Ohlasy na tvorbu, přednášky a poradny v dopisech, mailech - strana 2

Dobrý den, pani Blechová,

potřebuji se s Vámi podělit o nějaké své postřehy, které jsem získala na základě poslechu jedné z Vašich přednášek, které jsou zveřejněny na YouTube.

Nyní jsem v nadšení sdílela jedno Vaše video, kde se zabýváte tématem co je realita a co je iluze. Mluvíte tam o spoustě velmi důležitých věcí, na základě kterých si my ostatní můžeme lépe uvědomit, co kde děláme špatně a co bychom se svým životem měli dělat tak, abychom se dopracovali nějakých pozitivních výsledků.

Obzvlášť mě tam ale zaujalo, jak mluvíte o tom, že pokud je člověk ve svém srdci, tak pokaždé jedná správně. To je asi hodně důležitá věc. Já sama jsem měla možnost si to vyzkoušet, když jsem onehdy bojovala se svou situací ve svém vztahu a prala se s problémem vzájemné neschopnosti otevřené komunikace mezi mnou a mým partnerem. Mimochodem - ta neschopnost naší vzájemné nekomunikace trvá stále, dosud jsme nebyli schopni to vyřešit...

Ale když se dívám na svou současnou situaci, tak si uvědomuji, že největší vnitřní sílu jsem měla právě v době, kdy jsem jednala ne podle toho, co jsem si myslela, že mám udělat, ale podle toho, co jsem cítila, že mám udělat. Prostě, když jsem cítila, že se mě partnerovo chování nějak dotklo - to prostě tak nějak bodlo tam někde u srdce, tak jsem šla okamžitě do útoku a nenechala jsem si tu věc líbit - něco jsem mu okamžitě řekla a jak Vy sama v té přednášce uvádíte, byla to většinou reakce, kterou bych sama od sebe neočekávala. Jako by v tu chvíli za mě mluvil někdo jiný... Ale pokaždé to bylo správné a trefné a mně potom bylo dobře...

Bylo to asi nejhezčí období v mém životě s partnerem. Dokázala jsem si vytvořit vůči němu svůj vlastní prostor, nějaké mantinely, za které on už se pak nikdy neodvážil vkročit a cítila jsem od něho repekt, který nikdy před tím nebyl.

Bohužel to ale skončilo s mým domněním, že jsem tu krizi zvládla a já se znova dostala do svých běžných programů - kde jsem zase začala jednat podle toho, co si myslím a ne podle toho, co cítím.

Já vlastně vím, co mám  dělat. Sice se neorientuji v našem vzájemném problému - nevím, kde je jeho podstata - ale domnívám se, že je to o tom, že on mě nebere jako rovnocenného partnera a cítí se být silnější než já a dává mi to patřičně najevo s tím, že dělá spoustu věcí, které by ani nemusel, a tím mě jakoby uchovává ve stavu - že já se bez něho nemůžu vlastně vůbec obejít. A navíc je tu naše vzájemná neschopnost otevřené komunikace - prostě pořád tu narážím na takové - že on mi nemusí nic říkat, já nemusím o spoustě věcí vědět,  a když se na to zeptátm - tak se dozvím, že to nemusím vědět - hlavně že jsou některé věci zařízené. Prostě mě tak nějak vynechává z určitých věcí, o kterých bychom třeba měli rozhodovat spolu. A já se tomu nedokážu bránit a reagovat na to, protože v tu chvíli, kdy se to děje, a je možnost komunikace, tak se nechám odbýt a potom za  dveřmi nadávám sama sobě, že jsem mu měla říct to, nebo to. Ale to, že má člověk jednat podle svého srdce je opravdu to správné. Jednat tak, jak to cítím a ne tak, jak si myslím, že by to mělo být...

Je to vlastně velmi jednoduché... 

Mějte krásné dny a ještě jednou moc díky.

