Mysteria tajemna č. 39

Obalka_39

Mysteria tajemna č. 39

Časopis Zdenky Blechové o channelingu, budoucnosti, poznání věcí okolo nás s návodem na změnu myšlení

Červen 2013

Cena 33,- Kč

Obsah:

JÁ + TY= vesmírné pravdy - ukázka z připravované knihy

Humor a moudrosti

   

ŽENY

Abája Dříve mi bylo líto zahalených žen, ale dnes je nelituji. Vždyť ony jsou spokojené a chtějí takto žít. Je to jejich vývoj a ony vědí, kam směřuje jejich duše. Nic se nedá zastavit, ani vývoj duše. Každá duše má svůj směr a netřeba ji litovat, vždyť by neznala své chyby, kdyby neprošla všemi vývojovými stupni. Vše má svoji návaznost a vše se ukazuje teprve, když už jste zralí ve své mysli. Pak se vám vše sepne a vše je vám jasné. Kdyby vám někdo nutil teorii, budete ji odmítat a nebudete schopni nabídnuté myšlenky přijmout, protože jste je nezažili.

***

Když dříve žili Beduíni pohromadě, ženy bydlely odděleně od mužů. Muži seděli, kouřili vodní dýmku a debatovali. Ženy žily za jakýmisi zástěnami, a když přišel na nádvoří muž, musel zaklepat a okýnkem se představit. Ženy měly čas se zahalit a být připraveny na návštěvu muže.

Ženy chodí rády v černé abáje, protože ony tím nemusí řešit svoji postavu, protože abája jim zakryje tvary. Nemusí řešit, zda se budou líbit, či nebudou muži, protože on ji stejně uvidí až po svatbě. Čím starší žena v Dubaji, tím většinou silnější. Tím, že ženy sedí doma a jen vychovávají děti, jsou pohodlné, nic je nenutí být aktivní a jim to vcelku vyhovuje. I já když jsem se do abáji oblékla, zjistila jsem, jak mi sluší a jak mi schovala některé špíčky. Vypadala jsem v ní hezky, svěží a štíhlá.

***

Na začátku mé duchovní cesty v tomto životě jsem se intuitivně oblékla do šatu Beduínů. Při návštěvě Tunisu mě zaujaly dlouhé modré šaty zlatě vyšívané. Koupila jsem si je a navázala na své kořeny, jak muže, tak ženy, která nebude odpovědná k sobě. Beduíni byli zpočátku negramotný národ, a tudíž neznalý zákonů Vesmíru. Oni neřešili svůj život, když mám, tak dám, když nemám, dá mi někdo jiný, ono se to nějak vyřeší, nějak to dopadne. Takto jsme žili všichni. Člověk naváže na vesmírné pravdy životními ránami a zkušenostmi, moje dcera mi ukazovala, jak se mít ráda. Ona už je znalá z minulých životů, a proto věděla, co chce a uměla si dopřát. Já naopak z minulosti, kdy jsem byla zvyklá jen dávat, jsem se raději uskromnila, aby bylo i pro ostatní. To neznamená, že by moje dcera nebyla citlivá. Naopak ona to srdce už má citlivé, ale nejdříve pro sebe a pak pro ostatní. Tak se to máme všichni naučit.

Emiráťanky, které nosí dlouhou abáju, se nechtějí se odhalovat muži. Ony nechtějí odhalovat sami sebe, nechtějí být ještě samy sebou. Je pohodlnější, ať se o ně stará ten druhý. To je nutí zase k tomu, aby mlčely a nevyjadřovaly svobodně svůj názor. Když člověk jde k sobě, začne se nejdříve ukazovat přirozeně ve své nahotě, proč by se neukázal takový jaký je navenek a pak přichází druhá fáze, kdy se ukazuje vnitřně, jaký je. Už se nestydí za své pocity, učí se mít rád se svými potřebami. Když toto člověk pochopí, uvědomí si, že se už nemusí nikomu zalíbit navenek, že stačí, když se líbí sám sobě a zároveň je sám sebou a má se rád. V tomto stavu teprve člověk může vytvářet dokonalou rodinu jak s někým, tak s celým Vesmírem, protože pochopil vesmírné pravdy.

Pochopil, že když bude pohodlný a nechá toho druhého se o sebe starat, nemůže být svobodný v tom jaký je navenek nebo vnitřně. Vzpomeňte na naše maminky, které říkaly, že sex se odehrával potmě, také se nechtěly ukázat muži, jaké jsou, styděly se, ale také nevyjadřovaly svobodně své potřeby. Žil se vztah, kde vládl muž a žena obratně kroutila jeho krkem. Když se ukáži taková, jaká jsem, nebojím se podívat i na dno.

