Svátek Panny Marie v den 12. září - zamyšlení Zdenky Blechové

Začala jsem psát tuto knihu a od vás mi stále chodily žádosti o poselství na jména, která v českém kalendáři nebyla, a proto jsem se rozhodla knihu rozšířit o jména ve slovenském kalendáři a jiná jména, která nejsou v obou kalendářích. Kniha tedy bude obsahovat jak česká, tak slovenská jména. Už nám i nabývají stránky a nabývají mi i informace, o které bych se s vámi touto knihou chtěla podělit. Cena v prodeji bude asi vyšší než 390 Kč, ale pro vás zachováváme akční cenu 250,- Kč do konce listopadu.

Vzhledem k tomu, že na knize ještě pracuji a stále ji doplňuji, bych vás chtěla požádat o strpení a knihu vám zašleme hned jak vyjde, pravděpodobně v polovině října. To znamená, že pokud byste měli zájem v knize mít nějaké nezvyklé jméno, napište mi ho.

 ## #### ##

Píšu tuto knihu a dochází mi při ní stále více souvislostí. Dne 12. 9. mám přednášku v Olomouci. Objednám si ubytování v hotelu Milotel a zjistím, že se nachází kousek od perly Moravy Svatého kopečku Chrámu navštívení P. Marie. Ubytujeme se již 11. 9., a když se druhý den probudím a cvičím si ráno na pokoji, napadne mě myšlenka, pojedeme na mši na Svatý kopeček. Partner se zrovna probouzí a já mu oznámím: „Vstávej, jedeme na mši.“ Už mě zná, tak ani neprotestuje, protože ví, že ho mé impulzivní nápady obohatí stejně jako mě. Řídím se vnuknutím a nepřemýšlím o tom, co mi to přinese a zda to mám udělat, prostě to udělám a ty zázraky jsou pak neskutečné.

Přijedeme po 9 hodině ke chrámu a na dveřích čteme nápis, že mše se koná v kapli v ambitech. Hledáme, kde se koná mše. Nikde ani známky o tom, že někde probíhá. Stejně jako my tam pobíhají další pocestní a nakonec na nás zavolají, že už našli vchod do kaple. Přijdeme do kaple a mě zaujme farář, který má na sobě bílé roucho s modrým lemováním a fialovou velkou růží na jeho přední straně. Uvědomuji si znovu symbol růže přes channeling: „Přes trny se dostáváme k růžím“ a růže nám vždy přichází do života jako symbol ocenění za námi vykonanou práci na sobě. Farář nás vyzve, abychom usedli, a pronáší svoji řeč. Slyším úplně jiné kázání, než jsem zvyklá v kostele slýchat. Nesou se ke mně slova: „Panna Maria se také nazývá mořská hvězda.“ Jsem spojená s panenkou Marií hloubkou citu a prostřednictvím těchto slov si vzpomínám i na svůj původ mořské panny, která pomáhá druhým. Farář pokračuje: „Bůh vás nemá označeny jako čísla v koncentračním táboře, ale pro každého z vás má jméno, kterým jste s ním spojeni a skrze které je vám nejblíže.“

Jak je možné, že takto hovoří kněz a ke mně doléhají tato slova zrovna v době, kdy tvořím knihu Jména? Dochází mi, že každý zná svůj osud, ale jen některým je dáno si na něj vzpomenout, a to těm, kteří jsou sobě nejblíže, a tím i Bůh k nim může nejblíž.  Celou mši propláču, protože si uvědomuji, že vším, čím jsem prošla, každým utrpením, které jsem prožila, ve všem byla Boží přítomnost. Uvědomuji si tolik lásky, skrze kterou jsem se mohla vymanit z bahna a bláta, ve kterém jsem žila a mohla jít do vyšších rovin vnímání, kde už se nemusím namáčet v situacích, které se mě netýkají.