* * * * *

Dobrý den p. Blechová,

moc dlouho jsem se nerozmýšlela a po dodání Karet zdraví, za které velmi děkuji, Vám chci napsat svůj poznatek.
Mám kamarádku, která se strachuje z výsledku, který jí sdělí 13.1.t.r. Zašla jsem k ní a nechala jí po zamíchání vytáhnout jednu tu kartu.
Vybrala si močový měchýř - který ji trápil o víkendu!! Močila písek. Tak tomu se říká trefa do černého. Já si vytáhla žíly a také se z toho poučuji.
V balíčku jsem měla i 3 čísla Vašeho časopisu s výkladem na r. 2014 i ten jsem kamarádce nechala k přečtení. Mimo jiné i za ně děkuji. Víte, nechci zachraňovat svět, ale tímto skutkem jsem Daně chtěla nalít optimizmus a smazat černé myšlenky. Dřív jsem o ni "pečovala" měla jsem ji ve svém ambulantním obvodě - pracovala jsem 43 let jako ZS, nyní jsem už 1,5 r. v důchodu. Karty jsem si pořídila také pro svoji vnučku Týnu, která má asi celiakii, rovněž se výsledek doví 13.1.2014.
Mám dotaz, p. Blechová, mohou si z balíčku karet vytáhnout kartu i děti? Týně je 6 let.
Jsem u konce svého psaní, děkuji Vám za Váš čas - přečtení mailu - a třeba i za odpověď k dotazu. Víte, jsem šťastná, že jsem Vás „objevila“ - díky.

* * * * * *

Zdravím Vás paní Blechová,

vrátili jsme se synem Maxíkem z novoročního věštění a já píšu ještě plná dojmů. Jak bylo zřejmé prožili jsme ve vaší kavárně opět příjemné a klidné odpoledne, za což Vám děkuji.

Poděkování patří i dalším, kteří měli co předat a i když to nejsou vždy novinky, je úžasné slyšet potvrzení, doplnění informací do mozaiky, zkrátka obohatit se a splynout s lidmi stejně naladěnými. V současné době jsem už nejsem závislá na ,,berličkách'' jako dřív a snažím se naslouchat svému srdci, ale pokud nacházím jistotu jinde, tak ráda čerpám od Vás, sedí mi Váš způsob vnímání a i když nekopíruji vše co předáváte, nacházím spoustu podobných životních situací... :-) Tak například na Štědrý den jsem své mamince řekla svůj názor bez

ohledu na to, jestli to způsobí ,,dusno", vlastně jsem nad tím až tak nepřemýšlela, ale cítila jsem že nemohu jinak, na rozdíl od předchozích let. Druhý den to gradovalo, protože maminka to brala jako neúctu a situace se vyostřila. Další den jsem zůstala sama doma a měla možnost vše procítit a ujasnit si situaci. Nahlídla jsem do svého nitra, do karet, knih a rozpouštěla emoce. Když jsem otevřela počítač a přečetla jsem e-mail od Vás, kde jste

popisovala vaši situaci s maminkou včetně sestry, žasla jsem nad podobností toho co jsem prožila i já a pomohlo mi to ke zklidnění. Mamince jsem zavolala, že jí mám ráda, vážím si jí, že mám pouze jiný názor a vše co proběhlo, nám  oběma přišlo, aby jsme pochopily a můžeme za to poděkovat. Mami odpověděla: ,,Já nic pochopit nechci !" a zvýšila hlas, stále trvala na mé neúctě k ní.

Odpověděla jsem, že se nechci dohadovat a zavěsila telefon. Pochopila jsem... procítila jsem význam toho co proběhlo. Když jsem k mami přijela za dva dny, byla ke mě milá.. Nejde mi vše vyjádřit slovy a také už se nechci rozepisovat.

* * * * * *

Dobrý den paní Zdenko,

jsem velmi ráda, že jsem si mohla poslechnout ukázku z vaší přednášky Odpuštění.

Vysvětlujete vše opravdu krásně a jasně! Už dávno jsem potřebovala slyšet, co cítím! Stále jsem zápolila s pochybnostmi, kdo má vlastně pravdu.Proč jsem pořád nespokojená. Staré programy a rodové programy mě vedly vždy tou cestou,kde mi nebylo dobře. Děkuji,děkuji,děkuji!

