Myšlenky v 34. týdnu roku 2012

Všimli jste si, že v dnešní době stále více uvidíte nesouměrné partnerské páry? Dnes už se mladí lidé nedívají na to, jak dotyčný vypadá, ale jak se s ním cítí. Proto můžete vidět hezkého chlapce se silnou dívkou, dva lidi, kteří se k sobě chovají jako kamarádi, a přesto se milují, ale už si nepotřebují lásku dokazovat slovy a činy. Pamatujete si, když rodiče prohlásili: “To by byla dobrá partie pro naší Marušku, má peníze, dobré zaměstnání atd.” Nebo známí, když vám řekli: “Měl bych pro tebe někoho, kdo by se k tobě hodil.” Soudili jsme dle vnějších kvalit a nyní začínáme uvažovat o vnitřních kvalitách člověka. To znamená, že už nás nenadchne to, jestli má peníze, když se s ním budu cítit jako pták ve zlaté kleci. Tím, že se začínáme dívat do nitra, začínáme žít duchovní vztahy, protože je to o duši a už ne o sexu. Dokud jsme se dívali okem na toho druhého, zda nás přitahuje či nikoliv, přemýšleli jsme vždy o sexuální rovině. Přes sex jsme se vždy dostávali do problémů, protože z nás sexualita tahala na povrch naše stíny. Když začínáme žít duší, začínáme žít vedle toho druhého s porozuměním a mizí majetnictví.

 * * *

Dobrý deň,
mám 2 dcéry, každá je iná. Som na ne naviazaná, jedna študuje v zahraničí, stretáva sa so starším mužom, s ktorým sa cíti dobre, podporuje ju a pomáha jej, ale má 2 deti, vraj žije sám. Je to v poriadku? Druhá dcéra je chytrá a šikovná, má dobrú prácu, ktorá ju síce moc nebaví, ale si tú práci váži. Zotrváva. Je to OK? Nemá však šťastie na vzťahy, kde robí chybu? Prečo po viacročnom chodení a jej očakávaniach sa jej vzťah skončí? Má to tak byť? Ako jej môžem pomôcť, aby nebola smutná, aby získala sebaúctu a sebadôveru? Iste na ňu ten pravý ešte len čaká? Je to tak? Verím, že moje dcéry budú v živote šťastné a úspešné.

Ten problém je ve vás, jak najít sebeúctu a sebedůvěru. Kdybyste tyto atributy měla, nechala byste obě dcery žít si svůj život. Třeba jsou spokojenější než vy, která ještě žijete strachem o ně. (Zdenka)

 * * *

Tato žena žije staré myšlení, vše má obráceně. Měla by si uvědomit, že její dcery jsou už dospělé, a tudíž už jim nezasahovat do života, ale ona je na nich závislá a štěstí hledá v nich. Když ony budou spokojené a šťastné, i já budu spokojená a šťastná, ale hlavně ať jsme spolu. Bez nich žít neumím. Její první dcera je spokojená, ale maminka o tom pochybuje, protože se zaobírá otázkou: „A co bude dál? Bude s ním mít děti, když už má on své?” Maminka by chtěla vnoučata, protože se nemá o koho starat a má strach, zda se toho dočká. Její druhá dcera si váží práce a místo toho, aby její maminka ocenila její odpovědnost, zaobírá se tím, zda má člověk dělat i to, co ho nebaví. Ano, takto jsme dříve žili, nechtěli jsme dělat to, co nás nebaví. Ale právě většinou to, co nás nebaví, když přijmeme, nás živí. Maminka si myslí, že když dcera bude vdaná, bude mít rodinu, bude šťastná, v tom jsme dříve viděli smysl života, ale dnešní mladí lidé už nacházejí smysl života úplně v něčem jiném. Třeba v tom, dopřát si vše, co nejvíce poznat, co nejvíce se naučit atd. A tak to, co pro nás je štěstím, nemusí být pro druhé štěstím. Snažme se starat každý sám o sebe a dopřejme každému jeho cestu.

zpět