Poselství na 31. týden roku 2013

Vracíme se do Atlantidy

Plynutí času V Atlantidě lidé žili se svým vědomím a nezajímali se o nitro druhého. Jeden druhého si nevšímal a každý si všímal jen svého poslání, a to do té doby, než zjistil, že může jeden druhého využít pro své plány a cíle. Tam se nabouralo lidské vědomí a nyní se každý z nás vrací zpět do své Atlantidy, do svého vědomí v sobě, to znamená, odstraňuje v sobě všechnu nečistotu, kterou na sebe během životů pobral a učí se probouzet ve své čistotě. To člověka vede k mnoha vnitřním pocitům skrze různé situace, osoby a nahodilé příhody, které mu otevírají vědomí, a on si začíná vzpomínat na svoji podstatu a začíná se prát se svými stíny.

Člověk, jak se pomalu bude vracet do své Atlantidy, kde žil sám za sebe, tím více se mu bude zdát, že se vzdaluje druhým a oni mu budou pomyslně umírat v mysli, a tím i v životě. Najednou se vám bude zdát, že tento člověk je pro vás mrtvý, že si s ním nemáte co říct, že s tímto člověkem jste se třeba sešli, ale nic vám to nedalo, že vy už myslíte jinak než ten druhý, a tudíž si s ním nerozumíte, a tak čím dál více pro vás všichni budou umírat a vy si stále více budete uvědomovat, že jste sami, a že jste na vše sami. Jeden se bude oddělovat od druhého, aby nemohl jeden být závislý na druhém, a aby se každý mohl svobodně rozvíjet dle svého plánu.

Pokud vládla pospolitost, jeden bral ohledy na druhého, anebo se nechal brzdit druhým, nebo šel jeho cestou a ne svojí, a tím neustále musel opakovat své poslání, které nechápal po mnoho životů, aby pochopil, že jeho cesta je jenom jeho a cesta druhého, se ho netýká.

Až se naučí každý, jako v přírodě žít za sebe, opět zavládne láska jeden k druhému. Ale láska plná respektu k sobě, a tím i k druhým a každý si bude všímat sebe a ne druhých. Každý bude žít pro své poslání, a tím si plnit životní úkol, pro který sem přišel. Člověk se naplní tvořivostí, a když bude tvořit pro sebe, zároveň bude tvořit pro druhé, a tím může vzkvétat celá planeta i Vesmír, a to je v Božím plánu. A tak se nebojte, že pro vás vše umírá, protože ve vás se rodí vše nové.

Atlantsky_znak

Vztahy už budou na druhém místě a tvořivost bude na prvním. Žena, která viděla ve svém partnerovi Boha, nebo se chtěla spojit prostřednictvím partnera s Bohem, bude tápat ve svém životě, aby našla spojení se sebou, a tím i s Bohem. Žena si mylně dala na první místo v životě partnera – Boha, který ji splní veškerá její přání, aby pochopila, že ta přání si může naplnit, ale nikdo jí nebude sloužit k jejich vyplnění.


ve svém srdci Jako jedna žena mi říká: „On má stále nějaké plány, chce si koupit auto, pak čtyřkolku, tak nevím, zda s ním mám počítat do budoucnosti. A dokonce se mě zeptal, jaké plány mám já. Řekla jsem, abychom byli všichni zdraví a velkou kuchyň a on mi na to řekl, že to se mi asi nesplní.“ Ano duše muže správně chápe, že velká kuchyň se nachází ve velkém domě a ten velký dům musí někdo postavit a zafinancovat, a to on nebude.

Nebo jiná žena mi řekla: „Nevím, zda s ním mám ztrácet čas, už sedm let se jenom navštěvujeme a on se ke mně nastěhovat nechce.“ „A proč potřebujete, aby s vámi bydlel?“ zeptala jsem se. „No, přece potřebuji občas, aby nás někam s dcerou zavezl autem, anebo s něčím pomohl.“ Jak bláhové, potřebujeme sluhu a ne muže.

