Časopis č. 53/2016

Mys_53

Mysteria tajemna č. 53

Časopis Zdenky Blechové o channelingu, budoucnosti,

poznání věcí okolo nás s návodem na změnu myšlení

Prosinec 2016

Cena 39 Kč

Obsah:

Příběh jednoho přátelství

Poselství na rok 2017 přijaté channelingem

Symbolon

Humor

 

 EDITORIAL

Milí přátelé, děkuji za vaši dlouholetou přízeň a přeji vám všem příjemné prožití vánočních svátků. Nezapomínejte, že váš klid v duši je zároven oázou klidu v rodině. Pracujte na své duši, ať v ní všichni můžete cítit klid v každé době a nic vás nedokáže ohrozit. Strach nám brání prožívat život v radosti.

S přáním příjemně prožitých vánočních svátků

Zdenka Blechová


Příběh o jednom přátelství

Pracovala jsem v cestovní kanceláři a přitom začala podnikat. Nebudu se rozepisovat o svých začátcích, protože jsou všechny popsány v mé knize „Jsem zaměstnancem Vesmíru”. Časem jsem postavila cukrárnu a nadešel čas se rozloučit se stálým zaměstnáním a vrhnout se naplno do podnikání. S odstupem času si uvědomuji svůj strach a naivitu. Bála jsem se opustit stálé zaměstnání, vždyť tady za mě platí sociální a zdravotní, a když odejdu, nebudu mít žádnou pevnou základnu. Jestlipak se zvládnu uživit? Přitom jsem přijala do cukrárny čtyři prodavačky, za které jsem platila sociální a zdravotní. Občas přes svůj vlastní strach nevidíme věci logické a zabýváme se věcmi nelogickými.    Jedna z těchto prodavaček se jmenovala Lenka. S tou jsem měla neustálé boje, nastoupila po škole a vše jí bylo na obtíž. Třeba i vynést koš. „Proč to má dělat ranní směna, proč by to nemohla udělat odpolední směna?“ byla jedna z jejích otázek. Vysilovalo mě neustále se dožadovat pracovních úkonů od zaměstnanců, které by pro mě byly samozřejmostí, ale pro ně to bylo něco navíc, co odmítali dělat. Musela jsem stanovit přesná pravidla, kdo co má dělat. Vždy jsem žila v naivitě, že bychom se všichni měli podílet na všem, aby se nám dařilo. Měla jsem stále představu rodiny i v zaměstnání, a proto mi vadilo, že mi bourali mé představy. Chtěla jsem je milovat za to, že se na ně můžu spolehnout a nemusím nic hlídat. Jaká naivita. Teprve zkušenostmi jsem pochopila, že musí být jeden šéf, který velí a nemůže se s druhými domlouvat. To nebude fungovat, protože ostatní k němu ztratí úctu.

***

Protože nemám v datu narození osmičku, mám se naučit velet, řídit, prosadit, zesílit, a to jsem se právě učila díky podnikání. Kdyby mi zaměstnanci splnili mé představy, nic bych se nenaučila. Nemusela bych se rozvíjet. Tím, že druzí nejednají dle našich představ, učí nás spoléhat se na sebe, a tím žít v lásce. Když dáte život do rukou druhých, už to nebude ta pravá láska, stále bude existovat strach z toho, že to sama bez nich nezvládnu. Dnes, když se spoléhám na sebe, nebojím se, že to nezvládnu bez pracovníků, a proto si můžu dovolit k nim být přímá. Když na ně chcete ještě spoléhat, stále bude v komunikaci přetvářka a faleš, což bude fungovat špatně v mezilidských vztazích a budou stálá nedorozumění.

***

Šťastný člověk je ten, který se s neštěstím natolik smířil,
že už ho ani nevnímá.

-----------

Vždycky se nám zdá lepší to, co nemůžeme dostat,
než to, co už máme.
V tom spočívá romantika a idiotství
lidského života.

-----------

Pokud ti někdo řekne – „život je těžký“, ty se ho zeptej:
„V porovnání s čím?“

zpět