Poselství na 33. týden roku 2013

Zamyšlení pro tyto dny

J01776441 Ty největší prožitky jsou zadarmo, jako např. západ slunce a my toužíme po těch, které nám přinášejí utrpení, abychom si časem mohli začít vážit přírody a jejích darů.

Abychom mohli zažívat naplno východ a západ slunce, abychom se mohli radovat z lesní studánky a její čisté vody. Abychom mohli pozorovat laně a byli dojati jejich ladností. Abychom mohli obejmout stromy a stali se jejich součástí, abychom mohli přiložit ruku k zemi a cítili její tep.

To vše nás vede k prožívání všedního života naplno, neboť každým okamžikem, když si budeme všímat, budeme zažívat zadarmo lásku, něhu, obětí, laskání od matky Země a moudré vedení andělů, kteří jsou s námi.

Abychom mohli dojít ke klidnému spočinutí v jejich náručích, musíme se poučit z náruče jiných.

S láskou Zdenka Blechová

 Atlantis

Vladimír Malovec

Atlantis, Atlantis, má milovaná,Atlantida_2

je to dávno, co zvonila ti hrana,

lidská zášť a zloba tě zahubila,

i my museli odložit svá dokonalá těla.


Ač ztracena tam, co slunce zapadalo,

a moře již tě více nevydalo,

přec neupadlas v zapomnění,

zůstala jsi v našich snech jako krásné snění.

 

Nyní karma dohořívá,

ty opět vystupuješ zatím jako snová víla,

mnozí se již probouzejí,

svůj dávný úkol nacházejí,

opět jednou vyjde slunce,

ty vynoříš se a budem zase v Boží lásce.

*************

Další ohlasy na sdělení o Atlantidě

Příspěvky k Atlantidě (poselství z 31. a 32. týdne letošního roku)

Dobrý den paní Zdenko,

nedá mi, nezapojit se. Paní, co se nedokáže odpoutat od rodiny a s modelem nového myšlení nesouhlasí, je to její názor. Ano, bojí se, ale je to její svobodná volba. Ale paní, která se vrátila z dovolené je úžasná, to jak to popisuje, se blíží názorem mnoha nám, které už máme tyto zkušenosti. Viz můj případ. Také jsem začala asi štvát pár lidí kolem sebe, ale vůbec se tím už nezabývám. Také zrovna teď prožívám s kamarádkou stejný problém. Zajímavé je, že ona mě navedla do tohoto světa nahlédnout, naslouchat, jak se zklidnit, jak vzít smysl života z jiného úhlu. Jenže, mi už si nerozumíme. Její úhel pohledu je pouze jen její  rodina, víkendy pohromadě, (synové ve věku 38-29 let s přítelkyněmi). Vždy mi sdělí, že je nejspokojenější, jak jsou všichni pohromadě. Neumí být sama, a když její manžel jede za matkou, tak na každý den hledá spojence, aby nebyla sama. Říká, já tě obdivuji, jak můžeš být sama, celé dny, jezdit na kole sama lesem atd. A jsme u toho. Já nejsem sama, ale né osamocená. Píšu si s přítelem, přijede, příjdou holky, ale které mě mají rády a berou mé hltání nového myšlení vážně. Vidí změnu na mně a moji vnitřní spokojenost. A tak s ní končím, i když ji vcelku mám ráda, ale jsem v napětí, jak s ní mluvím, neshodneme se už na ničem. Já jsem sama a samostatná, ona bez lidí neumí žít, ale namlouvá si, že je to to nejlepší, a že je spokojená. Moc jí to přeji.
Docela i ty lidi zatím chápu, že nejsou schopni se zastavit, sednout na louce, koukat do oblak a položit si otázku… není na tom něco? Jak bych to asi prožívala, bez dětí, bez muže? Tak jak já… jsem bez muže, dcera mi umřela, starou matku na krku, která mě peskovala celý život, syn se mnou nemluví, chová se sprostě ke mně, 3 rozvody… vzor matka… domácí násilí atd. Dobrý výčet, néé!! Pak onemocníte a nikde nikdo, nemocnou vás už vůbec nikdo nechce. A co teď? Až jsem vzala život do svých rukou, přestala krmit MUDr. poplatky a penězi za léky a zvolila přírodu, tak jsem se začala uzdravovat. V 57 letech neberu ani jeden lék a čtu tyhle zajímavosti, jak si pomoct sama a být sama sebou. Můj čas si žiju, jak já chci a jdu, kde já chci. Škoda, že to bude trvat dost dlouho, než se naše společnost a život na Zemi změní. Asi už nebudeme mezi nimi. Ale, zkusit se má v životě vše, a mě se to líbí, cítím, že už umím přijmout i myšlenku nebo něco, co mi přijde vnímat. Mám úžasnou intuici. Měla jsem i maturitní otázku – Představivost - a tou si hodně pomáhám v životě. A jak tak brouzdám po internetu, tak jsem narazila na mnoho úžasných lidí, kteří o změně myšlení hovoří, mají besedy, píší. Téměř nás všechny spojuje stejná myšlenka a to mě moc oslovuje. A tak se dnes usmívám, paní Zdenko, když Vám tady někdo píše, že rodina má být pohromadě a jak to není takové a makové. Tím, že se mi rodina rozpadla, mě to posunulo někde jinde, možná bych na to nepřišla. Teď bych neměnila, je mi dobře.
Přeji všem i Vám moc hezké a spokojené dny. Vaše čtenářka

