36. týden 2016

Co znamená datum 9. 9. 2016

Poselství k 9. 9. 2016

Všimli jste si, že nám tento datum dává 3 x 9 = 27, a je to opět číslo 9? Ano, je to velká síla přeměny nás všech. Zrekapitulujte si, jak jste prožili pátek 9. 9. V tento den se nám otevřely další dveře zakázané komnaty a mnoho z vás tento den prožilo zvláštně. Záleží na tom, kde se právě v úrovni vnímání nacházíte. Někomu bylo špatně, protože se musel čistit, aby mohl jít dál a někdo naopak byl ve společnosti Vesmíru. I pro mě tento den byl zvláštní.

Ráno jsem se cítila smutná a tak jsem se rozhodla, že půjdu do lesa. Les mě vždy uzdraví a pochopí. Chtěla jsem si vzít s sebou mobil, ale něco mi řeklo, neber si ho, ať máš klid. Vyrazila jsem do lesa a cestou mě kroky zavedly na hřbitov, kde jsem chvíli spočinula u hrobu mé kamarádky a mého synovce. Dále jsem cítila, že musím zajít na hrob mého tatínka ke kostelu Sv. Jiří. Po cestě jsem neustále nacházela stopy andělů v podobě pírek. Bylo jich spousta. I neznámá kočička se vetřela do přízně při cestě na hřbitov a chvíli jsme spolu laškovaly. Smutek ze mě stále více opadával a já se cítila čím dál víc šťastnější. Stále větší radost v duši. Při cestě se na mě usmály ostružiny, krásně sladké a pak i jablka. „Je to úžasné, jak je to tebe postaráno,” pomyslela jsem si. Při zalévání hrobu jsem si všimla krásného pírka na vřesu, který roste na hrobu. Cítila jsem potřebu si sednout vedle hrobu a zameditovat si. V meditaci slyším: „Jsi s námi na nebesích.” Když jsem se probrala z meditace, podívám se na trávu vedle mě, a co nevidím? Opět krásné pírko. Dojalo mě, jak andělé jsou stále s námi a dávají nám znát svoji přítomnost, ale my mnohdy ve spěchu nemáme čas se zastavit a vnímat je. Toto pírko jsem ponechala na svém místě a vydala se cestou ze hřbitova. Zamířila jsem k hrobce, u které jsem často jako malá sedávala. Je na ní krásný reliéf, jak pokládají Ježíše do hrobu. Vzpomněla jsem si, jak jsme před týdnem měli v Železné Rudě seminář a ráno jsme se s partnerem vydali do kostela v Rudě. Dívali jsme se přes mříž do kostela, kde uklízela nějaká paní. Paní náhle otevřela mříž a vyzvala nás: „Pokud chcete, můžete jít dál!” Nic v životě není náhoda, ani slova, která k vám mnozí pronášejí. Vždy je v nich symbolicky skryt význam pro vás. Vešli jsme do kostela a posadili se na lavici. Můj zrak upoutal obraz ukládaní Ježíše do hrobu, jako nyní na hřbitově. Něco starého končí, něco umírá, aby se něco nového mohlo zrodit. I to je symbolika umírání Ježíše. I on pro nás umřel, aby se mohl v nás zrodit nový život. Druhý můj pohled v kostele padl na anděla, který držel ochranu nad Jeníčkem a Mařenkou. Byla jsem překvapená, protože takový výjev jsem ještě v kostele nespatřila. Nehledě k tomu, že nyní stavím na nádvoří čajovny domeček pro děti „perníkovou chaloupku.” Pod schody chci umístit ježibabu a k plotu Jeníčka a Mařenku. Ještě nechápu, co mi tato zpodobnění Jeníčka a Mařenky v kostele mají říci, ale určitě si na to brzy přijdu. Když jsme vyšli s partnerem ven z kostela, začaly znít trubky. Hned jsem si vzpomněla na informaci z mého CD Setkání s andělem: „Z vesmírných trubek padá vesmírný prach - ochrana.” Tento týden jsem měla přednášku v Novém Hrádku a při cestě vidíme ceduli „Poutní místo Rokole.” Jeli jsme přímo okolo a zastavili se tam. Místo bylo zasvěceno P. Marii. Byl zde i pramen, u kterého byl hrnek. Nabrala jsem si do hrnku z pramene a pila. Vždy poslouchám vnuknutí a nyní jsem věděla, že musím dát partnerovi 3x napít z tohoto pramene. Vždy vše dělám třikrát, má to velkou sílu, jako svatá trojice. O tom se vědělo již před dávnými věky. Partner mlčky se mnou popíjel, aniž by se mě na cokoliv zeptal. Pak jsme vešli do kapličky, kde jsme oba poklekli a byli každý sám v sobě. Pak jsme si obešli místo a všechny nápisy na mě mluvily. A bylo v nich mnoho moudrosti a pravdy. Cítila jsem posvátný klid a nemohla ani promluvit. Naše návštěva se odehrávala v tichu. Ale vím, že byla pokračováním věty, kterou pronesla paní, která uklízela v kostele na Železné Rudě: „Jestli chcete, můžete jít dál.” A tak jsme nyní všichni vyzváni jít dál a záleží na každém z nás, zda dokážeme vnímat různá vnuknutí, která k nám andělé neustále posílají. Jsou nám nyní tak blízko, jak nám nikdy nemohli být.

