Minulé životy - strana 1

Hezké dny Zdenka

** ** ** ** ** **

Milá paní Zdenko, srdečně Vás zdravím. Již delší dobu se chystám Vám napsat a poděkovat.

Protože jsem vášnivá čtenářka vašich knih, samozřejmě že mě nemohla minout kniha Minulé životy. K mému velkému překvapení jsem zjistila, že i můj příběh Vás natolik zaujal, že jste se rozhodla jej zveřejnit. Indická princezna. Byla jsem nesmírně dojata, a tak Vám musím nejen poděkovat, ale musím Vám i napsat další pokračování tohoto mého snu.

S oním soudcem jsem se opět ve snu setkala a to v době nynější. Ocitli jsme se spolu v nějaké místnosti, která byla úplně nová, nábytek pouze základní nový, ale asi z 60. let, prostě umakart. Můj přítel soudce byl oblečen v obleku, jako na soudě a jeho věk mu odpovídal. Já jsem byla mladá a v bílých šatech, jako tenkrát po příjezdu do Indie. Nikdo z nás se tomu nepodivoval. Žehlila jsem za žehlicím prknem horu jeho bílých košil a povídali jsme si. Já jemu mluvila o někom známém a nějaké nevěře. V mém příteli jsem tím vyvolala silnou emoci a hodně hlasitě mi povídá: „No a co má být, já jsem měl taky vždycky mimo manželky jiné ženy.“ Poté se velmi zalekl toho, co mi řekl a taky jakým tónem hlasu. Cítila jsem, že mně nechtěl ublížit a tak čekal na mou reakci. Ale já nic, v klidu jsem žehlila dál. Popošel tedy ke mně a velmi mírným, provinilým hlasem mi povídá: „Tobě nevadí, co jsem říkal, že nic na to neříkáš?“

A já na to: „Proč mám řešit, co už dávno vím a co je minulost?“ On nechápavě povídá: „Jak to můžeš vědět, tys mě snad sledovala nebo co?“ Já odpovídám: „Tak k tomu bych se nikdy nesnížila, ale prostě to vím a já ti za to děkuji.“ Nevěřícně přistoupil ke mně ještě blíž a nechápavě říká: „Za toto mi děkuješ?“ A já odpovím: „Ano děkuji, protože skrze tebe poznávám sebe.“ Vzájemně jsme se vroucně objali, oba plakali a já cítila obrovskou sílu emoce odpuštění a něčeho, co už jsme překonali a je to dávno pryč. On mi povídá se slzami v očích: „Děkuji ti, nikdy bych nevěřil, že v tomto životě se něčeho takového vůbec dočkám.“ Cítila jsem obrovskou sílu lásky a sounáležitosti.

Pláču i nyní, paní Zdenko. No a jak je to v reálu? Pomáhá mi v rámci své profese naprosto nezištně, a jak jen může. A že řeším opravdu hodně těžké problémy, do kterých jsem byla vtažena. Bez jeho pomoci bych se neobešla. Jsem vážně zvědavá, jak se bude náš „vztah“ vyvíjet dál, zda k sobě patříme. Nikdy jsem takovou sílu citu nepoznala a věcem dávám volný průběh.

Když čtu otázky, které Vám píší zoufalí tazatelé, měla bych pro ně jednu jedinou odpověď. Odevzdejte svůj problém Bohu a vyšší moci s důvěrou, vírou a upřímnou láskou v srdci. Pak i do vašeho života vstoupí zázrak. Tolik má osobní životní zkušenost získaná cestou utrpení a kýblů plných slz. Nikdy nejste na trápení sami!

Dobrý den, paní Blechová, využiji Vaší nabídky na knihy v akci a obě (pokud samozřejmě už nebyly vyprodány) si u Vás objednávám na dobírku. No, a aby byl ten balíček větší, tak mi přidejte i Vaši knížku „Jsem zaměstnancem vesmíru“ za plnou hodnotu. Děkuji a budu se těšit, až přijdou.

Přečetla jsem (přečetla je slabé slovo – spíše zhltala jsem) Vaše dvě knihy „Minulé životy“ a „O smrti a umírání“ a je mi to tak blízké… moje dospělé děti se mě ptaly, co to čtu za „morbidní tituly“, ale nic tak dlouho nepohladilo moji duši jako tyto dvě knížečky… no a pro moje děti holt není ještě ten správný čas na odpovědi, které by v nich našly. Vše má svůj čas a vývoj, přeji zdraví a štěstí… a děkuji.

