Také máte občas depky a nevíte, co se s vámi děje?

Také máte občas depky a nevíte, co se s vámi děje? Máte chuť se na vše vykašlat a nevíte si rady se svým životem?

Všichni procházíme pěti životními cykly. Nejdříve plyneme, je to čas klidu a pohody, vše se nám daří, nic na nás neútočí, prostě si užíváme života. Pak přijde nějaké učení, náraz do duše, který nás nutí něco přehodnotit, něco změnit, něco vyřešit, je to nepříjemné, protože z prázdninového stavu jdeme do stavu učení. Musíme něco udělat, co mění náš život a vše už bude jiné, už to nebude jako dřív.

Díky tomu přichází chaos: „Co mám dělat? Jak si s tím poradit? Co si počít?“ V této době se nám hroutí starý program života a pomalu se připravuje nový program pro život. Naše mysl zaznamenala změnu a začíná se hroutit. Představte si svoji mysl jako spousta šuplíčků, které se právě vysypaly na jednu hromadu a bude se dělat pořádek a roztříděné informace se budou ukládat znovu do šuplíčků, ale už jinak.

V této době nás přepadají lyrické stavy. Je nám smutno, protože něco končí, aby něco nového mohlo začít. Je to, jako když se přestěhujete do jiného města, a stýská se vám po vašem minulém bydlišti. Jako když se rozejdete s přítelem a stýská se vám po chvílích s ním strávených. Když vám někdo umře a vy se učíte žít bez něj. Je to nepříjemné období, cítíme se jako bez duše a je to právě proto, že duše se dostává mimo tělo a ocitá se opět ve Vesmíru svojí energií a skrze Vesmír dostává nová pravidla do svého žití.

Můžeme to přirovnat k intuici, kdy k nám podvědomě proudí různé myšlenky, které nás nutí ke změně. Přichází pláč, protože něco umírá. Pocity vzteku, že už nemůžeme žít minulé a musíme přijmout přítomné. Všichni po něčem toužíme a věřte, že kdyby vám to Vesmír dal, žilo by se vám hůř, nebo by vás to dokonce mohlo zahubit. Vesmír vám plní každé vaše přání, ale tak, aby vás to neohrozilo.

Sledujte, jak se plní vaše sny, třeba ani nevidíte, že se plní, ale tak, aby mohlo být lépe. Vesmír nás trpělivě vede k cíli tou nejlepší cestou. I když si myslíme, že s námi nikdo není, je okolo nás nejvíce andělů, kteří nám pomáhají svojí energií. Ve stavu lyriky ani nemáme chuť se stýkat s okolím, jsme raději sami, a proto s námi mohou pobývat andělé.

Ve společnosti s ostatními se s anděly tolik nepropojíme, protože máme okolo sebe pozemské anděly, a tím jsme každý z nás. Ale energie andělů vesmírných, kteří jsou bez těla a jsou jen energií, můžeme nejvíce pocítit v samotě. Kolikrát jsem prožívala toto období a bylo mi smutno. Nutilo mě to chodit do lesa nebo poslouchat hudbu, nebo meditovat a to mi nejvíce pomohlo ke klidu. A když jsem se procházela, snad na každém kroku jsem zahlédla peříčka, což je symbol andělů.

Protože jsme všichni přišli z Vesmíru, posílám vám ukázku z mého CD "Průlet Vesmírem", možná vám v ní něco bude blízké, třeba si na něco vzpomenete.

CD si můžete případně objednat v mém e-shopu - ZDE

**************** 

předchozí poselství          zpět          následující poselství