Rekace na poselství - přidáno v roce 2013

Já nejsem anděl, já jsem jenom obyčejnej kluk,

nemám rád a nevyhledávám moc velký hluk.

To Ty jseš asi jeden velkej andílek,

občas hledám do puzzle ten poslední zbývající dílek.

Měj, anděli, krásnej večer

občas jsem kouzelnej, tak se nelekej, až za tebou přiletím jako kačer.

Přiletím z naprosto jiného světa,

Ty jseš Zdenka, Ty nejseš nějaká Květa.

Jseš moc zajímavá tam ve své duši,

néé každej to na tomhle světě asi tuší.

Přeju ti, anděli, krásnou dobrou noc,

ať se vyspíš do růžova moc!!

Andělé vlastně nikdy nespějí,

dělat jen ty nejkrásnější věci smějí.

Všechno je kouzlo a neexistuje vůbec žádnej čas,

letím do cizí dimenze a nepotřebuju k tomu nějaký pas.

** ** ** ** **

Vážená paní Blechová, mám zájem o týdenní zasílání poselství. Chtěla bych Vám i touto cestou moc poděkovat za to, co děláte. Velice jste mi pomohla, některé věci jsem intuitivně již rozpoznala a znám. Ale v ostatním mi velice pomáháte, otevřela jste mi oči a dnes již beru vše úplně jinak a snažím se i naslouchat Vesmíru, neboť on i matička Země jsou nejmoudřejší.

Ještě jednou moc děkuji. Podpis

** ** ** **

Milá Zdeni, právě jsem procházela vaše poslední poselství…

A je mi tak nějak hezky… Je mi hezky, i když mi zrovna není ejchuchuu. Prostě hezky….

Mám chuť Vám napsat, že jsem ráda, že JSTE.

A jak se cítím bohatá, že do Itálie jsem Vás následovala…

Jak se cítím plná, že do vesmírného kočáru jsem nasedla a mířím do mé země zaslíbené…

Jak se cítím v bezpečí, když kráčím po hlasu duše mé…

Potkala jsem Vás na své cestě a jsem tomu vděčná…

Snad ještě před mávnutím křídel a namířením kompasu na JIH s Vámi čajík stihnu dat….

A nad krásou bytí se potutelně, spiklenecky pousmát…

Merci et aurevoire

Děkuji a nashledanou

** ** ** ** **

Dobrý den paní Blechová, děkuji za knihy a za to, že otvíráte lidem své pocity a učíte všechny kolem, jak se vrátit ke své přirozenosti, aby nám konečně bylo dobře jen tak. Mám podobné zkušenosti, ale člověk se učí v přetechnizovaném a pitvajícím světě najít svou podstatu. Když ale čtu větu, přišlo mi z Vesmíru, co si pod tím představovat? Vždy mi naskočí, paní Zdeňka si vzpomněla na svou lidskou prapodstatu, která je v nás zakódovaná a vždy si vzpomenu na knihu Poselství od protinožců o australských domorodcích, kteří byli původní lidé a nechali nám poselství, že je na současných lidech, zda zachrání Zemi, anebo ne. Jsme součástí vesmíru, vše je řízeno zákonitostí, ale co to je - přišlo mi z Vesmíru, největší bohatství je v nás a zkušenost a díky, že ji rozdáváte. Tak chápu náš vývoj a doufám, že si na svou podstatu vzpomene čím dál více lidí. Mějte se krásně Podpis

** ** ** ** **

Milá paní Zdenko,

zdravím Vás a děkuji Vám. Děkuji Vám za Vaše moudré knihy, za Vaše karty, za Vaše cédéčka, i za Vaše časopisy. Děkuji Vám za Vaše poselství. Vyslovila jste v nich to, čím se více méně po většinu tohoto života zaobírám. To, co jsem našla odvahu říci nahlas až v posledních dvou letech. Nesmírně se mi ulevilo, že mé myšlení a jednání se ubírá správným směrem a moje práce na sobě není zbytečná.

Video, které jste rozeslala v příloze, je balzám na bolavou duši. Při jeho sledování se mi až tajil dech. Před dvěma lety jsem rodině a přátelům sdělila něco podobného a všichni mi řekli, že jsem blázen. Dnes to shlédl i můj manžel, který absolutně nevěří ničemu, na co si nemůže sáhnout.  Vyjádřil se v tom smyslu, že sice vůbec nic nechápe, ale poctivě musí přiznat, že se to velmi podobá mé vizi z roku 2010.

Přeji Vám rovnováhu na Vaší cestě za světlem. Podpis

** ** ** ** **

Paní Blechová, děkuji Vám za Vaše knihy, které čtu jedním dechem, a jsou mi velkým přínosem. Jsou téměř v souladu s mojí životní filosofií a pomáhají mi dělat si v sobě jasno. Vámi psaná poselství channelingem mi dávají částečně zpětně informaci, proč, kdy a jaká rozhodnutí jsem udělala, a že to vlastně bylo v souladu s tím, jak je píšete… až mě to někdy zaráží, ale v podstatě to sedí.