Děkuji za sdělené prožitky, které mě obohatily. Když člověk cítí srdce, už není sám a dokonce se sám cítí dobře. Může si užívat plnosti života a všeho, co mu život nabízí. A tak si užívejte nabízených darů a někdy na viděnou Zdenka Blechová

--------------------------

Dobrý večer paní Zdeničko,
když jsem Vás potkala v potemnělé chodbě v Plzni, aniž bych Vás někdy dříve viděla, či četla o Vás, přišlo mi, že se už dávno známe a ani na vteřinu jsem neváhala Vás oslovit. Před třiceti lety jsem se rozhodla zůstat svobodnou matkou se dvěma dětmi, opustit jejich otce a ani nevím proč, jen vím, že jsem udělala dobře. Sice v době totality to znamenalo uzavřít se do citového celibátu vůči všem a titul podivínství byl měkčí formou, jak mne charakterizovali ostatní,  pro další jsem se stala spodinou, patřící mezi pochybné ženy, cikány či matky alkoholičky. Mě to v té době bylo nějak jedno, starala jsem se o životy svých poupat, a co si myslí ostatní i má nejbližší rodina mne nezajímalo, žila jsem si svůj krásný život, který mne vedl  k nezávislosti na komkoliv a čemkoliv. Naučila jsem se být tátou i mámou, naučila jsem se zedničit, vařit a šít, byla jsem ke všemu vnímavá s tím, že chci dát svým dětem naprostou svobodu jak v žití, tak v rozhodování. Vychovala jsem dvě samostatné bytosti, od kterých se dnes mnohému učím.  Nedávno mi moje maminka, která se s tímto faktem srovnala teprve, když děti dospěly, řekla, jak je možné, že jsi tak předběhla dobu, dnes je tvůj styl žití moderní J. A já jindy výřečná, jí na to nedokážu odpovědět. Vše, co píšete, je pravda a je dobře, že to sdělujete, mnoho lidí nachází vysvětlení a nemusí si připadat jako blázni stejně tak, jako já před x lety a za to Vám moc děkuji.

