„Nedělej to.“

Často za mnou do poradny chodí starší ženy a diví se, že s nimi jejich děti nemluví, že se od nich odpojily. „Nechtějí se se mnou stýkat,“ často hořekují. „A proč?“ ptám se. „Nic zlého jsem jim neřekla, jen jsem jim chtěla poradit. Řekla jsem mu, ať to nedělá a také jsem mu řekla i o jeho partnerce, co by měla dělat a nedělá to.“

Dejte si pozor na to, co říkáte. Nemůžete se pak divit, že s vámi vaše děti nechtějí mít nic společného. Vaší povinností je děti jen vychovat a pustit je do jejich života, a ne se jim do něj stále plést. Pokud vám děti chtějí něco sdělit, je třeba je jen vyslechnout, ale nedělat z toho závěry. Určitě neznáte celou situaci a vidíte ji jen z pohledu jednoho, který vám to říká. Druhý by vám to určitě řekl úplně jinak a došlo by vám, že nemůžete nic soudit, že každý to vidí svýma očima.

Třeba si ten druhý potřebuje jen ulevit a nestojí o vaše rady. Je třeba dávat rady jen, když mě ten druhý o ně požádá. Jak se říká „nevyžádaná rada, nevyžádaná pomoc“. A pak si říkáte: „To mám za dobrotu.“ Ale věřte, že vždy spravedlivě dostáváte jen to, co si zasloužíte. Učíme se s každou bytostí a každá bytost se k nám chová dle našich zásluh. A pokud budete vyzváni o radu, řekněte: „Já bych to udělala tak a tak, ale třeba ty to uděláš jinak…" Nemusíte pak nést následky svých skutků. Nehovořili jste k nikomu, jen jste říkali, co byste udělali vy sami. Většinou za své rady časem sklidíme nevděk. „Kdybys mi to neříkala, tak se to nemuselo stát. Že jsem tě poslechla. Mrzí mě, že jsem dala na tvé rady atd.“ 

A tak vypusťte ze svého slovníku „Nedělej to.“ Naopak dopřejte každému, ať si osahá život se vším, co k němu přichází, protože jinak se nemůže rozvíjet. A třeba když se naučíte jen mlčet, a nedávat rady, sklidíte větší uznání než dosud.

****************  

předchozí poselství          zpět          následující poselství