O čem je život?

Když se rozhodujeme jít do učení na Zemi, je to stejné, jako když vstupujeme do školy. Některé dítě se těší, některé se bojí, některé se nechce pustit. Zrovna tak ve škole buď nalezneme dobré kamarády nebo kamarády, kteří nám nesedí, někteří nám dokonce ubližují. Tak je to i v životě.

Vždy nalezneme někoho, s kým souzníme, protože se chová jako my, někoho, koho odsuzujeme, protože se chová jinak než my a my se neumíme chovat jako on a někoho, kdo nám ubližuje, protože chce abychom pochopili, kde se stále motáme v bludném kruhu. A tak se nám občas život líbí, když souzníme, občas nelíbí, když se zrovna učíme.

Ve škole nás také více baví hodiny, kdy je pohoda a nemusíme zabrat, ale jakmile přijde nová látka a my se ji musíme učit, jsme naštvaní, že se musíme učit, bojíme se, zda se látku zvládneme naučit a když ji zvládneme, dostaneme jedničku. V životě, když zvládneme učení, dostáváme z Vesmíru růži jako jedničku v učení.

Občas pochybujeme, zda jsme tu správně, zda bychom neměli být někde jinde, kde by nám bylo lépe, stejně jako ve škole. Občas je nám s kamarády dobře, občas nedobře.

Když vychodíme školu, jdeme do učení a učení se opakuje. Jen trochu jinak. Když projdeme učebním oborem, nalezneme partnerský vztah, ve kterém se opět učíme a zase posuzujeme partnera skrze svůj pohled. Když dělá to, co se mi líbí, je pro mě dobrým partnerem, když se chová jinak, asi to není ten dobrý partner pro život. Ale co když nám ukazuje, abychom se od něj naučili to, co sami neumíme, a proto to soudíme?

Pak přijdou děti a opět je káráme za jejich bezprostřednost, upřímnost, přirozenost, protože třeba sami neumíme být takoví. A tak se zase učíme od dětí.

A na stáří se učíme o sebe postarat. Pochopíme, že vše, co jsme pokládali v životě za důležité, zas tak důležité nebylo a jediné, co je teď důležité je, aby mi bylo dobře. A tak se konečně začínáme zaobírat sami sebou, protože si uvědomujeme, že jsme tu sami za sebe a nemůžeme na nikoho spoléhat a učíme se být samostatní.

Když jsme přišli na svět, učili nás ostatní samostatnosti. Dělat první krůčky, a když jsme prošli životem, buď už umíme být samostatní, nebo se to ještě ve stáří učíme. A čím více se zamýšlíme nad životem, tím více docházíme k moudrosti, že ten život je o nás, a ne o druhých a že druzí se snaží jako my jen naučit to, co sami neumí. A když se budu učit sama sobě dávat pochopení, můžu ho mít pro druhé. A proto stáří je zásluhou za naše dobré či špatné činy. Někdo se učil ve škole dobře a nyní spočine na dobrém místě, někdo se nechtěl učit a stále se potýká s učením na všech místech.

Vše je obsaženo ve všem, vše malé je ve velkém a vše velké, je v malém.

A tak vám přeji, ať se svým časem v životě nakládáte co nejlépe ve svůj prospěch, protože co se naučíte, to vám nikdo nevezme a tento vklad vás bude provázet dny příštími.

**************** 

předchozí poselství          zpět          následující poselství