Moc mě potěšil váš dopis a přeji vám na vaší cestě další sluníčka a radosti. S láskou Zdenka Blechová

--------------------------------------

Dobrý deň,
kam to celé smeruje? K tomu, že každý si bude žiť sám svoj život? Podľa toho, čo vidím okolo, každý znamená každá žena sa musí naučiť žiť sama a byť spokojná so svojim životom, chlapov je štatisticky menej, takže na každého sa nejaká ulepí a chlapovi stačí málo. Môže to vyzerať úžasne - vystačiť si sám, kým je človek mladý, silný zdravý, chce zažívať neobmedzené dobrodružstvá. Jasné, kto povedal, že ľudstvo sa musí množiť? Ale keď už, aj v prírode samček pomáha samičke so stavbou hniezda , kŕmením atď., nehovoriac o tom, že ľudské mláďa je najdlhšie bezbranné a potrebuje rodičov najdlhšie. To je pragmatický pohľad, ale aj bez detí, Nebolo by príjemnejšie žiť svoj život ale obohacovaný vzájomne s človekom, s ktorým si rozumieme a chápeme navzájom vlastné spôsoby, pomáhame si, podporujeme sa? Na sklonku života si to každý ocení. Zdá sa mi, že o duchovné veci a partnerstvo sa zaujímajú hlavne ženy a hlavne ženy, ktoré sa „popálili“. Čo keby tak aj mužom trochu začalo záležať na vzťahoch? Matky, spoločnosť, médií ich podporujú v tom, že sú úžasní, treba ich chváliť, oceňovať, obdivovať donekonečna, oni môžu mať hárem a ospravedlňuje sa to „génmi“ a ženy, aby „pracovali na sebe“ v duchovnom vnútri. Aj o 70-80 ročného chlapa sa postará ochotná ochranárska susedka, ale 70-80 ročná žena, aby si hľadala opatrovateľský ústav. Nezdá sa mi to spravodlivé, ale spravodlivosť je ľudský pojem, možno v prírode neexistuje.
Otázka: Je možné aby Osudový partner sa stal časom aj Duchovným partnerom? alebo je nutné sa jednoznačne orientovať na ďalšiu inú osobu, lebo ten prvý nie je schopný transformácie ?
Viem, moje slová sú možno pesimistické, skeptické, ale okolo seba vidím práve toto. Áno, žena je schopná žiť sama a všetko si sama zariadiť, lebo musí. Ale chlap vždy rád využije pohodlie, ktoré sa mu ponúka a keďže pomer čísel je v neprospech žien, musíme si hľadať riešenia a vysvetlenia.

Abychom mohli žít ve skutečné lásce, musíme se ji nejdříve naučit k sobě. Když ji nemáme u sebe, jak ji můžeme dávat druhým? A proto se všechny vztahy musí od sebe oddálit, aby se uzdravené k sobě mohly navrátit. Duchovní partner přichází teprve, když už nikoho nehledám. S láskou Zdenka Blechová

---------------------

Dobrý den paní Zdeno,
četla jsem Vaše poselství o Atlantidě, a odpovědi na dotazy.
Mám též k tomu dotaz, jak bude vypadat soužití lidí, neumím si představit, kdyby každý, kdo chce být sám, též sám bydlí. Jak se to bude řešit s takovým bydlením?
Rodiny zaniknou a co bude, společenství? Nebo vznikne jednota se vším?
Ve všem co píšete, cítím takový zvláštní „adrenalin“.
Měla jsem jednou o Vás sen. Viděla jsem Vás ještě s jednou ženou zahalenou v šedivém šátku přes hlavu, ruce sepnuté a říkala jste, musím se připravit. Začala jste chodit po zpátku jak Michael Jackson  na koso z rohu do rohu místnosti. Do dneška nad tím snem kroutím hlavou, zvláštní.

Když jsem se zeptala na přednášce, kdo by chtěl žít tak, jak žili v partnerství jejich babičky, nikdo to nechtěl. A zrovna tak, si neumíme představit, že bychom měli žít jinak, ale když přijde nová doba, už se nebudeme chtít vracet k předešlé. Váš sen byl zajímavý. Ano, všichni se vracíme zpět. S láskou Zdenka Blechová

----------------------------------------------

Dobrý den paní Blechová,
rozhodla jsem se reagovat, napsat vám, protože to, co píšete, mám pocit, že přesně to cítím. Trvá to nejméně půl roku a stále se to stupňuje - pocit, že mám odejít z místa, kde jsem vychovávala děti, od přítele, který mi se vším obrovsky pomáhal, protože jsem rozvedená. Tento vztah trvá cca 13/14 let a já mám nyní stále silnější nutkání odejít, osvobodit se, žít si po svém. Když mám najít důvody - samozřejmě se najdou negativa vztahu, ale to hlavní je touha po svobodě, jakkoliv frázovitě to zní. Touha zjistit, kdo vlastně jsem (nikdy na to zatím nebyl čas a prostor) a začít žít tak, aby se to líbilo především mně. 

