Pomluvy a jiné nectnosti

Jak byste se vyjádřila k pomluvám?

Přikládám ukázku z mých karet Ctnosti a nectnosti, které si můžete objednat - ZDE

Ctnosti a nectnosti Pomluvy

Koho vynášíš do nebe a koho haníš? 

Víš, že si tím způsobuješ problémy v životě? Přesně tak, jak posuzuješ, se ti vše v dobrém či ve špatném vrací zpět a nemusí to být prostřednictvím osoby, kterou pomlouváš, ale i prostřednictvím jiných osob, které ani neznáš. Všichni jsme součástí Vesmíru a každá naše myšlenka putuje do vesmírného kola štěstí. Vše, co vyprodukuji jako negativní myšlenky, se obalí touto energií a vrací se mi v čase zpět. Vše, co vyzářím jako štěstí a lásku, se obalí štěstím a láskou a já stále více cítím přítomnost Vesmíru. Ve Vesmíru se vše kladné přitahuje k sobě, ale zrovna tak negativní myšlenky přitahují negativní situace. Znáte to sami ze svého života, když se něco nepovede během dne, už další karamboly nezávisle na sobě přicházejí. Když negativně myslíme, negativní situace se objevují v našem životě a negativní lidé přicházejí. Přitom to, co je pro nás ve skutečnosti negativní, je jen to, co neumíme a s čím neumíme zacházet. 

Dříve pro mě každý člověk, který se usmíval, byl pozitivní, protože i já jsem se uměla jen usmívat a snažila se vyvarovat konfliktů. A tak jediné, na co jsem se zmohla v této fázi, bylo pomlouvat toho, kdo se ke mně nechoval dle mých představ. Když jsem se naučila jít i do střetů a nebát se jich, začaly pro mě být osoby, které jsem dříve považovala za negativní, pozitivní a naopak lidé, kteří se jen usmívali a nechtěli nic řešit, začali být pro mě negativní. A tak sami si tvoříme život svým přístupem k životu a k druhým. Když neumíme být přímí, snažíme si ulevit alespoň po straně tím, že daného člověka očerníme, ale tím si další černotu k sobě přitahujeme. Když nejsme přímí a jsme povrchní, máme i povrchní život a nechceme jít do hloubky vztahů. Jako když mi jedna paní řekla: „Já radši nechci nic vědět, třeba bych se o sobě něco dozvěděla.“ A to by byl problém, protože by se musela zaobírat sebou a ne druhými. A tak jediná cesta, která vede dál, je jít bez bázně a hany k přímosti. Jít přímo do jádra problému a ne ho obcházet pomlouváním a ulevováním si u druhých. Tím si jen pohorším v životě, protože neřeším a jen nadávám. Přitom situace, která se mi nelíbí, mě učí. Je to jako když se budete chtít naučit anglicky a budete nadávat na učitele anebo na samé učení angličtiny. Když budete o angličtině jen mluvit s ostatními a pomlouvat učitele, nikdy se jí nenaučíte. Naopak pokud si uvědomíte, co vám může angličtina přinést za bohatství v lepší orientaci ve světě, budete se více snažit naučit konverzaci ve vám neznámé řeči. 

A tak je to i v životě, když budete s druhým o problému mluvit, učíte se společnou řeč a porozumět si, když nebudete chtít konverzovat, nikdy si neporozumíte. Čím více budete přímí, tím přímější budou ostatní k vám, a tím čistější vztahy vám budou přicházet do života. Budete žít v čistotě, a tím i žádné pomluvy k vám přicházet nebudou. Pokud k vám přicházejí pomluvy, je to tím, že je ještě sami vypouštíte. A pokud ještě žijete pomluvy, je to tím, že se bojíte zranění, a proto o problému nemluvíte s dotyčnou osobou, se kterou nemáte vyřešenou situaci.

* * *

Obžerství

Jídlo Proč se tolik přejídáš? Polož si otázku: Je to z nenasytnosti po něčem nebo se něčeho bojím? 

Když se něčeho bojíš a místo toho, abys to řešil, a tím se zbavoval strachu a přivítal nové vlohy pro svůj život, se raději cpeš a nic neděláš, jak se chceš dostat k poznání, když je ti milejší se obalovat tukem, než jít do řešení? Člověk, který si nedopřeje v životě žít to, co by chtěl, protože se bojí, co by tomu řekli druzí, se raději obaluje tukem, protože si alespoň něco dopřeje, a to energii prostřednictvím jídla, když mu chybí energie pro jeho vlastní život, protože ho vložil do rukou druhých.  Když se bojíš druhým říkat skutečně to, co cítíš, tvé negativní emoce zůstávají v těle a způsobují nečistotu ve tvých střevech, která se pak špatně vyprazdňují, protože nedokáží strávit to, co ti vadí v životě. Čím nečistější komunikace s druhými, tím nečistější tělo, které má chuť na nečisté potraviny, které zanáší střeva, a tudíž špatně trávíš. Když to, co nemůžeš strávit od druhých, jim řekneš, nebudeš si zanášet střeva a ony budou lépe pracovat ve tvůj prospěch. 

