Časopis č. 63/2019

Mys_63

Mysteria tajemna č. 63

Časopis Zdenky Blechové o channelingu, budoucnosti,

poznání věcí okolo nás s návodem na změnu myšlení

Červen 2019

Cena 39 Kč

Obsah:

Očista srdce - ukázka z připravované knihy

 

Voda ve víno

Někde na Facebooku:

Ví tu někdo, na které stránce Bible je podrobný popis, jak se mění voda ve víno?

Potřebuji to na pátek, kdy pořádám oslavu s přáteli.

* * *

Manželka měla ráno bouračku. Když přijela policie, řekla jim, že ten druhý chlápek telefonoval a druhou rukou jedl koláč. Policisté jí pak vysvětlili, že ten chlápek si ve svém skleníku může dělat, co chce.

 Milí přátelé, 

vážím si vaší důvěry a vašeho přátelství. Setkáváme se při čtení mého časopisu Mysteria tajemna, který vydávám již 17 let. Společně stárneme a moudříme. Učíme se jít společnou cestou k cíli a díky lásce se učíme sdílet s druhými vše v pokoře, a ne v závisti, nepochopení, jak tomu bylo dříve. Mám radost z toho, že se všichni měníme, a díky tomu si můžeme dovolit žít ráj na Zemi. 

S láskou a s anděly Zdenka Blechová

********** 

Fontána srdce 

Vladimír Malovec 

Srdce je zázračná fontána, kdo čistý je, 

tomu anděly je živá voda podána. 

Prýští pak pramen Pravdy mnoha proudy, 

každý je vzácný, srovnáván s diamanty. 

V tváři srdce zrcadlí se, 

někdy je smutek, pak zas veselí se. 

Spravedlivý hněv také ukázat umí, 

vypouští šípy do srdce druhého, které uzdravují. 

Srdce je zázračná fontána, kdo čistý je, 

ten sám již živou vodu rozdává.

* * * * *

Procházela jsem další očistou srdce, která mě nutila být sama se sebou a díky ní přišly nové informace. Je to vždy stav, kdy se ve mně rodí něco nového a já po tomto období se cítím zase jiná. Každý prožíváme tyto přerody v duši, a když jim porozumíme, nebojíme se jít dál novou cestou, protože víme, že jsme si stále blíž a cítíme stále intenzivněji dotyky v srdci. Vše je nám srozumitelnější, více se nám odkrývá nitro naše i druhých, vidíme chyby, které je třeba napravit a srdce se stále více hlásí o svá práva. Díky tomu se stáváme bdělejšími, odpovědnějšími a svobodnějšími.

V tomto období se cítím dobře sama se sebou, stačí mi jen tak sedět a nic nedělat. Je tam intenzivní spojení s duší, takže člověk ani nehledá společnost, ale užívá si naplno tento stav bytí, který zase po přerodu odejde a člověk se vrací do činného procesu. Díky těmto přerodům duše se člověk osamostatňuje a vzdaluje okolí, i když v něm žije. Zároveň se zbavuje strachu ze samoty, které se přestává stále méně bát a stále více se mu v ní začíná líbit, protože je sám se sebou a může si dělat, co chce.

Kdo se ještě bojí samoty, si tento stav nedovolí. Díky pobývání v samotě se rodí nové myšlení a přicházejí nové vlohy pro život. S druhými toto pocítit nemůžete, tam naplno vnímáte je, takže není možný kontakt s duší. Važte si chvil strávených se svojí duší, má právo s vámi na život zde, aby si mohla naplňovat své poslání, pro které sem přišla a mohla vás vést.

* * * 

Vše začalo v čase před Velikonocemi

Tento čas nás nutí k zamyšlení. Jak žijeme, jak bychom chtěli žít, a jak bychom měli upravit svůj život, aby nám bylo hezky. Hezky vůči sobě, ne vůči druhým. Protože když vám bude hezky se sebou, bude vám hezky s každým člověkem a se vším. Ať už s lidmi, s prací či s přírodou. Možná se cítíte v tento čas vysíleni a unaveni, je to normální. Vždyť Ježíš v tento čas končil svoji pouť po Zemi a připravoval se na odchod. To znamená, že i on měl své úkoly splněny a věděl, že nyní nastane čas jeho odchodu.