Takže vlastně ani nic nechci radit, jen vám poděkovat, protože ačkoliv si nejsem úplně jistá, zda jsou mé touhy správné, není-li to nějaká má hloupá iluze (tak to prostě mám, je to pro mě po tolika letech života pro druhé strašlivě těžké rozhodnutí), chtěla jsem především poděkovat.

Čtení vašich mailů mi dává naději věřit, že nejsem sama, jediná, které se něco takového děje a to mi zase dodává sílu najít odvahu postavit se za sebe, za svůj vlastní život a radost z něj.

Děkuji za váš dopis, všichni prožíváme stejné příběhy a všichni jdeme stejnou školou. Mnoho lásky a porozumění k sobě na vaší cestě vám přeje Zdenka Blechová

-----------------------

Milá paní Zdenko,
nešlo reagovat, přesně to, co popisujete, se mi letos děje. Mám pocit, že jsem tu sama za sebe, oddělená od ostatních a přitom s ostatními, je to takový divný/jiný pocit, jaký jsem ještě nezažila. Někteří lidé z mého života odešli, ale zase jsem potkala nové a učím se žít sama za sebe, nic neplánuji a s pokorou přijímám nové situace a už se nebojím toho, co bude nebo nebude. Sice jsem musela projít bolestivou zkušeností, ale asi to tak mělo být, abych pochopila. Děkuji

Děkuji za váš dopis. Přes trny se dostáváme k růžím, jinak to nejde. S láskou Zdenka Blechová

-----------------------

Drahá Zdeničko, děkuji Vám.
Moje dcery se rozešly s partnery, jedna v březnu a druhá před měsícem a už prohlásily, že jsou asi divné, že si s nikým nerozumí, i přátelské vztahy se jim rozpadají.
Na dovolenou nakonec nebyly schopné odjet!
Dcera pracuje jako zdravotní sestra, tak měla volno v týdnu a já dovolenou, tak jsme se chtěly sejít a vůbec to nešlo, ono to opravdu nejde! Užily jsme si volno každá sama.
I brácha, který je rok rozvedený, říká, že je mu dobře, když je sám, že mu víc lidí vadí!
Děkuji a přeji vám krásné pohodové dny

Vše je v pořádku, důvěřujte v lepší   Zdenka Blechová

---------------------

Vážená paní BLECHOVÁ, právě jsem přečetla vaše odpovědi pisatelek a moc vám za ně děkuji, momentálně jsme s přítelem v partnerské krizi, necítím se vedle něj jako ženská, když chci s ním problém řešit, odejde z místnosti, dnes má k nám přijet moje dcera s partnerem a s vnoučkem, moc se na ně těším, neviděla jsem je asi tři měsíce, můj partner odjel včera k mamince, což tím naznačuje, že o moji rodinu nestojí, on sám nemá s vlastními dětmi nejlepší vztahy, protože má v bance dluhy z baráku, a tudíž jim nemá co nabídnout, on je totiž naučil na prachy, vztahy se u nich v rodině nikdy neřešily, takže jsou pro něj tabu i v našem vztahu, pro něj je důležitá nacpaná lednice jídlem a kámoši u piva, známe se spolu šest let a je to s ním čím dál horší, ráno vstane, dá si čaj, pak čumí do počítače, pak čeká co uvařím a pak šup na pivo, teď má týden dovolenou.

Doporučovala bych vám si přečíst moji knihu Partnerské vztahy v dnešní době anebo knihu Osudový partner.  Zdenka Blechová

------------------

Ďakujem, p. Zdenka, za tento  Váš dodatok,

(inak predošlá informácia o zmene vedomia ma veľmi oslovila a zanechala hlboký dojem a vysvetlenie toho, čo sa nám deje, naozaj, vďaka). Prečítala som si to až teraz po návrate z dovolenky.