A vrátím se zpět k mé návštěvě hřbitova 9. 9. Vždy když se s něčím loučím v srdci, mám potřebu zajít na hřbitov. Symbolicky něco umírá a něco se rodí. Nemusíte všemu hned rozumět, vše se vám samo ukáže, když budete v kontaktu s Vesmírem. Záleží však na tom, kdo je vám ještě milejší, tomu věnujete více přízně. Já dnes už žiji jen s Vesmírem a tak i dárky mi posílá Vesmír. Dnes 10. 9. jsem měla narozeniny, ale já si je oslavila 9. 9. svým časem pro sebe. Udělala jsem si den pro sebe, aniž bych dopředu vnímala, že bude významný přerod duší právě v tento den. Před hřbitovem stojí studna, kterou kdysi vykopal můj tatínek. Jdu si k ní omýt ruce a jsem překvapená, že je na ní přivázáno v síťce mýdlo. Dokonalá očista a čistota, do které jdeme. Zajdu k soutoku řek, kam obvykle také nechodím, ale nyní je má potřeba tam zajít, velká. Pozoruji vodu a opět cítím krásný pocit, jak se vlévají dvě řeky do jedné velké. Opět větší síla ve všem, co člověk koná. Přemýšlela jsem si i poslední dobou o tom, že najednou pro mě nic není problém. Jak to že jsem se dříve nad vším hroutila a nyní dělám vše, co je třeba bez jakéhokoliv pocitu otrávenosti, nucení atd. Prostě vše přijímám a je to daleko jednodušší. Život je vlastně velice jednoduchý, ale my si ho svojí neochotou přijímat zkoušky z Vesmíru, zbytečně ztěžujeme. Dojdu ke kříži, ke kterému jsem se vždy uchylovala, když mi bylo v životě těžko. Nyní nemám potřebu o nic prosit, jen sdílet čerstvý letní vzduch. Mám i příjemný pocit z toho, že jsem začala ke kříži nosit lampičky a květiny a nyní mě následují další. A tak pokud chcete, aby vás někdo následoval, musíte jít sami příkladem. Obráceně to nelze. Nemůžete po druhých chtít to, co sami neděláte. Lehla jsem si na lavičku a chvíli meditovala. Asi si říkáte: „Ta má teda leháro! Takhle bych se také chtěla mít.” Ale věřte, že si musím své povinnosti plnit stejně jako vy, například nyní jsou 3 hodiny ráno a já ještě nemám hotovo. Nerozlišuji čas, jen si ho už přizpůsobuji ke své tvořivosti. Čas mi slouží tak, jak já potřebuji, už nejsem zajatcem času. Nepozoruji ho, nehlídám ho a ani ho nechytám. Jen s ním plynu a on plyne se mnou. A proto ani nepotřebuji hodinky a vše se odehrává v čase. Jsem ve správný čas na správném místě.

Pomalu se odeberu k domovu, protože mám na třetí hodinu objednanou kosmetiku. Celé dopoledne mě běží hlavou myšlenka: „Musím dceři říci, jak ji mám ráda.” Domů se dostanu v půl třetí a čeká tam na mě dcera. „Já tady na tebe čekám, abych ti mohla popřát.” „Ale já už musím jít, jsem objednaná na kosmetiku.” Překvapilo mě mile, že dcera na mě čeká a ještě více i to, že řízky a salát, které jsem chtěla dělat, byly už hotové. To je báječné, je mi dán čas pro sebe a vše se děje v čase. Prostě je hotovo. Dcera mi nechala složit písničku, ve které mi vyznala svoji lásku. Dojalo mě to a říkám jí: „Víš, když jsem měla ještě keramiku a květiny, chodily tam děti a za poslední peníze kupovaly kytičku pro maminku. Bylo mi líto, že já se od tebe ničeho takového nedočkám.” „Ale, mami, vždyť jsi mi žádné kapesné nedávala, tak z čeho jsem ti měla něco koupit.” Jsem ráda, že jsme si vyjasnily zranění. Vždy je zapotřebí o všem mluvit, abychom si mohly být blíž. Nyní vím, proč mi běžela hlavou myšlenka, že musím dceři říci, že ji mám ráda. Vyslovím to a ona mi opětuje stejně: „Mami, taky tě mám ráda.” Ano, je 9. 9. a rodí se něco nového. Dočkávám se toho, po čem jsem vždy toužila, ale asi jsme si to neuměly nikdy říci. Všichni se učíme jemnosti a v té se rodí srdce a už ne rozum, který je tvrdý a i když řekne, že má rád, tak to ten druhý necítí. To jen srdce cítí lásku, hlava jen povinnost z lásky, vlastnictví a strach. Mám krásný den.

