Poselství na 16. týden 2018

Milí přátelé,

nějakou dobu jsem se odmlčela a jsem ráda, že jsem vám chyběla dle vašich e-mailových dotazů. Po smrti maminky jsem cítila potřebu vyměnit energii v bytě. 13 let jsem tu s ničím nehýbala, aby se tu maminka cítila dobře a najednou mně došlo, že bych se tu také chtěla i já cítit dobře a že si ráda zpříjemním prostředí. Tak jsem se ponořila do rekonstrukce bytu, že jsem v samé radosti z nového tvoření ani neposílala poselství. Nebylo to tak, že bych na vás zapomněla, ale chovala jsem se už jako chlap. Ten také když něco dělá, musí to dokončit a pak je schopen s vámi opět hovořit. Vždy říkám, že žena, aby se mohla stát ženou, musí se stát i mužem. Zní to divně, ale věřte, že radost, kterou zažíváte v harmonii ženy a muže v sobě vám už nikdo nevezme. Ale disharmonie, když chcete být jen ženou, vám bere radost ze života. A proto tvořte si nový život, děláte to nejen pro sebe, ale i pro druhé. Z vaší radosti a tvořivosti budou mít užitek všichni. Níže posílám článek pro časopis Flowee.


ROZHOVOR PRO FLOWEE

Jak poznáte dobrého terapeuta? Určitě nejen podle zástupů spokojených klientů, ale i tak, že z něj samotného vyzařuje vyrovnanost a klid, které může předávat dál. A taková Zdenka Blechová bezesporu je. Při hovoru s touto neobyčejnou ženou, známou svým nevšedním přístupem k životu, mi dochází, jak strastiplná cesta může člověka dovést k pochopení, že všechno má svůj smysl, když ho jsme ochotni vidět. I přesto, že čtyřicátý rok už tuto mladistvě vyhlížející dámu minul, má velmi moderní postoj k životu a ve vztazích, kterých se náš rozhovor primárně týkal, prosazuje naprostou svobodu a nezávislost. 

Duchovnem, poradenstvím a osobním rozvojem už se zabýváte 20 let. Co vás na tuto cestu přivedlo?

Asi jako u většiny ostatních to byly problémy. Když je člověk na dně a vidí, že si sám neporadí, hledá různé cesty. V tu dobu jsem vedla rychlé občerstvení, ale podniku se vůbec nedařilo a já tam měla podepsanou smlouvu na pět let. Samozřejmě jsem se z toho hroutila a nakonec bylo jedinou možností vyhledat psychologa. Ten mi tehdy dal relaxační kazety, abych se naučila pozitivně myslet. Já jsem se toho chytila a opravdu to začalo fungovat, změnila jsem postoje a začala si víc věřit a vidět další možnosti. Už jsem věděla, že mě nikdo nezachrání a musím to udělat sama, tak jsem z občerstvení udělala hospodu, která začala fungovat a nakonec jsem ji měla dvacet let. Díky tomu jsem zjistila, že myšlení je jediná obroda, kterou na sobě můžeme udělat, a díky jeho změně se často dějí zázraky. 

Hodně se zabýváte poradenstvím v oblasti partnerství. Co je podle vás nejdůležitější pro správně fungující vztah?

Aby každý byl sám sebe. Často se to týká hlavně žen, které chtějí být opečovávané a stále hledají prince na bílém koni. Jenže ti už vymřeli. Nejdříve je dívka sama sebou, má své kamarády, své starosti, své peníze a plány. A pak přijde partner, ona kvůli němu zahodí přátele, starosti přesune na něj a své cíle začne pánovat s ním. Najednou je na něj zcela odkázaná, což je právě ten problém. 

Klientka si například stěžuje, že s ní muž nikam nechodí a nezajímá ji, že jemu se třeba nikam nechce. Často druhé do něčeho tlačíme a pak po nich ještě chceme, aby se tvářili pozitivně. Místo toho je ale lepší dát svobodnou volbu. Chceš jít se mnou do kina? Pokud ano, skvělé, pokud ne, nevadí. Já tam ale každopádně půjdu, protože když mám cíl, musím si ho i naplnit. Pokud bych to totiž neudělala, začnu to dávat za vinu partnerovi. Je nutné naučit se být samostatná, protože vztah přece není o otroctví, je to o soužití dvou lidí, kteří mají stále možnost dělat to, co je baví. 

Často mluvíte i o správné komunikaci mezi partnery. Jak by měla vypadat?

Jak jsem říkala, je to o tom, dát druhému svobodnou možnost volby. Jasně se ptát, zda něco chce či ne, a pokud ne, tak to uskutečnit samostatně.

Také ve vztahu nesmí existovat slovo nevím. Když nevím, jak má vědět ten druhý? Když nemám jasno, jak má mít jasno ten druhý? Až když sama sobě porozumím, porozumí i partner. Pokud mu řeknu, že je mi něco jedno, pak se také nesmím divit, že jemu to bude jedno také a daná věc se nebude vyvíjet podle mých představ. 

