|
Kubík se ptá celý nadšený pod vánočním stromečkem svých rodičů: „Tohle všechno mi přinesl Ježíšek?“ „Ano Kubíčku.“ Na to si dá Kubík ruce v bok a načuřeně se zeptá: „A co jste mi teda koupili vy?“
Prvního ledna se ptá matka syna: „Už jsi zase na Facebooku? Kdys tu byl naposledy?“
Syn: „Vloni, mami, vloni...“
 |
Milí přátelé, jsem ráda, že se můžeme tolik let setkávat při čtení mého časopisu Mysteria tajemna, a proto bych vám všem chtěla ze srdce popřát hodně pohody, lásky, vlídnosti a radosti. Abychom se časem o tyto hodnoty mohli dělit s ostatními, a tím znásobili dary, které nám přicházejí z nebes.
S láskou a pokorou Zdenka Blechová
Ukrajina
Valentýna, kterou znám již pár let z mých seminářů, mi nabídla se podívat k nim na Ukrajinu. Každou výzvu vítám a jdu do všeho po hlavě. Když jsem sdělila partnerovi, že jsem se rozhodla vydat na Ukrajinu, vyděsil mě svými informacemi, které získal z internetu: Nikde se nezastavujte, přepadávají tam, dávejte si pozor, abyste dostali na hranicích razítko do pasu, abyste neměli problém při výjezdu atd. Je zajímavé, že když jsem dala do vyhledávače na internetu zadání: „Je nebezpečno na Ukrajině“, nic špatného jsem nenašla. Záleží na tom, s jakou myšlenkou hledáte. Vláďovi se na Ukrajinu moc nechtělo, a proto našel negativní zprávy. Já jsem byla rozhodnutá jet, proto jsem nic takového jako on nenašla.
* * *
Moc nepřemýšlím o tom, co dělám, a když cítím, že to mám udělat, jiná cesta není. Jako když jsem si před lety objednala zájezd na Srí Lanku a pak až v letadle zjistila, že se tam bojuje.
* * *
I dcera mě zrazovala: „Mami, tak jeď někam jinam, užij si dovolenou třeba u moře. Já bych tam nejela.“ Vůbec mě nenapadlo o Ukrajině přemýšlet s možným nebezpečím. Ale když vám někdo předkládá různé myšlenky, nutí vás to k zamyšlení a vzbuzuje to nedůvěru k vašemu záměru. Mé srdce mi však dávalo jasné signály „jet“. Partnerovi jsem řekla: „Jestli nechceš jet, pojedu sama.“ Vůbec jsem nevěděla, jak bych tu cestu sama zvládla autem, ale věděla jsem, že tam musím. Mrzelo by mě, kdybych se nechala druhými přemluvit k tomu, abych svůj záměr neuskutečnila. Dcera mě nabádala: „A hned jak tam dorazíš, mi napiš.“ Měla o mě chudák strach.
* * *
Valentýna, která pochází z Ukrajiny mi řekla: „Jste první člověk, který se rozhodl tam jet. Všichni, kterým jsem to nabídla, to odmítli.“ Tím mi také moc nepomohla. Ale vždy je nejlepší přesvědčit se, než soudit.
* * *
A tak jsme vyrazili na Ukrajinu, já, Vláďa a Valentýna. Když jsme přijeli na hranice Maďarska s Ukrajinou, začala mi mocně hřát srdeční čakra, tak mně dlouho nedávala znát svoji činnost. Doléhaly ke mě vnitřní hlasy: „Neštěstí, pošlapaná nevinnost.“ Co to znamená, jsem nevěděla, jen jsem v duchu požádala Pannu Marii, abychom se v pořádku vrátili zpět.
* * *
Valentýna povídá: „Jsem zvědavá, jak budete cítit energii za hranicemi.“ Na hranicích jsme čekali poměrně dlouho, protože se muselo zkontrolovat naše auto včetně motoru, prý kdybychom ho tam chtěli prodat. Dali jsme si pozor, abychom dostali do pasu razítko. Ale už samotné hranice na mě působily strašidelně. Mohutné závory a mnoho vojáků. Kam to jedu? Vždyť už mám ráda svoji svobodu a znovu jdu do uzavřeného prostoru, ze kterého se budu těžko dostávat ven. Stačí, abych ztratila doklady, nebo se mi stalo něco jiného a nebude to tak jednoduché dostat se ven, na rozdíl od svobodných hranic, kde už neprobíhá razie a člověk v klidu projede. Mohla jsem se znovu spojit se starým režimem, na který jsem už málem zapomněla. Připomnělo mi to strach z každého přechodu hranic, když jsme museli vyplňovat celní prohlášení, zda něco převážíme, kdy jsme pašovali marky navíc a měli strach, aby je u nás neobjevili. Znovu jsem si vzpomněla na svoji minulost, kterou jsem žila a byla ráda, že už ji nemusím žít. Člověk se po takové kontrole cítí nesvobodně, svázaný režimem a zvláště mu není příjemné, když mu někdo prohlíží kufr a hrabe se mu ve věcech. Dříve nám to ani nepřišlo, ale když člověk zažije svobodu, nechce se mu do omezování svobody.
|
