První ohlasy na novou knihu Bez pout

nová kniha "BEZ POUT ANEB JSTE PŘIPRAVENI NA STÁŘÍ A ODCHOD SVÝCH BLÍZKÝCH?"

Kniha vypráví o nejniternějších pocitech duše v době jejího odchodu ze života a o pocitech duše, která se loučí s milovanou bytostí. Umíte žít sami za sebe nebo jste příliš závislí na druhých? To můžete zjistit díky této knize. Kniha vám dá i návod na to, jak žít, abyste život mohli prožívat a ne přežívat.

Již dostávám od vás první recenze na moji novou knihu a ráda bych se s vámi podělila:

Milá Zdeni:-),

na dovolené jsem přečetla tvoji novou knížku Bez pout...mohla bych se hodně rozepsat ale tuším, že ti chodí spousta mailů a tak možná jen pár slov..

Děkuji, že vím, že jsi.

Děkuji za vše co mi v tvých knihách pomáhá být lepším, svobodnějším, šťastnějším člověkem.

Děkuji za osobní setkání s tebou....snad budou i další.

V každé knize najdu spoustu krásného, moudrého, poučného.

Poslední kniha je krásná současně velmi těžká, protože se týká toho nejcitlivějšího  - odchodu našich blízkých. Věřím, že až přijde čas, kdy moji rodiče " odejdou domů " bude mě tvoje kniha provázet, abych vše lépe zvládla.

Cestou duchovní jdeme společně s manželem... máme různou literaturu, která nás velmi obohacuje a nejkrásnější na tom je, jak se vše prolíná, jak podstata je jedna jedna...bůh, andělé, duše, naše úkoly, pokora, pochopení, svoboda, tolerantnost, čistota a další a další.

* * * * * * * * * * * * *

Víte o tom, že když umřeme, ještě pár hodin vnímáme svět okolo sebe, jako bychom tam byli? Pamatuji si, jak mi maminka vyprávěla, že když babička umřela, chtěli jí sepnout ruce na hrudi. Všichni se snažili, ale ruce sepnuté nedržely, až maminka jemně spojila ruce babičky a tak na hrudi zůstaly. Duše ještě po smrti vnímá, koho měla ráda a koho neměla. V tomto případě babička moji maminku milovala, a proto si od ní nechala po smrti posloužit. 

Život kreslí příběhy, někdy radostné, někdy smutné, někdy žalostné, někdy osvobozující. Ale všechny příběhy jsou důležité pro naše zrání. Nenajdete duši, která by neprožívala stejné příběhy jako vy. Každá duše se učí různými emočními stavy se dostávat do stále větší pohody, aby jí časem žádné emoční stavy neoběžovaly a ona mohla žít jen v lásce a sounáležitosti s okolím. Čím více se budete ptát, proč zrovna já, tím více nebudete rozumět tomu, co žijete. A proto žijte to, co k vám přichází s pokorou a tím lépe si můžete užívat slastí života. Život není o utrpení, to si způsobujeme sami tím, že vše vidíme negativně. Vždy jsem se snažila na všem najít něco pozitivního. Stále slyším od jedné známé, jsem pořád utahaná, zase jsem brzo vstávala do práce, jdu na noční, zase se nevyspím. A o tom je její život, jak myslí, tak koná. Já, když mám ráno vstát, protože musím brzy vstávat, již se tomu nebráním a přijímám to. Díky tomu ani nepotřebuji budíka a vzbudím se na čas. Díky tomu, že přijímám odpovědnost ke všemu, co musím činit, necítím se unavená. Tvořím a nepřemýšlím o tom, zda mě to baví či nebaví. Tím neuniká energie. Nejvíce energie nám uniká tím, že se nám nechce, že se vymlouváme atd. Když přijmeme, osvobodíme se a můžeme žít svobodu, protože už přijímáme odpovědnost za svůj život. Vesmír nás neustále chrání na naší cestě a vede nás přímou cestou, to jen naše cesta by vedla do záhuby, protože bychom se nechtěli učit, a shnili bychom za živa. Duše, která se učí, dostává směr, a díky tomu roste. A čím více roste, tím více si váží všeho, co může žít a co může prožívat.

S láskou Zdenka Blechová

**************** 

předchozí poselství          zpět          následující poselství