Každý padáme do vlastní propasti tím, že řešíme to, co se nás netýká, a zapomínáme na vlastní život. Když jsme úplně na dně propasti, přichází Boží pomoc, aby nám opět krůček po krůčku pomohla zpět na pevnou zem. Teprve na dně jsme schopni ji přijmout a chtít se zachránit, a tak zde teprve může přijít záchrana. Dokud padáme dolů do propasti, ani si neuvědomujeme, že tam padáme. Teprve pevný dopad nás probudí a ukáže nám, kde jsme.  Představte si třeba i alkoholika, který se dostane na dno a může přijít pomoc v podobě léčby, nebo pomoc odmítne a upije se k smrti.

A tak vděčím všem andělům, kteří mi pomohli vstát, přiložit ruku k dílu a vydrápat se znovu na povrch. Výstup byl namáhavý, ale účinný. Už umím zachránit sebe a nemusím zachraňovat druhé, aby oni pak zachránili mě. Pouto s druhými bude, dokud vše nenaleznu v sobě. Teprve pak mizí pouta závislostí na druhých a já můžu stoupat vzhůru a opíjet se božskou radostí. Ta Boží přítomnost je totiž všude a ve všem. Stále vám někdo, koho nevidíte, dává dary a vy se učíte žít s ním a věřit mu. Díky tomu vaše víra v něco mimo vás sílí a začíná mizet strach věřit si v tom, co cítím. Dokud potřebujete někoho vidět, komu byste mohli uvěřit, stále nevěříte a uzdravující energie andělů, kteří vás vedou k Bohu, k vám nemůže.  Váš Otec Bůh je vaším skutečným otcem, ale dokud to nepochopíte, ztrácíte se ve svém otci a v partnerovi, protože hledáte jistotu a záchranu v nich. A tak si uvědomuji zpětně, že ne náhodou jsem dnes dostala toto vnuknutí, protože je dnes 12. 9. svátek Marie - Mária, a je to svátek záchrany křesťanství v celé Evropě.

****

Toto sdělení jsem našla na internetu:

12. září slaví křesťané jeden z hlavních mariánských svátků, svátek Jména Panny Marie. Od roku 1513 do reformy liturgického kalendáře byl slaven jako svátek Jména blahoslavené Rodičky Boží Panny Marie. Na celou církev rozšířen r. 1683 jako poděkování za vítězství nad Turky v bitvě u Vídně. Na výzvu papeže Inocence přišla na pomoc Vídni křesťanská knížata z Bavorska, Lotrinska a dalších německých států. Dohromady shromáždili asi 40 tisíc vojáků, ale hlavní posilou byl polský král Jan III. Sobieský, který stál včele 30 tisíc vojáků. 11. září 1683 večer se polský král objevil na vídeňském vrchu Kahlenbergu. Zde pak v kapli strážných andělů pobořeného kláštera řádu Kamaldulského ráno 12. září 1683 sloužil papežský legát Marco Daviano mši svatou, při které mu ministroval polský král. Při bohoslužbě vzývali jméno Panny Marie, aby křesťanům pomohla. Toho dne  pak spojená křesťanská vojska s asi 70 tisíci vojáky zvítězila nad přesilou 200 tisíc Turků, kteří prchli. Král Jan III. Sobieský poslal papeži zprávu: „Přijeli jsme, viděli jsme a Bůh zvítězil.“ Od té doby je 12. září slaven svátek Jména Panny Marie na památku záchrany křesťanské Evropy.

To, co jim nejvíce pomohlo, byla víra a skrze víru mohli být s Pannou Marií. To jim dalo sílu zvítězit. Vždy vše, co chcete, můžete mít, když tomu budete věřit. Ale musíte to chtít na 100 % a celý Vesmír bude s vámi. Pokud tam bude jen 99 %, stále je tam 1 % pochybností a vám to třeba vezme sílu zvítězit.

****

Když jdu z kaple říkám si: „To že nyní píši knihu o jménech a napojuji se na energie jednotlivých jmen, tím se loučím s vibracemi učení všech. Každé jméno, které ke mně po věky přicházelo, mě něco učilo skrze Boha, a proto mi některé jméno je blízké, některé se mi nelíbí. Loučím se se svojí minulostí a děkuji jí za vše, co mi přinesla. Zažívám nádherný osvobozující pocit a hlavně vděčnost k tomu, kdo mě v lásce vede.

### ##### ###

## ### ##

 předcházející poselství          zpět          následující poselství