Pripájam sa k pocitom pani, ktorá dovolenkovala v Chorvátsku, mne sa stalo to isté, boli sme štyria, inak je s našimi známymi dobrá zábava, ale tentokrát som sa nepoznávala, trápila, obviňovala, už som si myslela, že starnem alebo mám problém so štítnou žľazou, že mi všetko vadí, že sa neviem alebo nechcem prispôsobovať, že chcem robiť veci podľa seba a podľa toho, ako to cítim ja a nie tí druhí... a že sa nedokážem tešiť z vecí, ktoré mi pred tým robili radosť, či potešenie, ale vyhľadávam skôr nie iba povrchnú radosť z prežitku.

Manželstvá sa skutočne vo veľkom množstve rozpadávajú, čo je na jednej strane smutné a čo na druhej strane obdivujem, že ľudia vedia urobiť, čo cítia a že nechcú žiť niečo, čo nie je naozaj... Asi sa naozaj meníme!

Ďakujeme za Vaše „sdelenia“ a objasnenia situácie, pomáha nám to vyznať sa v tom, čo sa s nami deje :-) Prajem Vám pekné letné dni.

Děkuji za váš dopis a přeji vám mnoho dalších poznatků, které vám budou k užitku. Vaše duše se hlásí o svá práva  Zdenka Blechová

--------------------------------------

Hm, naozaj zaujímavé, ďakujem za náhľad. Len mi príde ťažké v tejto dobe juvenilnej justície a rôzneho sexuálneho zneužívania a odoberania detí rodičom vo veľkom nabádať k znižovaniu funkcie rodiny, videla by som to práve naopak, slobodní rodičia duchom, ale zodpovední vo vzťahoch ... podľa mňa len tak majú deti dostatok podpory a voľnosti na rozvoj. Ako poradkyňa pri dojčení a v materstve, tiež spolu s dulami a pôrodnými asistentkami vidíme úplne iný význam rodiny – matky a otca či už pri pôrode alebo aj v ďalšom vývoji dieťaťa Taktiež viem ako záleží mocným tejto planéty na rozvrate hodnôt a rodiny - aby z odoberaných detí v pestúnskych rodinách - určite sú aj dobrí pestúni, mám iné na mysli - sa stali ľahko manipulovateľní jedinci bez vlastného názoru v budúcnosti - ako stádo oviec ... pripravované zákony u nás i u vás, už schválené v ostatných krajinách EU, v Nórsku páchajú samovraždy celé rodiny, pretože považujú za lepšie umrieť s deťmi, ako ich odovzdať do rúk skorumpovaného štátu a následného týrania ... osobne poznám rodiny z UK, ktorým sa podarilo deti zachrániť, ale doteraz tie detičky majú správanie a praktiky ako ich naučili „pestúni“ ... chápem, že tie cesty si vybrali, aj rodičia môžu byť samozrejme tyranskí - ale o tých im ani VEĹMI NEJDE.

Preto mi príde takéto jednoznačné a nie celkom pochopené odsúdenie rodiny, ako niečoho zastaraného nie celkom vhodné. Myslím že ľudia môžu žiť v rodine bez toho, aby boli na sebe závislí a práve to by sa mali naučiť.

Nie kašlať na všetko a na celí svet a byť nezodpovední k tomu čo sme zasiali - či už je to dieťa či okolitá príroda.  Toť môj názor, a ak sa aj rodiny rozpadnú pod tlakom násilia a sexuálnej propagandy ako sa momentálne pod rúškom zákonodarstva deje, určite z toho nevznikne nič dobré .... a to nie som ani fanaticky veriaca ani nepatrím k nejakej cirkvi, mám dobré vzťahy i s ináč orientovanými ľuďmi ...

Děkuji za váš názor. Je v něm hodně bolesti, kterou jste určitě zažila v minulosti, a ještě se ozývá. Aby lidé mohli žít tak, jak píšete, musí se nejdříve od sebe oddálit, aby se uzdravení k sobě mohli přiblížit, proto se toto vše děje.