** ** ** ** **

Vážená a milá paní Zdenko,

nedávno jsem si u vás vybrala knížku „Minulé životy aneb čas neexistuje“ a o víkendu ji dočetla. Nemohla jsem se od čtení odtrhnout. Po jejím přečtení mě hrozně začalo bolet kolem oblouku levého oka a poté se to vystupňovalo tak, až mne bolela celá levá strana od krku po hlavu, trvalo to ještě druhý den. Nevím, zda to bylo k tomu nebo co to znamenalo, jestli si i já třeba začínám léčit a čistit své minulé životy.

Vím, že se nic neděje náhodně, náhody neexistují, a proto mi asi má ruka klikla myší a vybrala právě tuto knížku. Už delší dobu se trápím vztahem mezi mnou a mou maminkou, ale je toho víc co mě trápí a já jsem jako v bludném kruhu, nemám komu se svěřit (proto píši vám, abych uvolnila napětí v sobě, které mě tlačí v podbřišku). Nevím, jak z toho ven, potřebovala bych přijít na to, proč to tak je, kde je ten zakopaný pes. Zrovna dnes ráno před odchodem do práce mamka se mnou začala něco řešit a já si to musela s sebou nést do práce. Abych byla upřímná, tak mě to moc bolí, protože ať konám, jak konám, setkám se vždy jen s odsouzením, a navíc jsem si podle ní vybrala špatného partnera. Ona se ani nesnaží ho lépe poznat, pak to ještě odnesou mí kluci (3 a 4 roky), kterým řekne, že si je brát k sobě nebude atd. Jsem z toho smutná a chce se mi brečet. Ráno v práci jsem se musela vyplakat, a protože jsem neměla komu se svěřit, mluvila jsem k andělům a mé zesnulé babičce. Je toho ale více a jsou to jen vztahy, hlavně s mou maminkou a sestrou, kterou ona podle mého upřednostňuje, ale říká, že to tak není.

Nezlobte se, že vás tím obtěžuji, maliličko se mi ulevilo, ale dobré to není.

Děkuji Vám a přeji krásný příjemný den

S láskou Podpis

Odpověď‘
Jen se zeptám: „Proč potřebujete tolik přízeň maminky? Vždyť už jste dospělá.“

** ** ** ** ** 

Dobrý večer, pravidelně dostávám novinky, a tak si dovolím na tuto adresu poslat můj dotaz. Obvykle se snažím vše řešit sama, ale tentokrát cítím, že potřebuji radu.
Koupila jsem si knihu „Minulé životy“ a je úžasná, čtu ji po kouskách, šetřím si ji, abych ji četla co nejdéle. Vlastně jsem ani nečekala, že se tím něco spustí. Ve škole ke mně přišla holčička a řekla mi, že četla smutnou knihu o válce a malé dívce, tak jsem ji vyslechla, usmála se a slíbila, že ji také jednu knihu podobnou půjčím. Už jsem na to nemyslela. Druhý den však donesla tu knihu a byla velmi neodbytná, abych si ji půjčila a přečetla. Neměla jsem moc chuť, jednak jsem neměla čas a válka je pro mě smutná. Nicméně tak naléhala, že jsem si knihu vzala. Od první strany mě kniha vtáhla, potom jsem zjistila, že ta holčička pobývala určitou dobu v jistém městě, kde jsem kdysi studovala. A ona v tomto městě byla cestou z Terezína přesazena na vlak do Osvětimi, kde následně zemřela v plynové komoře. Najednou jsem se té dívence zadívala do očí na fotografii a spustil se mi pláč, byla mi hodně podobná. Vždy jsem se bála plynových kamen, že se udusím a maminka  často větrala… a v tom příběhu jsem zjistila, že moje dětství je hodně podobné jejímu… byla jsem rozrušená a knihu odložila a plakala. A potom se podívám, a tu knihu o té dívce jsem položila na tu vaší minulé životy…
Prosím o radu, proč mě to tak vtáhlo a tolik bolí?
Předem děkuji za odpověď a za váš čas. Podpis

Odpověď

L…, vždyť sama tušíte a sama jste si v dopise odpověděla. Ano, prožila jste si smutek z minulosti. Ale bez těchto prožitků se nedá minulost vyčistit, je to v pořádku. Je třeba si to znovu odžít, vyplakat, aby se bol vyplavil a tělo mohlo být uzdraveno.

Mějte se hezky a dovolte času léčit Zdenka

** ** ** ** ** **