Z kosmetiky jdu na královskou masáž. Když přecházím náměstí, hudba z kostela mě přiláká dovnitř. A opět farář káže něco ve smyslu „vstoupit do Božího království.” Po masáži vyjdu z domu ven a na protější straně vidím kavárnu, která má na okně napsáno: Dnes od 18 hodin Košík band. To snad není možné. Moje oblíbená kapela. Hned jsem vešla dovnitř a usadila se tam. Zavolala jsem příteli a mé dceři, jestli chtějí, ať přijdou. Nakonec jsme se tam všichni sešli a prožili hezký večer. Zajímavé bylo, že byly obsazené jen tři stoly a to ještě známými od kapely. Jako by mi Vesmír chtěl udělat radost a ta kapela tu byla jen pro mě na mé narozeniny. Byl to moc hezký den, který jsem si užila sama pro sebe dle svých představ a nikoho k tomu nepotřebovala. Dnes mi přišla popřát rodina. Obsloužila jsem je, ale najednou jsem cítila, to není ta radost, která byla včera. Jaká oslava? Když oslavenec se ve skutečnosti musí postarat o ty, kteří mu přijdou blahopřát. A tak místo aby odpočíval, slouží. Nakonec jsme šli s přítelem do kina, abych měla pocit, že jsem také něco dala sama sobě. Už se nemůžu jen dávat druhým, už potřebuji také dát něco sama sobě, abych se cítila spokojená. A tak jsem vám vypsala, jak jsem se měla a vy zkuste v tomto příběhu najít něco společného nebo vás něco osloví, co také žijete. Nebo vám něco dojde.

Posílám vám k tomu i sdělení Vesmíru, které jsem přijala v 03.00 hod.

ano

Nyní všichni míříte dál, než jste si mohli pomyslet. Stále více se vám bude zdát, že se ostatní chovají tak, jak byste nepředpokládali. Ostatní se k vám budou chovat dle vašich zásluh. To znamená, že na každém okolo vás budete vidět stále více své chyby, ale také své chvály. Je třeba nechtít od druhých moc a nechtít se ani sám sobě klanět v tom, co dokáži a co se mi daří vůči druhým. Bude se vám dařit stále více ve všem, co budete chtít konat, ale je zapotřebí i notná dávka pochopení, že vše nepřichází samo a že je třeba pro vše něco udělat. Kdo jen bude čekat s rukama v klíně, bude se stále na něco vymlouvat a bude se mu zdát, že se mu nedaří tak, jak by chtěl, ale ve skutečnosti mu budou více a více unikat příležitosti, protože nebude chápat, že přichází právě pro něj, aby mohl žít lépe a jinak. Ten, kdo se už nebojí přecházet i někam jinam než být stále vázán na rodinu, bude měnit myšlení lehce a nebude mu zatěžko se s druhými stýkat jen když to bude nutné a ne když to chtějí. Ten, kdo je hodně vázán a rodinu se bude potýkat s nedorozuměním v rodině. Stále více falše se bude dostávat na povrch a vy se budete divit, jak málo stačí k tomu, aby vše bylo včas rozpoznáno. A tak se nechtějte s druhými stále jen přít o to, kdo má pravdu a na čem tato pravda visí. Žádná pravda nemá pevné základy a vždy je to jen otázka času, kdy si přejdete na jinou pravdu. Je to vývoj událostí, které vás vedou stále více k čisté pravdě a tam přetvářka a faleš nemá své místo. Nebojte se vzít vše čistě a bez přetvářky do svých rukou a nespoléhejte na to, že se to nějak udělá. Vše se bude dít jen vaším vlastním přičiněním. A tak se může stát, že někomu se vede lépe a někomu hůře, protože stále jen čeká a utíká mu přítomnost.

****************

předchozí poselství          zpět          následující poselství