Vykonáváte opravdu velmi důležitou práci pro nás ostatní, nejisté a tápající.

* * * * * *

Dobrý večer paní Blechová,

na přednášce v Jičíně jsem si od Vás zakoupila knihu „Já+Ty Osudový nebo duchovní partner“, a „Karty Minulé životy“.

Kniha je jakousi učitelkou na mé cestě v partnerských vztazích a vztazích všeobecně. Ano, v knize se poznávám a už si konečně plno věcí uvědomuji. Vždyť je vše tak jednoduché. Mám vztah s duchovním partnerem, kterého jsem si přála. Partner, který mě neomezuje, nechává svůj prostor, nechává svobodně žít. Cítím něco jiného, takového hlubokého. Snad respekt, úctu. I když pro ostatní je tento vztah nepochopitelný, já vím, že je to tak správně. 

S kartami minulé životy jsem začala pracovat dnes. Rozstříhala jsem všechny karty a začala je vymalovávat. Měla jsem potřebu si hned pustit CD. Hudba mě zavedla do dob mě blízkých. Při malování jsem vzpomínala na různé věci, při prvním na babičku, která se dřela na poli, poté na Egypt a Horuse, páva z mého dalšího života a nakonec slunce a žár na poušti. Pak jsem zjistila, že kartičky vytvořily celou rubovou kartu, namalovaném i ve správném pořadí. Toto je teprve začátek a já se těším na další malůvky.

* * * * * *

Zdravím, paní Blechová. No já vlastně ani nevím. Čtu vaše knihy a momentálně váš časopis, který jste mi poslala a přijde mi, že tam je napsáno úplně vše... Jsem moc ráda, že „fungujete“ a že se vaším prostřednictvím člověk může podívat na „věci“ z nadhledu, jiného úhlu pohledu. Děkuji za poselství, knížky...

* * * * * *

Vážená paní Blechová,

děkuji za vaše skvělé knihy, nejraději z nich mám JSEM ZAMĚSTNANCEM VESMÍRU. Chtěla bych vám jen popsat příhodu, která se mi v úterý stala když jsem seděla na úřadu práce. Vyslechla jsem rozhoror dvou dam. Jedna říkala, že pobírá vdovský důchod, že by jí stačil, kdyby doma neměla syna, který je dva roky po škole, ale pořád nemá práci, protože pro jeho kvalifikaci zde žádná práce není a do světa jít nechce. Paní říkala, že si tedy sehnala k důchodu ještě nějaký přivýdělek, aby mohla syna živit. Říkala té druhé, představte si, že oni by chtěli, aby syn zametal ulice když má maturitu, no k tomu by se nikdy nesnížil a ta druhá jí odpověděla, já v tomto vašemu synovi fandím, to on je má krevní skupina, já bych se k takové práci také nikdy nesnížila. Nevěděla jsem zda se smát nebo plakat. Vzpomněla jsem si hned na vaši knihu i na sebe.

Mám maturitu a veřejně prospěšné práce (zametání ulic) jsem dělala již dvakrát a vůbec mi to nevadilo, naopak práce mne bavila a moc se mi líbilo, když jsem za sebou viděla, jak krásně vesnice vypadá, když obílíte čekárnu nebo zametete chodník, také jsem uklízela ve škole a dokonce jsem dělala domácí práci, kde mi za jeden kus platili jen čtyři haléře, ale já věděla, že si vydělám peníze. Máme velikou zahradu, pole, hospodářství a přebytky prodáváme, ale to znamená se každý den postarat o zvířátka a o zahradu. Také nemám problém se syny, i když studují, tak si vydělávají již od svých 15 let. Je to opravdu o myšlení lidí.

Přeji vám krásný advent a hodně spokojených lidiček.