Morska_panna Když jsem plavala v moři, došlo mi, že už se nebojím podívat na mořské dno. V Egyptě jsem se ještě bála. Už vím, jak se ze dna dostat nahoru. Když jsem šla pískem, na každém kroku jsem viděla peříčko a uvědomila si, že andělé jsou stále se mnou, protože peříčka jsou symbolem andělů. Na každém kroku je člověk hlídán anděly. Ale to neznamená, že bude spoléhat na druhé, musí stále spoléhat na sebe. Andělé jsou ti neviditelní, kteří kráčí s ním a pokud by se dělo něco, co si člověk nezavinil svojí vinou, tak andělé zakročí, aby byl člověk ochráněn. Je důležité vesmírné pravdy uchopit správně, aby se člověk mohl cítit dobře na každém kroku sám se sebou a s ostatními. Pak nám všem bude dobře.

***

Když už se naučíte žít sami za sebe, už nejste manipulováni rodinou, těžko se zase vrátíte k tomu, žít velkou rodinou. Jedna Češka si vzala Emiráťana. Rok žila v Dubaji, ale nemohla si zvyknout na velkou rodinu, ve které se ještě všichni řídili určitými pravidly, spoutanost. Vnučky líbaly babičkám ruce a všichni byli neustále pohromadě. Po roce se vrátila zpět do Čech a stala se opět svobodnou. Kdyby zůstala v Emirátech, musela by žít omezenou svobodu, nemohla by se rozvíjet, musela by dodržovat zvyky a přizpůsobit se. Vrátila by se do područí rodiny a v příštím životě by se zase narodila do područí rodiny a zase by se musela šplhat ke své samostatnosti.  Doma opět získala vládu nad svým životem. Správně pochopila, tady už nemáš co hledat, tady ti to nevyhovuje a vrátila se zpět ke své vládě. V Čechách pak mohl přijít rovnocenný muž, který se už také vzdálil rodině a můžou spolu žít jako rovnocenní partneři, kdy každý vládne svým potřebám a není nikým a ničím omezován.

SVATBA

V Emirátech se ještě hodně hlídá majetek v rodinách. A tak námluvy zprostředkuje matka ženicha. Zajdou k vyhlídnuté nevěstě na čaj. Ta je zahalená a koukají jí jen oči. Žena se může odhalovat jen před otcem, manželem, syny a bratrem, před ostatními muži nesmí.

Mladí lidé si spolu popovídají, a když se zamlouvají jeden druhému, uzavře se smlouva. Nevěstu si ženich rozbalí až po svatbě. Do té doby nezná její tělo. Oni neřeší tu špíček a tu ne, jestli má jedno oko nebo nemá.  V chudších emirátech to takto stále funguje. Chtějí zachovat tradici, mít pěkný majetek, děti.  Islám přikládá rodině velkou roli. První a druhé manželství je kvůli sociální a finanční podpoře od státu. Muži můžou mít 4 manželky jako v Egyptě. Většinou první manželka je Emiráťanka, protože když jsou oba Emiráťané, dostávají od státu ke svatbě dárek v hodnotě našich 350 tisíc korun.  Informace z roku 2013. Až třetí a čtvrté manželství může být z náklonnosti nebo lásky. Ženy žijí odděleně a muž je navštěvuje.

Muž musí ke všem ženám přistupovat stejně. Když se vyspí s jednou, musí i s ostatními. Když dá jedné dárek, musí stejný dárek dát i ostatním. Kdyby tak nečinil, ženy mají právo si stěžovat u institucí. Náročné pro muže, že? Muži nemají kamarádky, zachovávají věrnost a totéž chtějí po ženách. To o sobě tvrdí Egypťané a Emiráťané, ale skutečnost je jiná. Moje kamarádka odjela z Dubaje dříve a její přítel, který ji doprovázel na letiště, se vracel zpět do hotelu taxíkem. Taxikář si všiml jeho smutku a nabízel mu různé hotely s ženami. I moje kamarádka mi vyprávěla, že bydlela v hotelu, kde se konala každý pátek párty. Ženy se odhalily a muži, kteří zachovávali dekórum se najednou změnili v divou zvěř.

