Časopis Mysteria tajemna č. 45

Mys_45_ob_stranka_1 

Mysteria tajemna č. 45

Časopis Zdenky Blechové o channelingu, budoucnosti,

poznání věcí okolo nás s návodem na změnu myšlení

Prosinec 2014

Cena 39 Kč

Obsah:

Poselství na rok 2015

Ukázka z připravované knihy rozloučení s maminkou

 

 Editorial

V příštím roce vás čeká sklizeň. Vše, co jste dosud zasili, budete sklízet, a tak buď vás čeká úroda nebo pusto. Kdo už začal tvořit, může jeho tvořivost gradovat a on se bude cítit stále lépe. Kdo ještě nezačal nic dělat pro sebe a stále hledal naplnění ve vztazích, může cítit stále více pusto okolo sebe a smutek. Je zapotřebí brát příští rok jako rok, kdy se můžu začít vzdělávat ve všem, co budu chtít, kdy se můžu obohacovat prožitky všude, kde budu chtít a kdy se budu učit být sám sebou ve vztahu k sobě a k druhým. Je to rok osmičky, a ta nám nic nepromine. Jaké si to uděláš, takové to máš. Ale nikdy není pozdě začít, a tak kdo alespoň začne v příštím roce nacházet nový směr ve svém životě, i tam může přijít sklizeň. Kdo bude otálet a stále nebude chtít nic zasít, bude muset být popostrčen k tvoření. Přeji vám hezké prosincové dny a úspěšný příští rok 2015 ve všem, co započnete. Neboť vším člověk může být, jen musí chtít.

Poselství na rok 2015 najdete na tomto odkazu ZDE.

Ukázka z nové připravované knihy Rozloučení s maminkou aneb pochopení, která bude součástí předplatného na rok 2015

Jak bylo u nás o Vánocích v minulosti

Chrampmarie_2 Maminka mi o Vánocích říká: „A zavoláš taky …. a popřeješ mu.“ „Mami, jestli mu chceš popřát, tak mu popřej, já nechci přát, a tak to dělat nebudu. Celý rok tady na něho nadáváš a pak mu přeješ? Co to má za význam?“ „Ale přát se má.“ Jasně, aspoň o Vánocích si budeme dělat radost, když ji neumíme žít sami se sebou stále. Ale já si klidně udělám Vánoce kdykoliv a s kýmkoliv a nemusí to být jen o Vánocích. Čím více jde člověk do čistoty, tím více se mu zajídá dělat něco, co se má. Chce žít čistě bez postranních úmyslů a dělat jen to, co cítí. Už mi připadá falešné teď přát někomu k Vánocům, protože si přejí všichni a všichni se mají mít v tento den rádi. Pro mě jsou Vánoce stejným dnem jako každý jiný den. Už nerozlišuji, ale snažím se žít tak, jak cítím a tam jsem s Bohem v jednotě a ne jen o Vánocích. Ta láska není jen o tom, že teď jsou Vánoce, ale o tom, že se chováme stejně jako o Vánocích neustále. Neustále jsme s Bohem a ve skutečné lásce, která nezná přetvářku a faleš.

O Vánocích si mami povídala s příbuznými a říká: „Oni se na tebe ptali a já jsem řekla, že nemáš čas, že máš hodně práce. Já tě kryju.“ Mami se za mě stydí, že jim nepopřeju a nutí mě dělat věci, které nechci. Povídám: „Ale mami, mě nemusíš krýt, prostě když nechci popřát, tak nepřeji. Nikomu jsem letos nepřála, připadá mi to bezduché, falešné.“

****

Když jsme šly s maminkou o Vánocích na hřbitov, maminka měla potřebu zapálit svíčku u hrobů svých známých. Když jsme se zastavili opět u jednoho hrobu, říká: „Ta byla hodná, s tou jsem neměla žádné problémy.“ Povídám: „Ale mami, já si pamatuji, když jsem byla malá, jak jsi na ni nadávala a říkala jsi, že je falešná.“ Ale to už si mami nepamatuje, jak říká: „Já už jí odpustila.“ Ale dokud odpouštíme druhým, nic jsme nepochopili, protože máme pochopit, co nás štvalo na druhých, a co je třeba změnit, abychom na druhé změnili náhled. Nesoudit je, ale jít do vlastních pocitů. Takže, kdo říká, že už mu odpustil, vlastně nic neodpustil, protože nepochopil.

********

zpět