Jaký je váš názor na současnou generaci „singles?“

Myslím, že lidé už se nechtějí tolik podřizovat jeden druhému a chtějí žít víc po svém. Dřív to bylo tak, že když žena neměla ve dvaceti letech dítě, všichni ji pomlouvali. Také rozvody téměř nebyli, protože se každý bál, co by na to řeklo okolí. Ani si nepamatuji, že by si lidé byli věrní, často se žilo v přetvářce. Dodnes vzpomínám na přednášku doktora Plzáka, kde radil „zatloukat, zatloukat, zatloukat.“  Dříve byly vztahy spíš jako výměnný obchod „něco za něco“, vše šlo spíš z hlavy a lidé se tolik nemilovali. Zato dnes je to víc o citech a mladí už mluví víc na rovinu, často jsou schopni nevěru přiznat a z nefunkčního vztahu odejít. No není to lepší? 

Proto také vždycky doporučuji těm mladým – hlavně se neraďte o svých partnerech s maminkou. Protože maminka žije ještě postaru. Podobně to ale platí i pro kamarádky, každá říká něco jiného a my pak máme v hlavě ještě větší zmatek a nevíme, co je správně. Správně je to, co cítíme my samy, ve svém srdci. 

Ve vztahu je ale nutné občas udělat kompromis. Jak tedy poznat, kdy je nutné ustoupit a kdy už si naopak stát za svým?

Věřím tomu, že vše v životě má význam. A když já sama moc dobře vím, co se mi líbí, kde chci být a co chci dělat, pak většinou přitáhnu partnera, se kterým se shodnu. V případech, kdy jsou si partneři vzdáleni, je to komplikované a musí se řešit třeba stěhování, často minimálně jeden z nich nemá v sobě něco vyřešeného, proto ho potkávají tyto obtíže. 

Jaký máte názor na vztahy, kdy byla narušena důvěra mezi partnery například nevěrou?

Když se ve vztahu ztrácím a nedělám to, co chci, ale spíš jak by chtěl ten druhý, pak žiju v iluzi a přetvařuji se, vlastně jsem nevěrná sama sobě. A tak mi ten druhý musí být nevěrný, protože já se mám naučit být zase sama sebou. Co udělá žena, když odhalí partnerovu nevěru? Řekne mu, že už mu nevěří a místo toho by právě měla vrátit zpátky k sobě. 

Co pro vás osobně bylo v partnerských vztazích nejtěžší?

Určitě závislost. Celý život jsem hledala někoho, o koho bych se mohla opřít a celý život jsem měla alkoholiky. Věřím, že to tak bylo, abych se naučila spoléhat sama na sebe a být samostatná. Pamatuji si například, že v jednom vztahu jsem se partnera snažila i léčit, jezdila jsem s ním do nemocnice, doma jsem ho zamykala, a pak jsem si najednou uvědomila, že neustále hlídám jeho oči, protože podle nich jsem vždycky poznala, zda pil nebo ne. A tak mi došlo, že i já sama už jsem nemocná. Dodnes se spolu stýkáme, ale on už nepije. Věřím, že to, co máme v sobě, se promítá i do našeho okolí. 

A pak přišla nejtěžší zkouška. Když mi bylo 40, potkala jsem, jak říkám, svého „osudového partnera“, do kterého jsem se hrozně zamilovala a úplně se v tom vztahu ztratila. Bral drogy, nadával mi, kolikrát mě zmlátil. Známí mi říkali, ať od něj odejdu, ale já to nedokázala. Až pak přišla nemoc a lékaři mi dávali půl roku života. Já jsem ale věděla, že to je ze stresu kvůli němu. Najednou jsem si musela vybrat, buď se začnu mít ráda a opustím ho, nebo ne a zničí mě to úplně. Poté, co jsem od něj odešla, se nemoc vyléčila. Vím, že nejsem jediná, je mnoho žen, které si ještě neváží samy sebe a jsou s muži, kteří je týrají. Já jsem ale svému bývalému partnerovi vděčná za ty lekce sebelásky, které mi dal. 

Dnes už máte dlouholetý romantický vztah. Jaký je váš recept?

Je důležitá ta komunikace a přirozenost, aby každý uměl říct, co se mu líbí a co ne. Oba partneři by měli mít svou vnitřní rovnováhu, jedině pak může  vztah dobře fungovat. Když se totiž druhému snažím zalíbit, nebo být někým jiným, abych si ho udržela, časem se to stejně „provalí“. 

Zdenka Blechová

Úspěšná autorka mnoha knih, včetně několika bestsellerů, vykládacích karet a meditačních CD. Majitelka nakladatelství a vydavatelství, od roku 2003 vydává vlastní časopis Mysteria tajemna. Pořádá přednášky a semináře po celé republice. Zabývá se poradenskou činností v oblasti mezilidských vztahů, nemocí, zaměstnání a dalších životních oblastech pomocí channelingu, tarotu, numerologie a psychologie. Má vlastní školu sebepoznání a mimosmyslového vnímání v několika českých a slovenských městech. Je také majitelkou čajovny a kavárny Relax a Antických lázní v Plzni.

****************  

předchozí poselství          zpět          následující poselství