Poselství na 34. týden roku 2013

Ještě jste nedokázali pustit své děti?

Kniha Rodiče a děti Dnes jdu okolo rybníka a vidím tam partu mladých chlapců ve věku od 17 do 20 let. Opírají se o krásné auto, lezou na střechu a sednou si na ní, bouchají dveřmi od auta a hlučně se baví. Nějaký rodič dobrodinec dal svému synovi auto, aby si koupil jeho lásku. Ale syn neví, kolik dřiny to stojí, aby se vydělalo na takové auto. Pokud chcete dětem prospět, čím méně jim dáte, tím více jim dáváte do života. Dáváte ji totiž odpovědnost a chuť něčeho dosáhnout. Vědomí, že nic není samozřejmost, ale vše můžu mít, když máknu. A z tvořivosti vzniká radost. Když něco dostanete zadarmo, má většinou radost ten, který vám to dal, větší, než vy. Vás darovaná věc baví chvíli, ale za chvíli vás omrzí, protože v ní není nic z vašeho úsilí. Když necháte děti vydělat si na auto, nemusíte se tolik obávat o jejich život, protože budou na své auto opatrnější, když si na něj museli vydělat, a tím budou i opatrnější na svůj život. Když dítě od vás dostane něco zadarmo, nechápe, kolik úsilí je v tom a hazarduje s autem i se sebou. Nezná totiž odpovědnost k sobě, k věcem a k druhým. Když děti nenaučíte odpovědnosti, budete se muset s touto vlastností potýkat v jejich dospělosti. Protože až od nich budete chtít odpovědnost, ony nebudou vědět, co to je, protože je to nikdo nenaučil.

Takže vaše odpovědnost k sobě je vaší vizitkou v odpovědnosti k druhým. Pokud nemáte odpovědnost sami k sobě, nemůžete čekat, že ji druzí budou mít k vám. A tak se nespoléhejte na děti, že vám pomůžou, až budete potřebovat, ony budou už žít jinak, než jste žili vy. Vy jste ještě chodili k rodičům na hroby, ale ony to už dělat nebudou. Stále více si budeme uvědomovat, že děti máme jen vychovat a nechat je jít si svojí vlastní cestou bez našeho omezování a našeho nadbíhání. Jak mi řekla jedna moje známá: „Dcera mi řekla, já se o tebe na stará kolena starat nebudu, já chci mít svoji rodinu.“

Je strašné, když mi žena řekne: „Tak jsem přišla o dceru, nechce se se mnou stýkat.“ Ale ona o dceru nepřišla, ale její 25 letá dcera je už dospělá a už nepotřebuje matčinu péči a chce samostatnost. Není třeba se jí doprošovat a volat jí. Je třeba nechat na dceři, až bude chtít, ať přijde. Jenže maminky, které vychovaly dcery a pak se těšily na vnoučata a stále strkaly nos tam, kam už neměly, nic jiného neuměly. Blížíme se přírodním zákonům. Naše kočička měla koťátka a opravdu se o ně starala s péčí, kterou někdy ani leckterá matka nedá svému dítěti. Ale tato péče trvala do doby, než byla koťátka schopná samostatného pohybu. Jakmile byla samostatná, jejich matka se od nich oddělila a už si opět šla po svém. A tak by to mělo být i u lidských matek. Co to je za lásku, podporovat své děti, které jsou už plnoleté a stále je litovat. Zkuste si položit otázku, co tím sleduji, proč to dělám? A pokud k sobě budete upřímné, naleznete odpověď, která se vám nebude líbit.

Pokud v dnešní době máte problémy s rukama, je to o tom, že vaše ruce už chtějí být nápomocny vám a ne jiným. Pokud v dnešní době máte málo peněz, je to proto, že je nepoužíváte pro sebe, ale podporujete druhé. Pokud se vám nedaří najít dobré zaměstnání s dobrým platem, je to proto, že chcete dobré místo proto, abyste přilepšili druhým a ne sobě. Pokud máte problémy s nohama, je to o tom, že nejdete svojí cestou, ale stále kulháte za jinými, pokud máte problémy se srdcem, je to o tom, že necítíte sebe, ale druhé a pokud se vám špatně dýchá, něco vás dusí. Více se o příznacích nemoci můžete dočíst v mé knize „Nemoci pocházejí z emocí“ anebo z mých karet „Karty zdraví aneb co mi říká tělo.“

Jak se vám líbí tato informace? A věřte, že takto dnes děti přistupují k mnoha rodičům a jim to vůbec nedochází. A tato paní mi pak napíše, že nemůže sehnat práci, a že jí zrušili ZTP. Už chápete proč?

DNES RÁNO, MI DCERA HODILA SNÍDANI NA ZEM. Z DŮVODU, ŽE TO BYLO OSCHLÉ. TO JE JEJÍ ZPŮSOB POUŠTĚNÍ EMOCÍ? NEBO TO MÁM BRÁT JAKO TO ZRCADLO? TO, CO NEMÁM PŘIJATÉ? PROSTĚ MI UKAZUJE TO, CO MUSÍM PŘÍJMOUT?

zpět