CD Vodní víly - ohlasy 1

Dobrý den paní Zdenko!

Asi před týdnem jsem si koupila vaše CD Vodní víly. Noc na dnes jsem nemohla spát. Pustila jsem si toto CD, poprvé.
První část, na písku, v koupeli slunce, nedělo se nic zvláštního. Kromě toho, že jsem si intenzivně uvědomovala kosti.
Druhá část, bublání a zurčení vody plus - dle mého vnímání - dramatická hudba, přitížilo se mi. Měla jsem strach, byla jsem vyděšená. Váš hlas vybízí ke vstupu do vody, že mě vodní víly vítají. Do toho se mi vůbec nechtělo. I když mám vodu, moře ráda. Ale řekla jsem si, že to zkusím, že to překonám. --- Vstoupila jsem, byla jsem neklidná, řešila jsem, jak budu pod vodou dýchat. Víly mě vískaly ve vlasech, ale já jsem to příliš nevnímala. --- Potom jsem cítila, že mám plné plíce slané vody. Padala jsem k mořskému dnu, voda kolem mě bublala a zurčela. Pak jsem sebe samu viděla ležet na dně. Ale někdo ve mně (duše?) chtěla pryč, jako by se osvobodit, bojovala. Nakonec se jí to podařilo a jak šla ode dna k hladině, šlo s ní i tělo. --- Na hladině jsem se nadechla. Ulevilo se mi. Na chvilku. Protože vzápětí jsem si všimla mnoha mrtvých těl na hladině. Opět mě začaly velmi bolet plíce, tentokrát žalem, smutkem, spoustou slz, které přes tu bolest ani nemohly jít ven. Chtělo se mi křičet, hodně křičet. Celé tělo mě z toho bolelo. --- Říkala jsem si, co je to, Titanic? Ne, Titanic ne, je tu teplo. Atlantida. --- Plavala jsem pryč, brečela. --- Vzpomněla jsem si na své kosti z první části meditace. Proč? Najednou jsem viděla sebe samu jako mrtvou na břehu moře, kdy zbyla už jen kostra potažená kůží.
Po skončení meditace jsem se necítila ani trochu uvolněná a zrelaxovaná   ;o)) ... :o) 

Včera odpoledne jsem "náhodou" na internetu narazila na článek o domovu naší duše, odkud pochází. A že náš niterný smutek bývá způsobem steskem a odpojením se od domova. A když se s původním domovem duše znovu setkáme, znamená to také znovunapojení na energii našeho domova.

Vypadá to, že v noci jsem se díky vašemu meditačnímu CD podívala domů. Líbí se mi, jak vše do sebe zapadá a jak na sebe vše navazuje. Ve vaší čajovně jste nad obrazem mořské víly řekla, to je odkud přicházím. Vím, že jako první myšlenka mi hlavou blesklo – já nejsem žádná mořská víla! Jako druhá v pořadí byla myšlenka – ale moře, to je moje :o)

Napadlo mě, že moje celoživotní touha po domově, pocity ztracenosti, že nevím, kam patřím, že nepatřím nikam a k nikomu, že nemám žádný domov, že se zdaleka netýkaly tohoto života. Toto CD budu muset absolvovat ještě několikrát (kromě vašeho doporučení 30 dnů každý den pro očistu těla i duše) – pořád v sobě cítím spoustu slz, ale bolest za nimi je v tuto chvíli pro mě příliš obrovská, zatím se neodvažuji pustit je naplno, půjdu pozvolna.

Vzpomněla jsem si na zasvěcení do Atlantského léčebného systému letos v dubnu. Potkala jsem tam Zdeňka, který mi problikával s postavou Boha. Snažila jsem se v sobě překonat nedůvěru k Bohu a znovu nalézt důvěru k lásce… Potom jsem tam „viděla“ zasvěcujícího, který mi problikával s postavou Ježíše Krista, a ten mě doprovázel a podporoval, abych došla k oltáři, který vypadal jako obraz Atlantidy… Proto se asi se Zdeňkem cítím jako doma, že je „mojí krevní skupiny“ – nejspíš bude taky z Atlantidy :o)

Hm, vše souvisí se vším :o)  Děkuji Vám! Podpis.

P.S. Ještě jsem se chtěla zeptat na obraz, který máte v čajovně kousíček od mořské víly a motýlí víly – pokud se nepletu, byly tam tyto tři pospolu. Pořád na ten třetí myslím a nemůžu si vzpomenout, kdo je na něm vyobrazen.

P.P.S. Vaše bílá kočička mi připomněla, abych více myslela na anděly anebo mě s nimi spojila. Včera jsem „náhodou“ četla na internetu ještě jiný článek o andělech. A krátce na to jsem viděla mnoho andělů kolem sebe a mezi nimi bílý, hebký kočičí kožíšek :o). Dříve jsem s anděly komunikovala více. V poslední době málo. Od včera, také díky této kočičce, jsem došla k tomu, že anděly vnímám v jiném rozměru nežli dříve :o) Děkuji :o)