Setkání po letech

Plzen-115 Po letech se mi ozvala dávná láska, že by mě ráda navštívila. Pozvala jsem ho k nám a řekla partnerovi: „Tak k nám přijede dávná láska a bude u nás spát.“ Partner k tomu nic neřekl a já si vážím si toho, že si můžu vedle něho svobodně rozhodovat o všem a nemusím se bát toho, co tomu řekne. Přišel den „D“ a moje láska tu byla. Strávila jsem s ním dva dny a uvědomila si mnoho. Jak myslí on a jak dnes myslím já. Když jsme se v 19 letech poznali, viděla jsem v něm toho silného, který mě kdykoliv ochrání a dnes jsem poznala, že on hledá někoho, kdo se o něho postará na stáří, protože se toho čím dál více bojí. Rozešel se s paní, se kterou žil 12 let a nyní začal hledat někoho s kým by opět spojil svůj život, aby nebyl sám. Proto se vám ozývají dávné lásky. Zkouší, zda s vámi, nebo zda mají hledat dál. Ale není to proto, že by na vás nemohly zapomenout, to je naše velká iluze. Spíše je to o tom, že neumím být sám a bojím se toho. Já už bych dnes nehledala ve starých láskách. Vím, že bych tam nic nenašla. Naopak si uvědomuji, co bych se starými láskami žila. S jedním jeho závislost na alkoholu, protože jsem na něm byla závislá já v mládí. S dalším jeho závislost na tom, že je ještě k světu a vždy se bude dvořit další ženě, která mu dá najevo přízeň, aby si něco dokázal. S dalším jeho lenost, protože stále nadává na život, protože nemá žádné zájmy. A s tímto jeho závislost na druhém a svazování. Už bych neměla co ve starých vztazích najít, protože jsem se naučila žít pro sebe a za sebe. 

Pamatuji si, jak mě tato dávná láska v mládí zakazovala kouřit: „Buď kouření nebo já.“ Jak mě učil, jak mám správně ždímat hadr a já si připadala úplně neschopná, protože jsem byla zvyklá ždímat hadr jinak. Jak mě učil střílet vzduchovkou a já to dělala, i když mě to nebavilo. Jak mě učil jezdit na motorce a já se podvolovala všemu, co mě chtěl naučit a viděla v něm moudrého vůdce. Ale on si mě ve skutečnosti podmaňoval a já kdybych s ním žila, byla bych spoutaná jeho přáními, myšlenkami a vnucoval by mi jeho způsob života. Vůbec bych tam nebyla svobodná. Rád se staral o druhé, ale tím způsobem, že zase od nich chtěl, aby oni za to byli vděční a ocenili to. Vždyť by mě ten život vedle něj vůbec nebavil, protože bych ve skutečnosti dělala to, co by chtěl on. Vždy vás bude bavit více to, že je to vaše rozhodnutí naučit se střílet ze vzduchovky, než když vás to nutí druhý. Vlastně by mi bral radost ze života, protože by se snažil mě dělat radost a myslel si, že pro mě dělá to nejlepší. Ale já dnes už chci sama rozhodovat o tom, co mi chutná a co mi nechutná, už si nenechám nic vnucovat.

Řekl, že nerad vzpomíná na minulost, protože je mu líto, že některé okamžiky se už nedají vrátit, a některé ho ještě štvou. To je nepochopené učení. Vzpomínám na vše s láskou a nic z minulosti mně nemrzí a ani bych nechtěla vrátit čas. Naopak si vážím toho, co žiji a jsem vděčná za to, kam až jsem došla.

Vzal si dva prášky na bolesti, protože má dnes bolesti v kloubech (klouby jsou o tom, že se snažím o vztahy a bojím se jejich rozpadu) a problémy se žaludkem (protože nedokáže leccos vstřebat). Špatně se mu chodí, protože má problém s nášlapem a tak dostává křeče do nohou. Vím, že zdravotní problémy jsou následkem našeho chybného myšlení. A v tomto člověku jsem v mládí viděla prince z pohádky, který se o mne postará a dnes vidím, že se cítím lépe než on. 

Říkal: „S penězi se žije lehčeji, ale jsou chudí lidé a žijí šťastněji. Stále si myslí, že může potkat lásku. Říkám: „Chudým se může žít šťastně, pokud potkali někoho, kdo má o ně zájem, ale až odejde nebo zmizí kouzlo, budou jen chudí. Bohatí, když nic nedělají pro sebe, nudí se, a když začnou něco dělat, jsou v pohodě. Láska se nedá potkat v druhých, tu člověk musí objevit v sobě tím, že žije pro sebe svojí tvořivostí. Pak je člověk bohatý uvnitř sebe i navenek a šťastný v sobě i v okolí.“

Prožili jsme spolu krásné dva dny a věřím, že ho Vesmír poslal ke mě, abych si uvědomila, jak mě správně vedl cestou. Když jsme spolu seděli v přírodě a já se zahleděla na rybník, ve kterém se odrážely stromy, začala jsem plakat dojetím. Povídám: „Víš, já dnes už nepláču proto, že se mi něco nedaří, ale proto, že mě něco dojímá a mě stále více dojímá vděčnost za to, co můžu žít.“ Teď jsem šťastná s tebou, zítra budu šťastná s vnoučkem a za pár dní s lidmi, kteří ke mě přijedou. Jsem ráda, že se nemusím uzavírat pro jednoho člověka, ale že můžu žít bohatost života se všemi.

Díky tomu, že jsem mu narušila jeho myšlení, odjížděl s novými myšlenkami, které mu určitě pomůžou najít nový styl života a tím najít i štěstí.

Jsem vděčná za partnera, kterého mám vedle sebe. Večer jsme strávili ve třech a pouštěli si vzpomínky. Kluci se pak ráno po společné snídani rozloučili a já byla opět moc vděčná za to, že můžu s nimi sdílet společně, že tam není žádné omezování a že jsme vzájemně splynuli. Žádné podmanění, které byl žila, ale svoboda, kterou můžu žít.

**************** 

předchozí poselství          zpět          následující poselství