Ukázka z nové knihy BEZ POUT

První část ukázky z připravované knihy "Bez pout" naleznete ZDE

Druhá část ukázky z připravované knihy "Bez pout" naleznete ZDE

Třetí část ukázky z připravované knihy "Bez pout" naleznete ZDE

Čtvrtou část ukázky z připravované knihy "Bez pout" naleznte ZDE

Ukázka č. 5

Kniha Bez pout Přišel datum našeho odjezdu na Srí Lanku. Je zajímavé, že to beru jako každodenní činnost, nemám žádné pocity radosti ani smutku. Nakláním se nad maminku a dávám jí políbení na čelo a cítím, že je asi poslední. Hned mi hlavou proběhne i myšlenka, že i tatínkovi jsem dala, když vydechl naposledy v nemocnici, políbení na čelo. Je to políbení pro ochranu, třetí oko, které nás spojuje s anděly.

****

Odjíždím na jednu stranu s tím, že si odpočinu od tíhy, kterou cítím ze zdravotního stavu své maminky a na druhou stranu jsem ke všemu apatická. Celou dobu na Srí Lance pořád cítím maminku. Nevím proč, ale mám potřebu zavolat domů. Sestra mi říká: „Mami mám průjem." Chápu, bojí se, co bude dál. Vždycky se cítila více v bezpečí, když jsem jí byla na blízku. Říkám: „Dej mi ji." Chvíli si s ní povídám, a když volám druhý den, sestra mi říká, že už průjem nemá. Tak rychle funguje naše podvědomí. Pocit bezpečí a nebezpečí hraje velkou roli v našem zdravotním stavu.

****

Sri-lanka_2 Pak už nemám potřebu mami volat. V rámci programu zájezdu se ženy oblékly do sárí a celé odpoledne se fotíme a pobýváme v něm. Najednou mě napadne, že když jsme tak slavnostně všichni vystrojeni, uděláme si svatbu. A tak nás Růženka, která žije na Srí Lance, seznámí se svatebním rituálem a symbolicky nás s Vláďou oddá. Dokonce pro nás upečou i svatební dort. Vše vypadá jako doopravdy, aniž bych to tak plánovala.

Je to zvláštní, vždycky jsem se bála svatby, ani bych se nevdala a najednou podstoupím tento svatební rituál. Cítím, že i tím se vzdaluji mamince. Určitě je zde nějaká spojitost s minulostí, když na Srí Lance se mladí lidé neberou tak, že by si vybrali jeden druhého navzájem, ale tak, že jim ho vyberou rodiče a nechají schválit astrologem. Jako bych si dovolila něco, co jsem si v minulosti nikdy nemohla dovolit. I v tomto životě mi maminka pořád ve škole předhazovala: „Ten Jirka by se k tobě hodil, má rodiče lékaře.” Byla jsem naštvaná a říkala si, proč mi do toho kecá. Určitě u mě bylo tak velké pouto s rodinou, že jsem si bez rodiny nic nedovolila. Dokonce i v tomto životě jsem se snažila své partnery držet dál od těla při setkání s přáteli a rodinou. Připadalo mi nevhodné, aby viděli, že k sobě patříme.

****

Minulost nás stále provází, aniž si to uvědomujeme. Tak zakopaná jsem byla v rodině, že jsem si bez jejich svolení jen tak něco nedovolila. I maminka, když jezdila za svojí maminkou na Slovensko, se bála navštívit kamarádky, protože věděla, že její maminka bude nadávat. Snažila se jí sloužit a pomáhat do poslední chvíle. Stejně jako já. Měli jsme to naprogramované v rodě.

****

Spoutané srdce Když maminka umřela, ptá se mě partner: „Myslíš, že i ta naše svatba mohla mít nějaký vliv na její odchod?” Vzpomněla jsem si na mami, která říkala: „Když se někomu zdá o svatbě, někdo umře.” Odpovím partnerovi: „Určitě, došlo k prolomení ledu, z ledového království do království lásky.”

Když pobýváme v ledovém království, sice máme všechny okolo sebe, ale nemáme tam sami sebe. Když jdeme do lásky k sobě, máme sebe a všechny okolo sebe. Zažíváme větší souznění a porozumění se všemi. Dokud žijeme jen pro rodinu, stále soudíme druhé a utápíme se v nevhodných myšlenkách, které brání splynutí se všemi. Když se rozpadne rodina, nacházíme ji na každém kroku a uvědomujeme si, že se dá žít s každým. To jen kódy rodu posuzovaly, kdo je dobrý, kdo špatný, kdo k nám patří a kdo k nám nepatří.

5. ukázku z knihy naleznete ZDE

****************  

předchozí poselství          zpět          následující poselství