** ** ** ** **

Dobrý večer, vážená paní Zdenko, rozhodl jsem se, že vám po delší době napíši. Mám a četl jsem některé vaše knihy – partnerské a také karty pro zdraví. Velkou inspirací jsou pro mě i vaše reakce na dotazy. Teď jste se mi zrovna naprosto přesně trefila do mých pocitů jednou reakcí – je zapotřebí neupínat se k myšlenkám… když jsem to četl, úplně jsem povyskočil!  A ještě vymezení, udělání pořádku na pracovišti. V tom co cítím, co chci…

Docela by mě zajímalo, do jaké míry vám píší muži? Vaše knihy, karty pro zdraví si musím převádět do mužského rodu – ne, že by mně to vadilo! 

Já vím, že ten problém může být ve mně – ale ve svém okolí znám minimum lidí, s kterými si mohu popovídat o tom, co mě zajímá – rozvinout postřehy, myšlenky, náměty… Jsem učitel, a když v kolektivu zapředu hovor trochu více k duchovní oblasti, každý jde hned od toho – bez pořádné debaty, přemýšlení, procítění… O mnoho to je lepší mezi žáky – jsem naprostý optimista, když vidím, kolik zajímavých a naprosto úžasných lidiček mezi námi je. Je mi mezi nimi moc dobře… jen je nechat přirozeně rozvinout… Já sám po různých životních zkušenostech, za které nyní děkuji, se učím trpělivosti, pokoře… důvěře a víře v Pána Boha, neboť ten vidí nejdál a VÍ… a vše se tedy děje k nejvyššímu dobru všech.  Děkuji za vaše eventuální postřehy. Podpis

** ** ** ** ** 

Ahoj Zdeni,

určitě dostáváš spoustu emailů, tak Tě obvykle nechci zatěžovat svými, ale teď už musím.

Teď mě totiž „dostala“ otázka od muže, který se cítí vyhořelý a pořád něco hledá a zejména odpověď na ni. Je to totiž to, co jsem prožívala teď velmi dlouhou dobu a už na to našla odpověď. A to co jsi napsala tomu pánovi

– Tento muž se zdá být vyhořelý, protože mu chybí naplnění v podobě lásky. Hledá lásku k něčemu okolo sebe, a protože ji nehledá v sobě, zdá se mu vše zbytečné. Je třeba obrátit pozornost ke svému tělu a věnovat mu péči a také se snažit o zklidnění mysli. Pak bude duch a tělo spokojené.

– je přesně to, kam jsem už došla sama. Tahle odpověď byla asi jenom takovým potvrzením od Vesmíru toho, že jsem na správné cestě. Přesně k tomu, že problém hledání je v tom, že pořád něco hledám ve vnějším světě a nevěřím si, jsem došla a najednou se mi rozsvítilo a ulevilo. Konečně jsem objevila úkol své duše a doufám, že ho už začínám plnit.

Teprve teď můžu svobodně meditovat (vždycky to bylo tak jako, že bych měla, ale… vždycky mi něco píchalo, svědělo, bolelo a tak…). Teď se vyloženě těším na večer na meditaci, protože je to něco moc a moc příjemného.

Takže moc děkuji za to, že jsi ochotná zprostředkovat odpovědi Vesmíru a podělit se o ně s námi všemi.

Přeji Ti moc hezký nejen tento, ale i další dny. Podpis

** ** ** ** **

Dobré ráno, paní Blechová,

čas od času je potřeba čistit. A tak se snažím pravidelně kolem sebe i v sobě čistit, a pokud možno pořádek udržovat. No a tak je to i s emaily, kterých přichází mraky a mraky. Každý aspoň otevřu, protože nic nepřijde náhodou.

Vám děkuji za poselství, která mi posíláte. A tak se stalo, že jsem si dnes ráno, než jsem odešla do práce, otevřela Váš email, ve kterém mluvíte o paměti. Vážně jsem začala už být na pochybách, jestli jsem normální, že si některé věci nepamatuju.

Moc Vám děkuji, přeji krásné dny a dnešní úplňkový, ať povzbudí všechny dušičky.

S láskou Podpis

A to hlavní co jsem chtěla napsat, nenapsala.

** ** ** ** **

Děkuji Vám za vaše Poselství, za knihy které píšete, za karty, které jsou pomocí mnoha lidem, za meditace jsou úžasné, za časopisy, kde je něco pro zasmání, ale i poučení.

Děkuji Vám za vše, co pro lidi děláte a oni Vás mají za to rádi, i když se najdou tací, že nesouhlasí, protože nepochopili, ale nic si z toho nedělejte a jeďte dál. Držím palce a těším se na další novinky.