S láskou Zdenka Blechová

----------------------------

Dobrý den. Nemyslím si, že se rodiny jako takové rozpadnou, jako se nerozpadne mužský a ženský aspekt vesmíru, ale i duchovního světa. Spíše je třeba se zamyslet nad působením těchto elementů v rodině, aby přechod na transcendentální úroveň (duchovní svět) připravil osoby (duše) jak ženy, tak muže. Toto rozdělení je věčné, pouze na duchovní úrovni je mužský element Bůh a ostatní jsou element ženský. Přeji krásný den.

Děkuji za váš názor, já si myslím, že každý by měl mít v sobě rovnováhu mezi mužským a ženským principem.

Hezký den Zdenka Blechová

---------------------------

Dobrý den paní Blechová,

je to všechno zajímavý, v některých věcech ještě pro nás moc nepochopitelný. Každopádně vzhledem k tomu, co se děje kolem mě, tak tomu všemu věřím.

Já sama jsem před čtyřmi lety opustila svého muže a raději jsem zůstala sama se svými třemi dětmi. S mužem jsem se cítila nesvobodná a nemohla jsem vedle něho dýchat.

Potom jsme se potkali s přítelem, se kterým jsem byla téměř tři roky. Bylo to moc pěkné, partner byl hodně uvědomělý, ale před dvěma měsíci se se mnou bez udání důvodu rozešel.  Bylo mi velmi smutno a nesla jsem to velice těžce, až jsem si uvědomila, že jsem se mu úplně odevzdala a všechny moje vnitřní touhy ustoupily. Dokonce jsem ztratila sama sebe, svoje sebevědomí, stávala jsem se závislá na jeho lásce, sexu, přítomnosti.

Teď se zase vracím sama k sobě, buduju chrám své duše, jsem ráda sama se sebou. Nejsem na nikom finančně závislá a o své děti se dokážu postarat sama. Neříkám, že bych si nepřála s někým sdílet radosti života, ale už bez bezhlavého odevzdání se druhému.

Váš mail přišel opravdu v pravou chvíli, jako spousta žen jsem se v něm našla, jakoby se psalo přímo o mně. Je to až neuvěřitelné. A hlavně jsem ráda, že jsem normální a že někdo prožívá podobné pocity:-)

Děkuji moc za vaše informace, určitě se budu těšit na další a hlavně se těším na přednášku v září v Brně.

Angeliko, moc hezky jste to napsala. Určitě můžete dát dalším ženám sílu na jejich cestě.

Přeji další správné kroky ve vašem životě  Zdenka Blechová

--------------------------

Veľmi ďakujem za Vaše slová, veľmi zapôsobila a hlavne potvrdila, že všetko čo sa v našich životoch deje je zmena, zmena ktorej sa človek nesmie brániť ale každodenne sa učiť novým veciam. Ako tak čítam, veľa žien prežíva podobné životné úseky ako ja, som rada, že som natrafila na tieto Vaše stránky.

Děkuji za vaše přečtení a přeji hezké dny Zdenka Blechová

-----------------------------------

Ahoj Zdeni, chci Ti napsat, že jsi vše krásně napsala. Moc jsi nás obohatila a otevřela nám oči. Tak nějak to cítím i já, ale neumím to tak vyjádřit jak ty. Chytilo mě to za srdíčko a chci ti tím moc poděkovat, že jsi a že děláš tak krásnou práci.
Patří Ti velké DĚKUJI. S láskou Tě objímám

-----------------------------

Dobrý den paní Zdenko, zase jsem si krásně početla… děkuji za mejly, jednou se za vámi určitě rozjedu, protože když vás čtu, mám chuť vás obejmout… mám 56 roků, žiju s manželem třicet let, nic se mi neděje, ale taky bych chtěla být někdy sama… úplně se s tím ztotožňuju a je mi dobře, že když mě to napadá, tak je to vlastně správné myšlení… prostě jsem připravená... děkuji ještě jednou a přeji vám hodně pěkných dnů...

Ať se vám daří říci si o samotu             Zdenka Blechová

zpět