Nebo jiná žena mi řekla: „Musím o všem doma rozhodovat, sice mi dává výplatu, ale vše musím řešit já.“ Když si uvědomím, že ta žena má menší příjem než její muž a jí vadí, že musí rozhodovat i o tom, kam pojedou na dovolenou, vidím staré kódy. Kdyby muž na to vše nevydělal, neměla by o čem rozhodovat a kdyby byla sama, také by musela vše řešit sama.

A tak ženy sesedněte ze svých trůnů a začněte se hýbat, ať si vás muž může vážit. Jako když slyším na rybníce, jak si dva kluci povídají: „Utáhl jsem jí šrouby na kole a kolo jelo a ona stále tvrdila, že nejede. A tak jsem jí řekl, snad nechceš, abych si o tobě myslel, že jsi nějaká pitomá nána, která neumí jezdit na kole.“

A tak dnes si muži budou vážit více samostatných žen, než těch, které by se na ně chtěly přilepit. Jak mi řekl jeden známý: „Potkal jsem ženu a bylo mi s ní fajn, ale musel jsem se s ní rozejít, byl jsem úplně vycucnutý. Ona chtěla všechno dělat se mnou, se mnou ráno vstávat, se mnou si jít lehnout, prostě to nešlo.“

Atlantsky_znak

AtlantidaTakže Atlantida se rodí prostřednictvím nového vědomí, na které si začínáte vzpomínat, v každém z vás, a záleží na vás, jak se zhostíte své role, zda naříkáním či novým postojem k sobě a tím lepším zítřkem. Bojíme se samoty a v konečné fázi stejně budete sami, a proto je dobré si už na samotu zvykat a nebát se jí. Je to pro nás něco neznámého, a proto se toho bojíme, ale když se to naučíme žít, zjistíme, že je to daleko příjemnější, protože můžete slyšet anděly, se kterými jsme, a můžeme s nimi v klidu a míru vše sdílet.  Vy pak můžete být v této harmonii jak s přítelem, tak bez přítele a bude to pro vás stejný pocit, už nebudete strádat nepřítomností druhého, ale budete se radovat stejně s ním či bez něho. A to není špatné, to je ta skutečná radost, která se dá žít bez závislosti na druhých.

Dříve se hodně drbalo a povídalo o druhých. To je právě ten stav mimo bytí v Atlantidě. Všímat si jeden druhého a nevšímat si sebe. Řešit druhé a neřešit sebe, pomáhat druhým, když neumím pomoci sobě.

Čím více se vrátíme do bytí v Atlantidě svým vědomím, kdy už si jeden nevšímá druhého, už nás drby nebudou naplňovat jako i prázdné fráze, ale tím bude stále méně si o čem povídat, a když nebude o čem si povídat, budu se muset naučit s tím druhým sdílet klid a ticho a to mě povede, že i s ním se můžu cítit sama, a když nebudu umět žít sama pro sebe, může se mi pak po boku druhého špatně žít, protože s ním nebudu mít co sdílet. Je to o tom, naučit se sdílet vše sama se sebou a pak to můžu sdílet s druhým, protože už mi bude jedno, zda k tomu něco říká či neříká.

Ale aby tento stav mohl přijít, musím se naučit o sebe postarat, aby mě můj vlastní strach z toho, jak se zvládnu uživit, nebránil být rovnocennou a sebevědomou partnerkou muže.

Žena, která z minulých životů si musela na vše vydělat a nikdy nic nedostala zadarmo, umí hospodařit a zvládá se o sebe postarat. Žena, která v minulosti něco zdědila nebo dostala zadarmo, má problém žít v realitě, protože nezná hodnotu peněz a učí se jí. Většinou, když si člověk na to vydělá sám, váží si toho více a i dokáže ocenit sebe, než člověk, který to jen dostane a nemá se za co ocenit. Pak chce ocenění od druhých a nedaří se mu žít spokojeně, protože vše má a to je nuda. Naše cíle a touhy nás pohánějí a dávají nám sílu, naše snění nás uspí. Takže nestačí jen snít, ale je třeba to dát do reality. A když budu mít cíl, musí být jen můj, nesmím mít cíl, který spojuji s druhým, to je jen snění, které se mi nenaplní. Ale můj vlastní cíl, do kterého dám vlastní úsilí, vždy získám.

Atlantsky_znak

zpět