Zamyšlení k povelikonočnímu času

Tento čas nás nutí k zamyšlení. Jak žijeme, jak bychom chtěli žít a jak upravit svůj život, aby nám bylo hezky. Hezky vůči sobě, ne vůči druhým. Protože když vám bude hezky se sebou, bude vám hezky s každým člověkem a se vším. Ať už s lidmi, s prací či s přírodou. Možná se cítíte v tento čas vysíleni a unaveni, je to normální. Naše největší čištění duše probíhá 40 dní před Velikonocemi a končí 40 dní po Velikonocích. Doznívají staré rány, aby se duše mohla probudit a připravit na další úsek své cesty.

Všichni se nevědomky připravujeme na odchod s druhými. Duše cítí, že se už potřebuje osamostatnit, a tak se každým přerodem duše vzdalujeme svým nejbližším zde na Zemi, abychom si mohli být blízcí ve Vesmíru.

Duše, které máte nejvíce okolo sebe, a se kterými pobýváte nejčastěji, jsou duše, se kterými se nejvíce učíte. A pokud pochopíte učení, vzdálíte se sobě tady na Zemi, abyste si mohli být blíž ve Vesmíru. Ve skutečnosti s dušemi, se kterými se tolik nestýkáte, žijete větší lásku, než s dušemi, se kterými trávíte nejvíce času, protože ten čas slouží vašemu vzájemnému učení. Láska na Zemi neexistuje, je jen v Nebi a tady na Zemi se snažíme pochopit zákonitosti lásky, abychom je ve Vesmíru mohli žít. I když si myslíme, že tady žijeme lásku, je to jen strach ze samoty a nenaplnění duše. Zamilovanost je vlastně odchod od své duše k duši druhého, a když zamilovanost končí, duše se zase vrací k sobě a zase se učí žít sama. Milovat někoho je zaprodat mu svoji duši a dělat vše na úkor sebe, abych nebyl sám nebo sama.

Příště pokračování

**************** 

předchozí poselství          zpět          následující poselství