Časopis Mysteria tajemna č. 47

Mys_47 

Mysteria tajemna č. 47

Časopis Zdenky Blechové o channelingu, budoucnosti,

poznání věcí okolo nás s návodem na změnu myšlení

Červen 2015

Cena 39 Kč

Obsah:

Ukázka z knihy o parrtnerských vztazích

Ukázka z knihy o dětech

Ukázka z knihy o kočičkách

 

Fontána srdce

Vladimír Malovec

Srdce je zázračná fontána,

kdo čistý je,

tomu anděly je živá voda podána.

Prýští pak pramen Pravdy mnoha proudy,

každý je vzácný, srovnáván s diamanty.

V tváři srdce zrcadlí se,

někdy je smutek, pak zas veselí se.

Spravedlivý hněv také ukázat umí,

vypouští šípy do srdce druhého, které uzdravují.

Srdce je zázračná fontána,

kdo čistý je,

ten sám již živou vodu rozdává.

EDITORIAL

ano

Pro všechny z vás, kteří se chcete podílet na novém světě, kde vládne láska, ale jiná než ta, která byla dosud, je nyní dáno ve známost, že se blíží více nepoznaných chvil ve strachu z toho, co bude a co by mělo být. Je dobré být v klidu a nebát se ničeho, je o každého z vás postaráno. Když se zbytečně budete vydávat strachu a stresu, způsobíte si více nepříjemností, než když se v klidu na vše podíváte ještě jednou a uvědomíte si, čeho se bojíte, a zkusíte se s tím poprat. Není třeba se bát, ale je třeba se učit nebát.

S láskou Zdenka Blechová

Aroni-738303_1920 Všechny duše, které se sem přišly učit, jsou si rovny, nemůžeme se srovnávat věkem, či zdravím nebo bohatstvím. Každá duše tu má nějakou roli, kterou je prospěšná dalším duším v jejich programu. Všichni zde hrajeme divadlo jeden pro druhého k pochopenÌ toho, co se máme naučit. Vše okolo nás je jen iluze, takže svět jako takový neexistuje. Každý žije svoji iluzi ve svém světě, která mu pomáhá k jeho rozvoji. Jakmile pochopí, změnÌ se iluze a člověk žije v jiném světě.

* * *

Děti je třeba brát jako rovnocenné partnery a zrovna tak s nimi zacházet. Pokud se sami chováme jako děti a nejsme zodpovědní k sobě, děti se stávajÌ našimi rodiči a vystupují v nadřazené roli. NenÌ třeba poutat zbytečně pozornost dětí neustálým vybízením k něčemu a vyptáváním se na něco. Ony už dokáží mlčet, ony už nepotřebují tolik kontaktu jako my. Jim stačí láska jako taková, kdy spolu sdílíme srdcem a ne rozumem. Děti vycítí vaše naladěnÌ, vaši náladu, vaši slabost, vaši falešnost, a dle toho se k vám chovají.

* * *

Pamatuji si, jak mi dcera před léty řekla: "Mami, ty jsi ale falešná." Nechápala jsem, protože jsem si připadala upřímná. Ale byla jsem falešná, tehdy jsem nedokázala být ke každému stejně upřÌmná a zvláště ne k dceři. Tam jsem si nedovolila být natolik přímá, jako byla ona ke mně. Velmi mě její chování vůči mně zraňovalo, tolik jsem toužila po porozuměnÌ a jejÌ lásce. Ale dokud jsem nerozuměla sama sobě a neměla se natolik ráda, abych nevyžadovala její pozornost, nedařilo se mi s ní navázat rovnocenný vztah. Když jsem něco koupila, chtěla jsem se s ní o to podělit, chtěla jsem od ní pochvalu, schválení, vidět, že i jí se to líbí. Ale dočkala jsem se nezájmu a právem. Vždyť jsem to kupovala pro sebe a ne pro ni, a proto jí to bylo jedno. Ona, když si koupila něco pro sebe, jen mi to ukázala a bylo jí jedno jaký postoj k tomu zaujmu. Ona totiž věděla, že to chce. Čím více jsem se snažila podlézat, tím více se mi vzdalovala a cítila jsem, že stále méně si máme o čem povídat. Když jsme se jednou bavily o dovolené, řekla mi, že by se mnou nejela, prý, co by tam se mnou dělala. Já bych s ní jela a snažila se, abychom tam měly spolu co dělat. Jaký rozdÌl, ona mi řekne pravdu a já se budu snažit o pohádku, aby nám tam bylo spolu dobře, i když sama cÌtÌm, že by to bylo náročné, protože každá upřednostňujeme něco jiného. Proč se vysilovat, proč raději neříct pravdu tak, jak to dokázala moje dcera. Dnes už bych jí to také dokázala říci. Už nelpím na její přítomnosti a přitom cítím, že jsme si blíž, stačí srdce, mlčení a úcta. Ona mě učila celý můj život úctě k sobě, aby mohla najít úctu ke mně. Dokud jsem okolo ní lítala a dávala jí opičí lásku, nemohla si mě vážit. Teprve, když jsem našla své srdce, našly jsme se. Stále více budou vztahy o našem srdci a mimosmyslovém vnímání, než o vlastnění a přítomnosti druhého.

