebude nic říkat, ale my budeme vědět, co si myslí, jak se cítí a co chce.

Budeme spojeni myslí a pocity jeden k druhému. Vymizí lži a přetvářka.

Lidé si už začínají uvědomovat přetvářku například fráze: „Čím vám mohu posloužit,“ nebo „přeji vám hezký den.“ Cítí, že to ten člověk nemyslí upřímně, a že je to strojené a vyumělkované. Ale je to dobře, že už se učíme poznávat, kdy nám to zní od ostatních upřímně a kdy povrchně, například i prostřednictvím naučených frází. Časem budou lidem tato slova znít od ostatních nepříjemně a budou se míjet účinkem. Prostě, když to není spontánní a od srdce, bude to stále více průhledné.

zpět