V Emirátech dlouho přetrvával trest ukamenování ženy za nevěru. Na ulicích vidíte více muže než ženy, ty jsou spíše doma s dětmi. Také hospody jsou více pro muže, ale už se v nich začínají objevovat i ženy. Už i zde se objevují rozvody.

***

Zeny Průvodkyně nám říká: „Lidé si myslí, že emiráty jsou takovou striktní zemí, jako Saudská Arábie, ale ono to tak není. Ženy tady mají stejné postavení jako muži. Žena může studovat, věnovat se sportu, řídit auto, může se úplně volně pohybovat jako muži. Ale žena zde stále preferuje tradice, nepracovat a starat se o rodinu. Tak jak jí ukládá archetyp. Takže většinou ženy opravdu bývají v domácnosti a starají se o děti. Ale mají šanci být ve vládě, studovat psychologii a cokoliv jiného.  Naopak v Saudské Arábii nemůže žena jít sama na ulici, sama do obchodu a nakoupit si. Nemůže řídit auto, musí chodit úplně zahalená. Ženy, které nosí černou roušku přes obličej a koukají jim jen oči a mezi očima mají roušku spojenou, takže to vypadá jako dva otvory pro oči,  to jsou ženy ze Saudské Arábie. Emiráťanky také mají roušku přes obličej, ale nemají roušku mezi otvory očí spojenou.“

***

Většinou se sjednává manželství na dohodu, aranžovaná svatba. Rodiny se mezi sebou domluví a podepíší předkontrakt. Něco jako zásnuby. Na základě toho se začne plánovat svatba. Domluví se finanční detaily, kde budou mladí bydlet a další. Do jednoho roku od podepsání smlouvy by se měla uskutečnit svatební oslava. Svatební obřad probíhá jen v kruhu rodiny, nikam do kostela nebo na radnici se nechodí. Když si Emiráťan bere Emiráťanku, oslava probíhá odděleně. Muži hodují odděleně od žen. Svatba spočívá jen v podpisu otců a následně ženicha. Hostina je zde považována za velkou událost, a proto to musí být ve velkém počtu a musí to být veliké. Jedné svatby se zúčastní 500 až 1000 svatebčanů. Svatby jsou tak veliké, že například v Abu Dhabí na výstavišti je jeden exhibiční sál vyhrazen pro svatby. Průvodkyně říká: „Já jsem jednu svatbu navštívila a myslela jsem si, že musím mít abáju a šál – šejlu, ale u cizinců je tolerován jejich oděv, takže jsem jejich oblečení mít nemusela. Přijdete na svatbu a uvítá vás směsice rodiny. Potrpí si na vykuřování, a tak okolo vás krouží kadidlem, aby vás očistili. Vejdete do sálu, kde máte určené místo a celý večer v této společnosti se jen pije, jí a dámy tančí spolu. Celý večer spočívá v tom, že čekáte, až přijde nevěsta, která projde sálem po takovém dlouhém molu a konci mola si sedne na sedačku. Celý večer vrcholí, když vejde její manžel. Ukáží se spolu a s otcem. Na nevěstu jsme čekaly 4 hodiny.  Během večera se ozvalo: Vstoupí muž. Všechny ženy se zahalily. Vstoupili 3 muži, kteří zatančili tradiční taneček, a po jejich odchodu se zase ženy odhalily. Ženy se během večera zahalovaly dvakrát. Podruhé, když měl vstoupit ženich a otec. Ženy přišly v abájách, a když se odhalily, pod černými šaty měly honosné róby, jak z pohádek. Když se žena vdává poprvé, měla by být panna.“  Průvodkyně byla ráda, že se jí podařilo dostat na svatbu, protože Emiráťané mezi sebe jen tak nikoho nepustí.

Pokud si zde cizinka vezme Emiráťana, může získat občanství, pokud si Emiráťanka vezme cizince, on nezíská občanství a ani rodina ho nepřijme. Je lepší pak zvolit vystěhování do jiného státu.

***

V Emirátech naleznete už moderní rodinu, ale i rodinu, která žije starými zvyky. Na ulici potkáte ještě hodně zahalených žen, ale už i moderní Emiráťanky. Většinou staré tradice ještě dodržují obyvatelé původního emirátu. Více než 80 % lidí, kteří žijí ve Spojených emirátech, jsou přistěhovalci. Vzhledem k tomu, že je v zemi hodně cizinců, kteří tu pracují, jsou Emiráťané vstřícní vůči ostatním kulturám i náboženství. I česká průvodkyně, která je v Emirátech již osm let říká: „Já si nepamatuji žádnou třenici, že by se lidé pohádali kvůli náboženství, kvůli víře, kvůli kulturním věcem. Já pracuji v cestovní kanceláři, kde je nás zaměstnáno sto lidí a každý je odjinud. Každý je jiný a člověka to nutí se naučit toleranci a respektovat okolí, aby mohl fungovat. Neviděla jsem nikoho, že by někdo obviňoval někoho z něčeho, nebo mu dával něco za vinu.