* * * * * *

Dobrý den, paní Blechová.
Chci Vám tímto emailem poděkovat za články a příběhy, které mi jako obchodní sdělení zasíláte na email. Není to totiž pouhé obchodní sdělení, ale je to sdělení, které může mnoha lidem otevřít oči. Ale každý si to musí prožít sám, aby to plně pochopil. Nestačí si to jen prečíst. Mnohokrát ve mně vaše emaily vzbudily vztek i lítost, když jsem v nich četla o vztazích s osudovými partnery a o jejich konci. Nechtěla jsem stále uvěřit, že to jednou skončí. Držela jsem se jako klíště něčeho, co jsem nebyla já a myslela si, že to já jsem. Dokonce jsem se samu sebe snažila neustále přesvědčovat o tom, že to jsem já, že to, v čem žiju je láska ;-)
Můj první email pro vás zněl asi nějak takto; Je možné, abych duchovního partnera opustila pro osudového?
Teď už vím, že ani jeden z nich nebyl ten duchovní. Nebyla jsem na něj připravena. Vždy jsem zapřela samu sebe, abych mohla být s tím druhým. Pokaždé trochu jinak.
Moc Vám děkuju.
A přeji hodně úspěchů. 

* * * * * * *

Vážená a milá paní Zděnko,

právě jsem odskočila na mail z internetu, kde jsem si přehrávala záznamy Vašich konferencí- vystoupení-rozhovorů atd.atd.a tady našla další Váš milý pozdrav. no a až to všechno vypnu před spaním se začtu do "Jsem zaměstnancem vesmíru" - na pořadník zapůjčená knížka z knihovny.

Knížky koupené v Olomouci na přednášce 13.října jdou téměř doslova z ruky do ruky za obrovského nadšení všech zúčastněných.

Také naše vztahy s dcerou (a potažmo i se zetěm) se začínají hezky narovnávat - ale ještě to chvillku potrvá, nicméně i za drobné úspěchy jsem ráda. Zatím jsem vděčná za to, že se mnou necloumají emoce po každé návštěvě - rozhovoru - ale naopak klid-pohoda-užívání si přítomnosti - a HLAVNĚ: ničím nekalená radost z každého okamžiku s vnoučkem - a mám dojem čím dál víc, že i on mi tak rozumí a cítí (8 měsíců)

Taky jsem našla hezkou - hladkou- srozumitelnou cestu k dceři přítele (předtím jsem ji brala jako takovou „občas divnou, s divnými názory“ - teď ona řekne A já dodám B...)

Je to fakt úžas a máte z nás všech určitě radost

* * * * * * *

Dobrý večer paní Blechová,

myslela jsem si, že Vám tento rok píši již svůj poslední pozdrav, ve kterém jsem chtěla vyslovit své přání do Nového roku, ale poslala jste mi vzkaz a já se teď zoufale bráním nutkání se Vám ozvat...

Bohužel, nebo možná bohudík - zvítězila ta moje touha Vám ještě jednou napsat a shodou okolností jsem zjistila, že nejsem ani první ani poslední, koho se Vaše slova dotýkají natolik, že si prostě nemůže pomoci a píše...

Jste skutečně naprosto úžasná bytost... Mluvíte lidem z duše a navíc jejich vlastním jazykem... Rozumí Vám naprosto každý... Jste nám všem neskutečně blízko... Jste náš člověk... Jste MŮJ člověk... Já nevím, jak to vyjádřit, ale tohle Vy čtete každý den... Můžete se těšit ze slov tolika lidí...

Já občas nahlédnu do Vašich stránek - díky za ně - a nestačím zírat. Teď jsem se nabourala do nějakých hodnocení Vašich knih a zjistila jsem, že to, co jsem Vám kdy napsala, to Vám píší všichni... Každého člověka oslovíte. Každý Vám rozumí. Každému člověku pomůžete. Už jen svými příspěvky, které zveřejňujete, učíte nás všechny dívat se na svůj vlastní život i na realitu kolem, naprosto jinak. 

Uvažovala jsem o tom, že bych se časem přihlásila do té Vaší poradny. Určitě bych se dozvěděla zajímavé věci. Ale Vy sama mi otevíráte oči a díky Vám se začínám dívat na svůj vlastní způsob života jinak. Jakoby jste přede mnou rozhrnula závěs a za tím závěsem je záclona krz kterou už je trošku vidět... Já to tam vidím... To všechno, co je v mém životě špatně... Jenom je to zatím ještě rozostřené a v obrysech...

