Časopis č. 52/2016

Mys_52_ob

Mysteria tajemna č. 52

Časopis Zdenky Blechové o channelingu, budoucnosti,

poznání věcí okolo nás s návodem na změnu myšlení

Září 2016

Cena 39 Kč

Obsah:

Život a jeho lekce - Hospoda

Střípky moudrosti, které se do Bible nedostaly

Symbolon - pokračování seriálu o symbolech v našem životě a jejich výkladu

Humor

Narozeniny

Manželka láká manžela do restaurace na oslavu narozenin. 

Manžel: „Víš, že do hospody nechodím.“

Manželka: „Pojď, uděláš mi radost.“

Manžel: „Stejně nemám oblek!“

Manželka: „Půjčila jsem ti od souseda.“

Manžel: „A nemám peníze!“

Manželka: „Nevadí, našetřila jsem.“

Tak tedy jdou…

Hned jak vejdou do restaurace, vítá je vrchní slovy: „Áááá, nazdar, Toníku!“

„Ticho, jsem tu s manželkou.“

„Toníku, tequilu jako vždycky?“

„Krucinál, ticho, jsem tady s manželkou!“

Na pódiu probíhá striptýz, striptérka už odhodila všechno, a najednou zvolá: „Tak pánové, kdo z vás je nejlepší?“

A celá restaurace křičí: „Toníííík!“

Manželka to nevydrží, zvedne se a odchází, manžel za ní, ona nasedne do taxíku, on za ní, a ona začne nadávat: „Myslela jsem si, že jsi normální chlap, a ty jsi takové prase!“

Taxikář se ohlídne a říká: „Teda, Toníku, s takhle protivnou courou jsem tě ještě nevezl...“

EDITORIAL

Život se stále mení v tom, co nám připravuje za zkoušky, a záleží jen na nás samých, zda se s nimi popereme, nebo zda je necháme být a budeme čekat na další příležitosti, které můžou přijít za mnoho let či životů. A tak je třeba na nic nečekat a ani na nikoho nečekat, kdo nás zbaví trápení, ale sami se snažit své trápení odvrátit od sebe tím, že se začnu sám sebou zabývat a něco sám se sebou dělat. Nečekejte na nikoho, že vám s tím pomůže, vždy na vše budete sami a to nyní i jindy. Nikdy to nebylo jiné, a ani nebude.

S láskou Zdenka Blechová


Učitel hospoda

Hospoda Hospodu již provozuji 20 let a kolikrát jsem se jí chtěla zbavit. Vždy když už jsem měla dost zaměstnanců, protože byli nespolehliví, udělali manko, prostě byly s nimi neustálé problémy. Když byl opět nějakou dobu klid, byla jsem v pohodě. Stále jsem si lámala hlavu s tím, jak vést hospodu, abych se zaměstnanci vycházela dobře. Kolik různých postojů jsem zvolila, kolikrát jsem obrátila své myšlení naruby, popisuji v knize „Jsem zaměstnancem Vesmíru”, ale stále se nedařilo. Učení se v intervalech opakovalo. Jako bych hledala tu správnou cestu do středu hlavolamu. Ale stále ji nenacházela, asi jsem zkusila všechny cesty, než jsem pochopila tu jedinou správnou. Došlo mi, že každý prostor vyzařuje určitou energii, a tím k sobě přitahuje i takové osoby. I já jsem začínala s hospodou jako nepolíbená. Byla jsem naivní, nezodpovědná a představovala si vše růžové. Všichni si máme pomáhat. Slepě jsem věřila každému, kdo byl na mě hodný, a proto mě musela hospoda vychovávat. Nyní říkám partnerovi: „Už chápu, že i ty budeš mít v mé hospodě se zaměstnanci stejné problémy jako já.” O čemž jsem se přesvědčila v minulosti.

