Jsme na rozcestí - dokončení

Zdenka-kreslo-001

3. část poselství z 1. 3. 2019 - dokončení

Vždy v životě něco je za cenu něčeho jiného. Vše něco stojí a každý, kdo zná své priority, umí si život řídit tak, aby v něm byl šťastný. Kdo nezná své priority, bloudí. Je třeba vědět, čeho chci dosáhnout a tudy se vydat. Vše stojí úsilí, čas a trpělivost. A člověk by životem měl jít tak, aby byl spokojený. A aby mohl být spokojený, musí mít dobrý pocit ze sebe.

…………

Když jsem byla malá, četla jsem ráda Neználkovy příhody. V knize se mi líbilo, jak se všichni měli rádi a vycházeli si vzájemně vstříc a hlavně všechno bylo všech a za nic se neplatilo. „Takový svět bych si přála,“ říkala jsem si jako malé dítě.

Dnes jako dospělá jsem došla k závěru, že pokud za vše zaplatíme ať už dřinou, penězi nebo trpělivostí, více si toho vážíme a máme úctu k tomu, co jsme vytvořili a co jsme dokázali. Máme úctu k penězům, protože si jimi můžeme projevovat vzájemně úctu. Ty umíš tohle a můžeš mi to prodat. Já umím tohle a můžu ti to prodat. Jde o vzájemnou směnu, kdy dokážeme jeden druhého ocenit za to, co umí. Kdyby nebyly peníze a vše se dávalo zadarmo, úcta by se vytrácela, protože by každý začal vše považovat za samozřejmost. A zde by lidé nemohli růst, protože ten, kdo ještě netvořil, by se stále vezl dokud by to šlo, a nenutilo by ho nic vytvářet hodnoty, ze kterých roste jeho duše a činí jí to radost. Člověk by se nudil a škodil by z nudy, protože by nevěděl, kolik úsilí je v dané věci. A ten druhý, který by tvořil, by musel tvořit stále více, aby pokryl nároky toho, kdo nic nedělá.

…………

Teprve dnes například chápu, kolik práce je v tom, aby dítě začalo mluvit. Přivedl mě na tyto myšlenky i rozhovor s jednou paní. Povídala: „Učím se anglicky a stále nerozumím. Můj syn mi říká, mami, musíš si k tomu sednout a naposlouchat tu řeč.“

I dítě nejdříve řeč naposlouchá a pak začne vytvářet slova. Je to stejná dřina, jako když se učíte cizí jazyk.

Došlo mně, kolik úsilí stojí dítě naučit se chodit, postavit se na nohy a pak zkoušet krůčky. Nikdy by mě toto nenapadlo a brala bych to jako přirozený vývoj člověka. Ale nyní si všímám, když hlídám vnoučka, jak se snaží ode mne vše pochytit a zkoušet. Třeba mu ukazuji, jak se skáče. Je mu rok a půl a on se snaží v kolínkách zhoupnout, ale ještě nepřišel na to, jak skočit, a tak vždy skočí nejdříve jednou nožičkou a pak druhou. Jsem ráda, že už to učení v životě mám za sebou a uvědomuji si, jakým učením bude muset vnuk procházet a vůbec mu to nezavidím. Proto některé kmeny pláčou, když se dítě narodí a veselí se, když někdo umře. Už má učení za sebou a může odpočívat.

…………

Díky dřině v životě stále více oceňuji každého za to, co umí a mám z toho radost. Vím, že nic není dar, a vše co nám jde dobře, je darem za naše činy minulé, kdy jsme se to už dříve učili. A tak vše, co se naučíte, někdy v budoucnu jen oprášíte a začnete na tom pracovat dál. Nikdy není pozdě začít s čímkoliv, protože vše přináší radost a do dalších životů dary.

…………

Kolik dřiny je například v tomto umění, a ta žena tím žije a má radost z toho, co dělá. Přináší radost i druhým, kterým ukazuje, že i v 91 letech člověk může žít vitálním životem. Sklízí obdiv druhých a sklízí plody své práce.

…………

Nebo myslíte, že tato dívenka své nadání měla zadarmo? Stálo jí to mnoho času v minulosti, aby mohla získat tento dar a v tomto životě ho zúročit.

A tak všichni máme stejné možnosti a záleží jen na nás, co si vybereme pro život, abychom v tom mohli být šťastní.

S láskou Zdenka Blechová

**************** 

předchozí poselství          zpět          následující poselství