 * * * * * * *

Dobrý večer,

ráda čtu Vaše knihy, a když jste byla u nás ve Zlíně, byla jsem i na Vaší přednášce. Jak jsem uz tehdy řekla, narazila jsem na Vaše stránky „náhodou“ právě ve chvíli, kdy mi hodně pomohly a dodnes pomáhají. Snažím se žít sama za sebe a Vaše skromnost je mi příkladem. Před pár lety jsem založila firmu, která i v době krize prosperuje, se dvěma dětmi pořídila vlastní střechu nad hlavou a celou dobu věřila, že to zvládnu. To jsem ještě o nějakých vesmírných zákonech a energiích neměla ponětí. Pokud človek věří sám sobě a k tomu se nebojí práce, dokáže všechno. Dnes věřím, že Vesmír takové lidi podporuje, aniž by o tom věděli. Jen je mi někdy líto, že to ostatní nechápou a dokonce někteří závidí. A právě v tom jste mi příkladem. Nepředělávat jiné lidi, poradit jen když o to stojí, nechat každého najít si svou vastní cestu. Jak jste někde napsala, postoupíme o schodeček výš a přesně vidíme sami sebe v ostatních pod sebou, rádi bychom pomohli, ale nesmíme. Děkuji Vám za Vaše názory, rady, postoje.

Přeji Vám pevné zdraví. S úctou

* * * * * * *

Dobrý den, paní Zdeňko, 

chci Vám napsat, že cítím jakýsi „tlak“ Universa, Boha v nás nebo prostě Života na to, o čem mluvíte, píšete - na samostatnost, odpovědnost za sebe a radost za sebe.

Každý, komu přijdete „náhodně“ do cesty, si toho tlaku všiml sám u sebe - to se vsadím. Proto jste přišla Vy k němu. Nebo on k Vám. Cítím to jako objasnění toho tlaku. Byla jsem u Vás v září. Postupně u mě nastávají změny. Přestávám „potřebovat“ svého osudového partnera. A sleduji velice pozorně, co se v mém životě odehrává - zvykla jsem si na to. Dávám věci, zážitky, i drobnosti do souvislostí, abych je pochopila jako celek.

A stále častěji se mi daří VIDĚT. Vidím, jak mi do cesty přicházejí situace a lidé, kteří mě přesně korigují - k samostatnosti a k radosti. A odpovědnosti. Přesně, jak jste mi řekla.

Už jsem si mnohokrát ověřila, jak je nádherně vidět, že když svou pozornost = energii napřu určitým směrem, tak se mi tam začíná dařit - pokud je energie pozitivní. Má to dokonce docela přesný časový rozměr - vždy je to s odstupem cca 7 - 10 dnů. Čím více jsem sama sebou a se sebou - tím více radosti v sobě cítím. Začala jsem malovat. Mandaly a i jiné věci mám v hlavě. Byla jsem na kurzu automatické kresby. A stalo se to, že malování je pro mne nyní úplně nový vnitřní svět, který mně plně uspokojuje. Když maluji - tvořím - cítím se velmi šťastná a to se přenáší i do ostatního života. Přitom se musím starat o svůj byznys - tzn. nesmím až příliš ulítávat na malování. Ale postupně si chci v malování udělat „jméno“ ve svém okolí, aby mi přinášelo nejen radost, ale i užitek. Začíná se dařit. Lidem se moje tvorba líbí a už se ptají....

Myslím si, že nemůže být nic krásnějšího, než když se člověk může živit tím, co ho nesmírně baví. A mně baví obojí.