* * *

Pusťte své děti ze svých sítí, nechte je volně dýchat, umožněte jim rozvoj, zranění, poznatky, samostatnost, uvědomění. Jen skrze to můžou růst. Věnujte jim čas, když o to budou stát, a ne když o to stojíte vy.

Respektujte jejich prostor. Dnes mi jedna paní v poradně řekla: "Napadlo mě, že dceři vymaluji její pokoj na fialovo." "A zeptala jste se jí, na jakou barvu by chtěla mít pokoj vymalovaný?" Když budu mít úctu k sobě, budu mít úctu i k druhému a nechám ho rozhodovat o jeho prostoru, aby se v něm cítil dobře, nehledě k tomu, že i barvy léčí naši duši, a každý ke svému uzdravení zrovna potřebuje jinou barvu.

* * * * * *

Jdeme se partnerem k projektantovi a já nesu v tašce projekt. Cestou si vedle partnera rozjímám: „Dříve bych se naštvala, že mi nevezme těžkou tašku, ale teď si uvědomuji, že je to dobře, že zatím zvládám nést i tak těžkou tašku.“ Byla jsem vděčná za to, že si ještě zvládnu udělat mnoho věcí sama. Najednou mě z rozjímání vytrhne můj partner otázkou: „Nechceš vzít tu tašku?“ Říkám mu, jak si přemítám o tom, jak jsem ráda, že si ji ještě zvládnu nést a on mi na to řekne: „Tak si ji nes, nechci ti brát sílu.“ Některá žena se tomu teď zasměje, některá si řekne, to by mě tedy naštval, ale on mi jen symbolicky řekl, že je rád, že mám svoji sílu a já jsem byla ráda, že jsem si ji uvědomila. Dokud totiž má člověk sílu, může žít naplno, když ji ztratí, je odkázaný na druhé. Když jsem mojí mamince nechtěla sloužit, protože jsem věděla, že ještě to, co žádá po mě, zvládne sama, brala to jako neúctu vůči své osobě. Ale já jsem jí chtěla zachovat její sílu co nejdéle, aby mohla mít ještě radost z toho, co vše si dokáže udělat sama a nemusí být odkázaná na druhé a na jejich vůli či nevůli. Nejvíce se zlobíme, když se druzí nechovají dle našich představ a když hned nepřiběhnou a nejsou nám nápomocní.

* * * * * * * *

Neni-to-vase-kocka Dnes ráno jsem se probudila a cítila jsem, že mě škrábe v krku. Říkala jsem si: „Zase jsme nechali otevřené okno a průvan mi nedělá dobře. Musíme zavírat dveře.“ Škrábání v krku bylo následkem průvanu, ale skutečná podstata mých problémů pramenila z řešení minulých životů. Naše minulé životy jsou spojeny s naší krční čakrou, a jakmile se něco změní v našich energiích, hned to cítíme v oblasti krku. To znamená angíny, mandle a další nemoci týkající se krku, nás spojují s řešením naší minulosti. Chci vstát z postele a vidím před postelí moji bílou kočičku, které říkáme Princezna. Sedí a dívá se na mě. Pokývám na ni a ona si vleze ke mně do postele. Začne ťapat nožičkami a udusávat peřinu okolo mě. Tím, že kočičky přešlapují, čistí prostor. Pak si lehne vedle mě a já ji začnu hladit. Dělá jí to dobře a začne příst. Vrní jinak, než ostatní mé kočky. Každá vrní jinak, každá je napojená na jinou frekvenci, takže každá kočička vám předává něco jiného z vesmírných zdrojů, na které je napojená. Je telepatickým Koukej-pustit-teplou zářičem z Vesmíru. Zabořím svůj obličej do její srsti a ona zesílí předení. Oběma nám to dělá dobře a já jako bych cítila, že jsme jedna. Dojme mě to, lehnu si na bok k ní a díváme se do očí. Měla jsem už vstát, protože na mě mami čeká, že půjdeme na borůvky, ale nejde to. Tento okamžik je důležitější. Tento okamžik se nevrátí a je třeba si ho vychutnat a užít. Je to moc příjemné a já vzpomínám, jak se ke mně moje bílá kočička dostala. Před léty, když umíral můj tatínek, moje kočička „Máma“ odešla čistit energii mimo náš domov.

zpět