Ohlasy na knihu Rok 2012 - strana 1

Dobrý den, paní Blechová, pročítám Vaši knihu Rok 2012, nacházím v ní spoustu toho, co se mi děje, co se u mě mění a jsem za to moc vděčná, protože vidím, že nejsem blázen:-), ale je to součástí vývoje a změny. Když jsem četla větu, že s každým utrpením umírá naše ego, musela jsem konstatovat, že jsem musela mít ego jako… tedy obrovské :-). Poslední dva roky – podle Vás rok probouzení a rok probuzení – mi daly notně zabrat. Podpis

** ** ** ** **

Paní Blechová,

moc děkuji za knihu ROK 2012 aneb co nás čeká Je velmi „nadčasová“. Velice ráda půjčuji knihy. Ale tato kniha je jiná, kamarádka se jí „bála“ dotknout. Další člověk pohrdavě přelétl obal. Trochu mě to znejistilo, ale jako malé dítě jsem jí objala a s láskou prohlásila, že někdo si jí určitě půjčí, aby ho mohla obohatit tak jako mne. Vrátila mi lásku.

Prosím pište dál. Vaše příběhy jsou pro mě jako pohádky, kdy na konci vždy čeká odměna. A tak se učím, přijímám, a když něco pochopím v hlavě, vím, že to přijde i do srdce.

Jste krásný světlonoš.

Děkuji s láskou Podpis

** ** ** ** **

Dobrý den, děkuji za Vaše knihy, po přečtení první, jsem si koupila další tři. Jsou úžasné a budu se k nim určitě vracet.

S pozdravem  Podpis

** ** ** ** **

Zdravím Zdenko,

Vaši knihu (už několikátou) čtu s nadšením, a vždy mi radí úplně ve správný čas to pravé… Jste skvělá, ať se Vám daří… A ta poslední?? Hodně pomohla… Děkuji moc!! Podpis

** ** ** ** ** 

Dobrý den, paní Blechová. Koupila jsem si vaši knihu Rok 2012. Je to úžasná kniha, přála bych si, aby si ji koupilo co nejvíce lidí a zamysleli se nad sebou a pomohli tak nejen sobě, ale i naší krásné planetě. Moc vám děkuji za to, co děláte pro ostatní lidi. Přeji Vám mnoho úspěchů. Krásný den Podpis

** ** ** ** **

Dobrý den, paní Blechová, cítím, že Vám tohle musím napsat.

Právě jsem si přečetla ukázku z Vaší knihy Rok 2012 – „Kudy vede cesta k sobě?“ a jsem překvapená, že jsem dostala odpověď.

Zrovna včera jsem s psycholožkou (se kterou konzultuji svoji diplomovou práci) řešila svůj „problém“. Říkala jsem si, že jsem asi divná, že jsem se změnila v tom smyslu, že už vlastně necítím touhu pomáhat lidem tak jako dřív, ale moje práce mě baví a těší, protože si uvědomuji, že nemocní lidé mně dávají víc. Prostřednictvím síly, kterou u mnohých cítím, potenciálu, který se v mnohých otevře ve chvílích utrpení, a neustále mne překvapují svými zdroji, o kterých před onemocněním ani nevěděli.

Mnoho lidí si plete touhu pomáhat s touhou po moci… také jsem taková byla a mrzelo mne, když někteří nebyli vděční, nechápala jsem, že si nedají říct, když to s nimi myslím tak dobře… a bylo mi jich líto.

Teď víc věřím tomu, že všechno je dobře, že každý má tu svoji cestu, a i když bych to třeba já udělala jinak, tak pro ně je to právě teď ta pravá cesta k pochopení a je pro ně důležité, aby jí prošli.

Děkuji za naději, že jsem na správné cestě… Podpis

Odpověď

Děkuji za váš krásný dopis a za vás, že jste. Zdenka

** ** ** ** ** ** **
Sdílet |