Můj osudový partner mi dal před 10 dny lekci. Byla jsem naštvaná, ale uvědomila jsem si, proč tato lekce skrze něj přišla. Ještě mi dělá trochu problém nebýt naštvaná na toho člověka. Hlava to bere dobře - srdce zatím ještě pokulhává. Přetvořit emoce v sobě - to je nejtěžší úkol, jaký člověk má. Ale dostala jsem velký impulz k tomu, abych toho člověka pustila a nechala ho jeho vlastní cestě, po které kráčí. Taková ta tendence míchat se mu do života, udílet dobré rady, posléze "jen" vlastní názory - odchází jen pozvolna. Takové to lpění, závisení.... toho se zbavit je neuvěřitelně příšerná práce na sobě. Ani teď si nejsem jista, zda jsem to zvládla. Čas to prověří. U svých dětí jsem to zvládla - u něj je to těžší. Ale ten tlak na opuštění těchto starých vzorců se natolik zvýšil, že si toho nelze nevšimnout.

V poslední době si připadám tak trochu jako za skleněnou tlustou stěnou, skrz kterou není slyšet. A dívám se na lidi, jak se lopotí, zlobí se na druhé, jak jim dělají problémy... a nejsou schopni to správně interpretovat. Myslí si, že ti druzí jsou ti špatní… A já jim nemůžu říci, že to tak není, že je to jinak, protože jsem za tou tlustou stěnou, přes kterou je vidět, ale není slyšet. On to uslyší jen ten, kdo už je na to připraven...:-)

Každopádně to člověku ulehčí, když ví, že může být tvůrcem svého „osudu“. Baví mně vidět a vnímat mladou generaci. Opravdu je jiná. A těší mne to. Začínám do svého života integrovat nový emocionální systém. A v tom systému je obsažena esence: dělám, děláš to podle sebe, nikdo nemá právo mě, tě posuzovat. Doslova se tím tvoří úplně jiný život, než na jaký jsem byla zvyklá. Je to velmi zajímavá nová zkušenost a zjišťuji, že mladší lidé s ní plně souzní. Rozumím si s lidmi o generaci mladšími. A vnímám ten propastný rozdíl mezi těmi generacemi, ty staré programy, na kterých starší generace jede. Líbí se mi staré přísloví: Každý svého štěstí strůjcem. Dnes je opravdu hodně poplatné. A cokoliv se v mém životě uděje - vím, že je to výsledkem mého předchozího snažení a jednání. A co jsem zasila - to sklízím. Pokud se mi sklizeň nelíbí - bude třeba zasít lépe - to je výsledek - poučení.

Proto si dávám už častěji pozor i na své myšlenky. Myšlenka má obrovskou moc.

Paní Zdeňko - píši Vám to, protože i toto je Vaše sklizeň…:-) Víc lidí, kteří si uvědomují svou odpovědnost za vlastní osud…

* * * * * * * *

Milá paní Blechová,

vaše emaily vždy  vnesou potěšení a ponaučení moc Vám za ně děkuji.

Po 14 letech jsme se s exmanželem domluvili,že budeme opět spolu. Po 5 měsícich společného života v novém bytě věřím, že je to nový lepší začátek našeho života. Oba jsme dospěli, máme toho dost za sebou a mnoho krásného před sebou. Proč to píši. Je totiž nádherné jak jsme se shodli na trávení Vánoc. Žádné šílenství, dárky, haldy jídla, návštěvy apod. Největším dárkem totiž je pro nás to, že jsme spolu a můžeme trávit tento čas společně dle svých přání a potřeb. Prostě děláme to, co cítíme a chceme bez ohledu na to, co by se mělo a nemělo. Ještě se sice učíme být svobodní v tom, co chceme, a nenechat se omezovat ani vlastními dětmi, hlavně synem (je dospělý), ale věřím - zvládneme to.Vždy když tápu, kouknu do vašich knih a emailů, a je pak vše jednoduší. Ještě jednou díky za to, co děláte, a přeji Vám ať se daří, hodně sil, především at´ můžete žít život tak, jak si přejete.