Všichni se nevědomky připravujeme na odchod s druhými. Duše cítí, že se už potřebuje osamostatnit, a tak se každým přerodem duše vzdalujeme svým nejbližším zde na Zemi, abychom si mohli být blízcí ve Vesmíru.

Duše, které máte nejvíce okolo sebe, a se kterými pobýváte nejčastěji, jsou duše, se kterými se nejvíce učíte. A pokud pochopíte učení, vzdálíte se sobě tady na Zemi, abyste si mohli být blíž ve Vesmíru. Ve skutečnosti s dušemi, se kterými se tolik nestýkáte, žijete větší lásku než s dušemi, se kterými trávíte nejvíce času, protože ten čas slouží vašemu vzájemnému učení. Láska na Zemi neexistuje, je jen v Nebi a tady na Zemi se snažíme pochopit zákonitosti lásky, abychom je ve Vesmíru mohli žít. I když si myslíme, že tady žijeme lásku, je to jen strach ze samoty a nenaplnění duše. Zamilovanost je vlastně odchod od své duše k duši druhého, a když zamilovanost končí, duše se zase vrací k sobě a zase se učí žít sama. Milovat někoho, je zaprodat mu svoji duši a dělat vše na úkor sebe, abych nebyl sám nebo sama.

Myslíme si, že smrtí pro nás vše končí. Omyl, naopak vše začíná. Je to jako když si jdete večer lehnout a druhý den se probudíte. A tak pokud si člověk myslí, že si uleví tím, že odejde a není spokojený sám se sebou, nebude spokojený se sebou ani po smrti a bude pro něj obtížnější najít klid v duši. Klid v duši je třeba hledat již za života, neboť po smrti se hledá hůře. Stále více si uvědomuji, že duše, které napsaly třeba Tibetskou knihu mrtvých o tomto tajemství už věděly. Mně se toto tajemství odkrývá až nyní. Stále více přemýšlím o odchodu a loučím se se vším okolo sebe. Dělám si pořádek v sobě, abych odešla s klidným srdcem. Je to stav, jako by člověk umíral zaživa, ale je to přechodný stav duše, která se rodí ve starém kabátě, ale v novém pojetí, aby byla připravena pro přechod na druhý břeh v klidu a míru se sebou.

* * *

Když jsem před pětadvaceti lety vyrazila na zájezd na Korsiku, Vesmír mi sdělil: „Jedeš tam, kde vždy vládla spravedlnost.“ Na Korsice jsem byla zděšená, když v rámci vendety – pomsty, byly schopny se celé vesnice vyvraždit. Láska vždy jde na dřeň, do hlubin duše, a není to jednoduché. Aby láska mohla hřát musí se i přebolet.

Většinou ta největší díla a největší skutky vznikly z velké bolesti. Čím větší bolest v srdci, tím větší díla.

Láska není říkat jeden druhému, jak ho miluji, jak ho mám rád a snažit se mu dělat vše, co na očích vidím, ale to, že ho mám vedle sebe, a že ho přijímám takového, jaký je bez odsuzování a nechávám ho žít svůj život a sama si žiji také svůj. Když se ve vztahu dostaneme do takové fáze života, máme pocit, že ten druhý nás už nemá rád, protože nám neříká hezká slova a nechodí s námi tam, kam bychom chtěli. V tomto okamžiku většinou zase toužíme po lásce a začneme ji hledat jinde. Ale zase najdeme jen učení v lásce, protože naše láska na Zemi nás vrhá vždy do učení s druhým. Pokud už netoužíme po lásce druhého, už ji můžeme s ním žít. Vše ostatní je faleš a přetvářka, kterou si nalháváme.

zpět