Detaily patří k životu - 2. část

Detaily patří k životu - pokračování

První část článku najdte ZDE.

11_bazen V té době jsem zrovna otevírala nový komplex egyptských lázní. Když jsem viděla, jak velké technologii budu muset rozumět, měla jsem z toho strach. Dříve by mě nebavilo se učit technologii, vzorky vody, proplach bazénu a další. Nechala bych to na příteli. Ale tím bych se stala slabou a bála bych se, kdyby se mu něco stalo, nebo kdyby odešel, jak bych to zvládla. Díky strachu bych se začala chovat nepřirozeně, snažila bych se o pohodu s přítelem a přestala být k němu upřímná. Takto to funguje ve všech vztazích, kde hodíte svoji odpovědnost na druhého a nechcete se učit. Já jsem se naopak nyní začala o vše zajímat, i když mi to vzalo hodně času a stálo mě to hodně sil. Ale díky tomu, že jsem do toho vložila úsilí, jsem zesílila a najednou měla i radost z toho, že tomu rozumím a můžu se s dodavateli jasně domluvit na závadách. Dříve bych jen prudila, že něco nefunguje, ale nic bych pro to neudělala. Nyní když jsem viděla, že přístroj na dávkování chlóru vykazuje jiné hodnoty než je skutečnost, dala jsem si tu práci, že jsem si hodnoty měřila každý den a díky jasně naměřeným skutečným hodnotám, které jsem dodavateli předložila, žádala o nápravu. Dříve bych v ruce neměla žádný argument, a proto bych byla naštvaná, že se nestarají o odstranění závady. Když po někom něco chcete, musíte mít i vy jasno v tom, co chcete, pak se dá řešit. Život je o vaší odpovědnosti k sobě a ne o odpovědnosti druhých k vám.

Cajovna_3 Zrovna tak jsem připravovala návštěvní řád, který by mi dříve připadal zbytečný „Stejně to nikdo nečte, vždyť i já to nikde nečtu.” Nyní jsem pochopila, že ten řád je důležitý pro moji ochranu, a co je psáno, to je dáno.

Pracovní náplň zaměstnanců mi dříve také dělala problém. Vždyť to musí vidět, proč to neudělají, a tak jsem se stále dožadovala něčeho, co zaměstnance otravovalo, a protože to nebylo nikde napsáno, jen jsem to neustále říkala, nemohli jsme se domluvit. Slyšela jsem: „Ale to mi nikdo neřekl, to nevím, že mám dělat atd.” A tak nyní máme řád po dnech, co má být hotovo a už se nemusím s nikým domlouvat. V řádu srdce není zapotřebí hlavy, tam už se o ničem moc nemluví, tam se jen koná.

I pro uklízečku jsem musela přesně do detailů stanovit, co má dělat. I když pro druhé budete mít řád, musíte sami dodržovat řád, který jste stanovili, a to znamená, kontrolovat dodržování řádu. Pak se můžeme vzájemně domluvit a vážit si jeden druhého. Ale bez řádu se nedomluvíte a nebudete si vážit jeden druhého. 

O to více mě překvapilo, když jsem na stránkách Crosscafe našla informaci, že hledají spolupracovníky, kterým předají přesně do podrobností návod pro zaměstnance s tím, že ho obměňují a doplňují. Konečně jsem pochopila, že každý, kdo chce, aby mu podnik fungoval, musí jít do detailů ve všem a nic nenechávat na náhodě. Těm, kterým už dříve vše fungovalo, to už uměli, a já když jsem se nechtěla zabývat podrobnostmi, stále jsem se zlobila, že mi to nefunguje, protože i já jsem byla nezodpovědná ve svém řádu vůči zaměstnancům. Když člověk není v řádu, připadá mu divné, že má každého na každou drobnost upozorňovat, připadá mu to, jako by buzeroval. Když už člověk je v řádu, ví, že musí upozornit na každý detail a kontrolovat ho a pak ho chápou i zaměstnanci.

****************

předchozí poselství          zpět          následující poselství