* * * * * * *

Milá Zdeňko, děkuji za příspěvky, které mi posíláte. Koukala jsem na Vaše přednášky na Youtube. Koupila jsem si Vaše Karty zdraví. Jsem léčitelka. Pracuji s energiemi, ale zajímám se o vše, co souvisí se vším. Některé Vaše rady jsem si vzala k srdci. Vlastně jsem si uvědomila, že žiji stále pro někoho jiného a pod něčím vlivem. Myslím dost za druhé, trápím se kvůli druhým. Musím Vám dát za pravdu. Každý si tu cestu musíme vyšlápnout sám. Píšete a mluvíte převážně z Vašich vlastních zkušeností. Jednu takovou na toto téma teď prožívám na vlastní kůži. Psychosomatický problém se mi z ledvin přes srdce přenesl fyzicky do kolen. V pravý čas jste mi přišla do cesty.

S těmi Vánocemi to mám podobné. Jenom Ježíška neuznávám, vidím za tím odpornou katolickou církev. Vánoce však slavili již Keltové jako svátky Zimního slunovratu. Vlastně se mi i ježí chlupy na těle, když musím svým vnoučatům lhát, že přijde Ježíšek. příští generace, jak doufám, z toho vyrostou. pro okolí jsem, pochopitelně, nenormální a je mi to fuk. Pochopila jsem naplno, co znamená přát někomu hodně zdraví. Tak tedy-hodně zdraví nejen pro mne, ale pro všechny lidi, kteří to potřebují. Vše ostatní je pomíjivé.

* * * * * * * *

Pani Blechová ze srdce děkuji po přečtení se mi znatelně ulevilo i můj syn Martin Kola na svých přednáškách říká že tam není k vůli nim, ale kvůli sobě, že mu to činí radost předávat své zkušenosti a já vnímám, jak najednou se tam změní energie, lidé opravdu ještě mají potřebu k někomu vzhlížet, a tak je tato upřímnost vykolejí. Dnes již vím, že jsme zodpovědni za to, co řeknem, nikoli za to, jak si to kdo přebere. Přeji vám to, co vy sama si přejete, protože jen vy sama víte co, to je.

* * * * * *

Vážená Zdenko Blechová,

čtu vaše knihy a jsou pro mě v různých oblastech velkým přínosem. Chápu snad správně, že jde především o to se osamostatnit, neočekávat nic od odstatních a nebýt zklamaný z našich představ, jak by druzí měli reagovat na naše touhy apod. Zvlášť mi pomohlo čtení, které se věnovalo sexuální oblasti. Je to naprostý zvrat a já si uvědomila, že dělám některé věci, činy spontálně (dle vaší knihy) a okolí mi nerozumí proč, myslí si, že nejsem normální.

Na Vánoce si dám pod stromeček, že je mohu strávit se  svým synem, třemi psy a prasátkem Polo. Mějte se moc pěkně a příjemné lázňování, to je naprosto senza nápad.

* * * * * * *

Milá Zdenko,

děkuji vám za vaše každotýdenní zamyšlení, rady, pohlazení dušičky a já konkrétně cítím vždy v srdíčku z láskou tu hřejivou zlatou barvičku, jak se mi kolem v srdeční krajině rozlévá, těším se na vaše čtení. Ráda bych se k vám přijela podívat, úplně mě to táhne… cítím, že přijedu...

Vaše knihy mám denně na očích a večer si v nich čtu. Jsou úžasné a moudré. Našla jsem v nich ,,něco, co mě naplňuje“, leta jsem to něco hledala, a teď to vím. Díky, díky, díky, že jsem vás poznala a  potkala.

* * * * * * *

Dobrý den, paní Blechová, chci Vám touto cestou poděkovat za poslední vydané CD (Písně a hudba, které uzdravují srdce).
Za prvé jsem objednávku dostala velmi rychle. Za druhé toto celé CD mě opravdu chytlo za srdce a upřímně jsem si poplakala. Měla jsem v srdci takový zvláštní smutek a pak jsem si vzpoměla na jednu z přednášek, kde říkáte, že když jsme smutní, tak duše má radost, že jsme si jí všimli, a tak jsem šťastná a děkuji za Vaši práci.

*************************

Předchozí stránka          zpět          Následující stránka