***

Proč ženy chodí v černém a muži v bílém? Nemusí to být pravda, ale bylo nám řečeno, že dříve ženy, když se staraly o domácnost, ušpinily se, a protože nebyla nikde voda, nemohly si šaty přeprat. Proto černá, není na ní nic vidět. I když dnes je černá symbolem úcty k ženě. Muži chodí v bílém, protože se nemohli ušpinit, když nic nedělali.

***

Ženy chodí zahalené, protože nechtějí trpět zvídavé oči mužů.  Před mužem musí být žena zahalená. Doma chodí normálně odhalené.  Správná Emiráťanka by měla mít dlouhé černé vlasy pod kolena. Tím, že chodí na veřejnosti zahalené, smazává se rozdíl mezi tím, kdo je bohatý a kdo chudý. Nepoznáte na muži v bílé košili, zda je bohatý či chudý. Nepoznáte ženu z chudších poměrů a z bohaté vrstvy, když má na sobě stejnou abáju.  Když by se někdo chtěl vymanit z těchto tradic, může emigrovat. Ale stát je zde ve všem podporuje, takže oni jsou spokojení. Oni v těchto zvycích vyrůstali, takže jim nevadí. Naopak oni se šatem chrání před nenasytnými zraky přistěhovalců, kteří by je otravovali.

***

Pozorovala jsem v Dubaji samostatné ženy, jak řídí auto, vybírají si z automatu peníze, navštěvují bohaté obchodní domy, sedí s jinými ženami při kávě. Opravdu žijí svobodu. Ženy se do černého oblečení začínají oblékat v době puberty. Pod černým šatem žena má ještě dlouhé kalhoty, nějakou halenku a bohatá Emiráťanka honosný zlatý šperk. Zlato je zde převážně 24 karátové, ale i více karátové.

Indové, kteří zde pracují, kupují ženám zlaté šperky, když jedou domů. Indky je mají rády. Byli jsme se podívat na zlatém trhu a viděli jsme neskutečné množství zlata ve všech podobách. Emiráťané se poznají takovým těžkým, honosným zpracováním zlata, naopak Indové upřednostňují jemnou práci se zlatem. Jejich výrobky jsou něžné, jemné.

***

Pamatuji si, když mi před léty při návštěvě Egypta jeden přítel říkal: „Ale slušely by ti ty dlouhé černé šaty,“ anebo „…ale sluší jim to,“ pohrdala jsem tím. Byla jsem naštvaná, proč bych měla chodit zahalená, bylo by mi to nepříjemné. Brala jsem automaticky, že žena zahalená je podřízená někomu. Ale byl to opět můj minulý život, kdy jsem opravdu byla podřízená někomu. Když jsem si v Dubaji zkusila černé šaty, bylo mi v nich hezky. Nezáleží totiž na tom, v čem chodíte, ale záleží na tom, jakou svobodu pro sebe už žijete. A když máte svobodu uvnitř sebe, můžete uznávat i svobodu ostatních v tom, co chtějí žít. A tak dnes by mi nevadil tento dlouhý černý šat, ostatně byl příjemně chladivý, protože vím, že ho můžu nosit a nemusím, že to záleží vše jen na mně, na mém rozhodnutí, na mém konání a mé odpovědnosti k sobě. Proto mne mé cesty svedly do Dubaje, abych si uvědomila dokonalou svobodu ve všem, co člověk může žít. Určitě bych v těchto dlouhých černých šatech se nešla koupat, protože by mi byl mokrý oděv nepříjemný, ale i takové ženy jsem zde viděla koupat. Šťastně dováděly se svými dětmi. Ale určitě bych se cítila v tomto šatu elegantně při procházce městem. A tak šat nedělá člověka, ale člověk si sám tvoří sebe. Pokud se podřizuje, může i v tomto šatu být závislou ženou na rozhodnutí muže, pokud je svobodný ve své mysli, může být v tomto šatu svobodný. A tak je to v životě nás všech.