O porozumění, důvěře a nevěře ve vztahu

Babi Slyším od mami: „Ty mi nerozumíš.“ Ale zrovna takový pocit mám já. Dochází mi, jak funguje porozumění. Často od žen v poradně na otázku, co hledají ve vztahu, slýchávám: „Porozumění. Abychom si rozuměli, aby mě chápal.“ Jak zavádějící informace. Když se budu chovat dle představ druhého, bude mít pocit, že mu rozumím a že ho chápu a bude pohoda. Ale když se budu chovat dle svých představ, bude mít ten druhý, který hledá porozumění, pocit, že mu nerozumím, že ho nechápu. Takže když se budu chovat dle představ druhého a budu mu sloužit, bude spokojený, ale jen dočasně, protože bude chtít stále více, abych naplňovala jeho představy. Ale já budu nespokojená, protože nedělám to, co bych chtěla, začínám žít pro druhého a ne pro sebe, takže časem mě to otráví a já časem budu otravovat život i druhému, protože najednou mi dojde, že už se nechci chovat dle jeho představ. Takže porozumění ve vztahu bude jen dočasné, vždy bude jeden, který bude sloužit druhému. Ale když budu rozumět sama sobě, co chci udělat, jak chci naplnit svůj den a ten druhý bude žít totéž, budeme si vzájemně rozumět. Není důležité vše dělat spolu, třeba jen pobývat vedle sebe každý sám za sebe. Přinese to větší pohodu, než sdílet to, co si ten druhý přeje. A tak ve vztahu nehledejte porozumění, tam už chcete vládnout druhému. Mám sen, a ten druhý musí mít porozumění pro mé potřeby a sny a splnit mi je. Tady mám pocit, že mě chápe. Ale co takhle, pochopit své plány sama za sebe a neotravovat jimi druhého? Můžu dát druhému i svobodnou vůli, zda se se mnou chce na tom podílet či nikoliv, ale nemůžu tlačit. Když budete na druhé tlačit, nedostanete to, co chcete, ale v plynutí se vám bude dostávat vše.

* * * * * *

Dvě srdce Často od žen slyším: „Chtěla bych mu důvěřovat. Už tady je problém. Jakmile chci uvěřit druhému, už žiji jeho život, protože nechci přijít o jeho důvěru. Jakmile on nebude žít dle mých představ, už mu nebudu důvěřovat a ztrácí moji důvěru. Když si žiji dle svých představ, stále si věřím a věřím i jemu, protože nechci vlastnit, a tudíž se chovat dle představ druhého a slepě dělat vše, abych o něj nepřišla. Takže ve vztahu je třeba vždy věřit jen sobě a naopak druhému nevěřit. Tím se vyhnu tomu, že se časem může objevit situace, které bych nevěřila, že se může stát. Svojí sebedůvěrou si budujete hodnotný život, není čeho litovat, není čím se trápit, vždy jsem se totiž chovala tak, jak jsem cítila a byla zodpovědná sama za sebe a svůj život. Pokud věřím druhému a on mě zklame, přijde smutek, který pramení z toho, že jsem odevzdala svůj život druhému, a on se mi za to takto odvděčil. Takže víra mezi partnery může být, když každý věří sobě, ale jakmile se jeden ztratí v druhém, ztrácí se důvěra mezi partnery.

* * * * * * 

Spoutané srdce Také slyším: „Proč mi byl nevěrný?“ Protože jsem začala být ve vztahu nevěrná sama sobě, svým pocitům, ulpěla jsem na partnerovi a on mě musel vrátit zpět k sobě tím, že mi ukázal moji nevěru ve skutečnosti. Takže duše si vzájemně pomáhají, a tam kde by duše mohla spadnout do propasti, přichází včas zásah z Vesmíru, aby se duše vzpamatovala, a začala opět myslet na sebe a ne na druhého. Když se člověk zaprodá druhému, trvá to mnoho životů, než se mu vrátí srdce zpět, a on ho opět může cítit a skrze ně začít žít, a ne živořit.

* * * * * **** * * * * *

předcházející poselství          zpět          následující poselství