Čím čistější myšlenky budeš mít, tím čistější potraviny pro svůj trávicí systém budeš volit, a tím zdravější bude tvé tělo. Čím méně se budeš omezovat vůči druhým, tím více budeš mít na výběr, jaké potraviny pro sebe zvolíš. I tvůj postoj k jídlu je závislý na tvém myšlení a konání. Čím činorodější budeš, tím méně budeš potřebovat energii prostřednictvím jídla, protože i každá činnost je energie. Takže stačí jídlo nahradit jinou energií prospěšnou tělu.

Čím více budeš žít svůj život se všemi potřebami a dovolíš si vše bez omezení, tím menší chuť budeš mít na jídlo. Nasytíš se vším, protože si to dovolíš a tvé tělo nebude po tobě žádat zásoby ve formě tuku. Tělo si dělá zásoby vždy, když máš kolísavý styl života. Jednou si dopřeješ jak své potřeby, tak i jídlo a pak se zase necháš omezovat druhými a dietami. Není třeba tělu dávat takové nárazy, ale je třeba s ním nakládat stále stejně v rámci svých potřeb a chuti. Každá chuť, kterou si člověk uspokojí, zmizí. Člověk se pomalu sytí vším, nač pomyslí bez omezení a pomalu a jistě je stále sytější až je sytý a po ničem netouží, protože vše okusil. Už ví, jak co chutná, a tudíž se dostává do střídmosti, kdy jí jen proto, že nyní má hlad a je mu jedno co jí, a ani nepotřebuje už jíst hodně. On dodá tělu jen potřebnou energii a nemusí jí už dávat tělu tolik, protože už nepotřebuje pálit negativní energie svých myšlenek. 

Takže člověk, který se přejídá, je člověk, který není zvyklý řešit a raději spí na vavřínech a čeká, až se vše vyřeší samo bez něj. A tak zarůstá do svého trůnu, až se nemůže ani hnout. Člověk, který jí střídmě, pochopil, že vše v životě je jen o něm a jeho potřebách, a proto si vzorně hlídá svůj jídelníček, aby dobře trávil a strávil situace s druhými. Už nemá potřebu se přejídat, protože se přestal omezovat a dopřál si v životě žít dle svých představ. Naučil se mít rád sám sebe.

* * *

Hněv

Vztek Na koho se hněváš a koho zavrhuješ? 

Zkus se na situaci podívat jinak. Třeba pohledem druhého. Zkus se vžít do jeho role a třeba změníš názor. Hlavně, když přijde hněv, nikomu nic špatného nepřej, protože se ti to ve špatném vrátí zpět. Člověk se hněvá většinou v období, kdy se mu nedaří život tak, jak by si představoval. Ale právě v období, kdy se nedaří tak, jak by člověk chtěl, on sílí a stává se odolnějším vůči okolnímu světu. Čím více paradoxů zažije, tím více otupí a čím více otupí, tím větší klid v sobě nachází. Takže pokud stresové situace pochopíte s touto myšlenkou, budete vědět, že „co mě nezabije, to mě posílí.“ A opravdu časem dokážete chladně a v klidu řešit situaci, ve které by se druzí hroutili. Ještě neprožili to, čím jste prošli vy. 

A tak každý člověk se vlivem hněvu učí zesílit, a tím řešit další situace s větším nadhledem. Ten, kdo se bojí hněvu, ho raději potlačí a jeho emoce zůstávají v těle jako nemoci. Ten, kdo se vzteká pomluvami, se dočká pomluv zpátky. Ten, kdo se vzteká přáním druhým to nejhorší, dočká se toho nejhoršího. Ten, kdo se vykřičí, bude v opakujících se situacích křičet stále méně, a bude se učit, jak to říci, která komunikace je správná, protože se mu jeho chování bude odrážet v chování druhých. Časem se naučí jen říci svůj postoj a zaujmout stanovisko. Stresy ho naučily zklidněnému jednání. Nabyl sebejistoty a ví, co chce a dokáže si o to říci.

 Když jsem procházela těžkým obdobím a říkala si: „Já už nemůžu,“ ptala jsem se Vesmíru, proč se mi to děje a z Vesmíru mi přišla zpráva, že zkouší, co vydržím. Říkala jsem si, to je snad špatný vtip. Ale dnes s odstupem doby děkuji za ty situace, které mě vyburcovaly k řešení, a děkuji sobě, že jsem v sobě našla sílu a šla dál přes překážky. Každý člověk zažívá, že je toho na něho někdy moc, ale záleží na něm, zda se vzchopí a jde do toho, nebo se jen lituje a třeba si dojde pro prášky. 

Teď se svět mění a okolo sebe vidíte mnoho násilí a hněvu. Vše, co zůstávalo v lidském vědomí pod pokličkou, chce ven, a proto nyní bude sílit hněv mezi lidmi, aby prošli výše uvedeným učením a časem se uměli vlídně jeden s druhým domluvit. Ale aby k tomu došlo, musí se nejdříve naučit pustit ze sebe staré křivdy a rány, které jim otravují život, neboť když přijde podobná situace, nutí je k hněvu. 

A tak pouštějte staré rány ven a nebojte se uzdravení. Uzdravujete nejen sebe, ale i všechny okolo sebe.

****************

předchozí poselství          zpět          následující poselství