* * *

Prostě do tohoto prostoru budou chodit jako zaměstnanci lidé nezodpovědní, a když budou mít problém s penězi, klidně si vezmou z kasy a nebudou přemýšlet o tom, co bude dál. Prostě teď mám problém a musím ho vyřešit a tohle je jediné a snadné řešení. Zrovna tak štamgasti, klidně zanechají dluh nebo si vypůjčí od druhého. I já jsem začínala s hospodou, kdy jsem peníze moc neřešila. Připadalo mi, že nejsou v životě tak důležité jako vztahy, abych si za dvacet let přišla na to, že moje hodnota jsou i mé peníze a já se nemusím rozdávat proto, abych si zachovala vztahy. Třeba najednou okolo mě nebude velká rodina přátel, budu sama, ale s rodinou vesmírnou, která je stálá a nemění své postoje jako člověk, který chybuje. Hezky mi nezodpovědnost člověka došla ještě na příhodě s dcerou kamarádky. Její čtrnáctiletá dcera nepřišla domů, a tak ji matka nechala hledat policií. Dle zaměření jejího mobilu ji našli u kamaráda a přivedli domů. Dcera matce sdělila, že chtěla jet za babičkou do Olomouce, protože se jí nelíbilo, že jí matka řekla, že má být do šesti večer doma. Matka se jí ptá: „A kde bys vzala peníze na jízdenku a na jídlo?” Dcera jí řekla, že to v té chvíli neřešila. Tato situace se mi spojila i s mými zaměstnanci, a proto jsem pochopila, že to co dochází člověku odpovědnému, člověku nezodpovědnému nedochází. Není se tedy na koho zlobit, každý si ke své odpovědnosti v životě musí dojít sám.

*** * * * ***

Hledání perel moudrosti a poznání.

Jeden student chtěl být stále moudřejší, hledal životní pravdy. Četl knihy filosofické, církevní, přemýšlel o buddhismu, meditoval. Kladl si otázky, co je správné a co špatné, a pořád ležel v knihách. Jednou přijel do hlavního města známý Mistr, myslitel a mystik a rychle se rozšířila fáma, že na jeho přednášce rozdává perly poznání a moudrosti.

Náš student všeho nechal a vyběhl, jakoby mu šlo o život. Na ulici vběhl přímo pod kola kočáru, koně se splašili, kočár se převrhl a kočí si pochroumal nohu. Když se konečně z vzniklé změti vymotali, přetáhl ho rozzlobený kočí ještě párkrát bičem. Musel zaplatit škodu a spěchal dále. Pomlácený doběhl k veliké řece, kde převozník právě odcházel a odmítl ho převézt na druhou stranu. Ale za pár zlaťáků mu nabídl loďku, která měla ve dně díru. Převozník ho přesvědčil, že díra je malá a že řeku přejede. Uprostřed řeky však bylo v loďce tolik vody, že se potopila a náš student se téměř utopil, než se dostal na druhou stranu. Pomlácený a zmáčený se dostal do vesnice. Byl bez peněz a nevěděl co má dělat. Protože strašně toužil po perlách poznání, vplížil se do jedné ze stájí, kde ukradl koně. Kůň byl ale divoký, splašil se a vyrazil šíleným tryskem opačným směrem, než bylo město. Po divoké jízdě pak v lese mladíka shodil. Ten pochopil, že přednášku nestihne, z hrozného neštěstí se rozplakal a vyčerpáním usnul.

Ve snu se mu zjevil Mistr a říká mu, že nemusí již nikam spěchat, že perly moudrosti už poznal sám na vlastní kůži: „Když se ženeš za svým cílem, nebuď zaslepený a dávej pozor na cestu, ať někomu neublížíš (jako tomu kočímu). Když jsi pohlcený nějakou událostí, přesto věř svým smyslům a nenaleť podvodníkům (jako tomu převozníkovi). Když se někam chceš dostat, používej čestných prostředků (krádež k nim rozhodně nepatří).

Neuč se z knih, uč se ze života. Uč se z toho, co tě bolí, protože v utrpení je poznání. To co se ti stalo, nebylo neštěstí, ale mělo by to být osvícení.

To jsou moje perly poznání a moudrosti – teď už to víš.“

 

zpět