Jedním slovem děkuji. Podpis

** ** ** ** **

Paní Zdeňko,

já jsem tak ráda, že jste a že píšete a vydáváte ty úžasné knihy, které mne učí a inspirují, povzbuzují i utěšují, tlačí a táhnou vpřed.

Rok co rok jsem si vždy slibovala, že TENTOKRÁT už KONEČNĚ prožiju předvánoční čas bez stresu, spěchu a šílených honiček. Že si ho konečně opravdu v klidu užiju. Rok co rok jsem si myslela, že už nebudu bláznit a leštit a umývat a...............a vždy jsem nakonec podlehla všeobecnému předvánočnímu šílení, vždy jsem ještě jednou umyla a vyleštila ta umytá a vyleštěná okna a zrcadla a vyprala ještě támto a támhleto a spousty jiných věcí, o kterých jsem byla přesvědčena, že bez nich nemohu prožít klidné a šťastné Vánoce.

Letos jsem si nic neslibovala. Jen jsem tak z ničeho nic začala dumat o jejich pravé podstatě. Od půlky října jsem se jen tak podle času a momentální nálady sem tam zastavila v nějakém obchůdku a s miloučkým pocitem, že si hraji na Ježíška, jsem postupně koupila pár drobností pro radost dceři, jejímu příteli a několika pár lidem, kteří v letošním roce šli se mnou po společné cestě. Před chvílí se mi chtělo, a tak jsem si vánočně vyzdobila okno v pokoji a na chodbě našeho domu. Těším se na okamžik, kdy si pustím příjemnou hudbu, posadím se na zem doprostřed pokoje a drobnůstky s láskou zabalím a opatřím mašličkami. Těším se, že o víkendu půjdu na náměstí a budu u rozsvícení vánočního stromu. Nic nečekám, jen u toho chci být a prožít ten okamžik, kdy celé náměstí jako jeden budeme počítat 10, 9, 8 .....1, a pak se celý strom rozzáří. Tak jako posledních pár dnů září mé srdce..............nevím kde se to vzalo, poprvé v životě vnímám, že bude v neděli 1. Advent, a poprvé v životě se na něj skutečně těším… a v sobě mám tak mile a útulno a uklizeno a uvědomuji si, že to nejkrásnější, nejláskyplnější, nejútulnější a nejbezpečnější místo na světě mám ve svém srdci a že to je přesně to, co jsem celý život hledala v někom nebo v něčem ....................... mám v něm pro sebe pohlazení a pochvalu, která mi chyběla od mámy, mám vněm povzbuzení, které jsem čekala od svého otce, je tam i porozumění, které jsem hledala u své sestry a spousty jiných ujištění, která jsem hledala u mužů…

Velmi si vážím toho, co pro nás všechny děláte. Obdivuji Vaši sílu a odvahu jít před námi a svítit nám na cestu. Uvědomuji si, že to vůbec není jednoduché. A i když jsem ještě mnohdy dost ustrašená a potřebuji sama sebe velmi povzbuzovat, tuším, že bych měla začít svítit těm, co jdou za mnou. Nedávno jsem někde na Netu našla doporučení vyměnit slovo strach za zvědavost. A tak se zvědavě vydávám na další etapu svého života. Už mě i někdy napadlo, jestli jsem doteď vůbec žila, přijde mi to, že vlastně začínám žít až teď, jako bych rozhrnula nějaký velmi těžký hrubý závěs. Před pár dny se mi k tomu napsala i básnička. Kdyby se Vám hodila do Vašeho časopisu a chtěla byste ji tam někdy otisknout, potěšilo by mne to.

Rozestoupily se tmavé mraky,

opustily mysl a srdce taky

neviditelné bylo vidět,

neslyšitelné bylo slyšet.

 

A duše láskou zářila

světlem a láskou se oděla

světlem a láskou svítila

do zlata, růžova, do běla.

 

A světlo bylo mnou a já byla jím

bylo jen světlo, už nebyl stín.

A asi protože miluji Zemi a často na ni myslím, tak se mi ve stejný den ještě napsalo toto:

Země, Země, Zemičko,

už vnímám tvé srdíčko,

mé srdce tvé už slyší,

když tiše, klidně jdu

a myšlenky se ztiší.

 

Je celé ztrápené, znavené, zmatené

z toho, jak my lidi tady si vedeme.

Cítím tě, vnímám tě, Zemičko drahá

často ti říkám, jak tě mám ráda.

Z vděčnosti se tobě klaním

láskou ze srdce tě celou hladím.

Dávám ti lásku, co velkou má moc,

ať je ti ku prospěchu a nám všem na pomoc 

Paní Zdenko, děkuji, že jsem vám mohla napsat. Přeji Vám krásné dobré dny… Podpis

** ** ** ** ** ** ** **
Sdílet |