Časopis č. 38

Mys_38

Mysteria tajemna č. 38

Časopis Zdenky Blechové o channelingu, budoucnosti, poznání věcí okolo nás s návodem na změnu myšlení

Březen 2013

Cena 33,- Kč

Obsah:

Cesta do Egypta -  setkání s minulostí

Humor a moudrosti

 

Egypt z mého pohledu

Labut Po delší době se mi ozval přítel, zda bych nevyrazila někam na dovolenou. Našla jsem jediný volný termín v lednu a snažili jsme se najít vhodnou dovolenou na tento termín. Bylo mi částečně jedno, kam pojedu, hlavně si odpočinout. To můj známý měl náročná přání a hledal Jamajku, Mauricius, Dominikánskou republiku atd. I když to byly dražší zájezdy, v tomto termínu se nám nedařilo žádný sehnat. Zašla jsem do jedné CK a už od pohledu jsme si s paní byly sympatické. Vždy, když poznáte někoho, s kým máte stejné napojení, uznáváte stejné vesmírné zákony, budete si bližší. Paní mi řekla: „Tak se podíváme na Exim Tours, ti to mají vždy levnější a i když to objednáte u mě, máte to stále za jejich cenu. Mě jen necháte vydělat.“ Líbila se mi její upřímnost. Našla v mém požadovaném termínu zájezd jak do Dominikánské republiky, tak na Jamajku. Volám to nadšená příteli a ten mi řekne: „Já už jsem si to rozmyslel, já už nikam nepojedu.“ Byla jsem naštvaná, tak on mě osloví s tím, že někam pojedeme a nakonec to vzdá. Už jsem si mysl nastavila na dovolenou, a proto jsem věděla, že už někam jet musím. Kdybych to teď vzdala kvůli němu, byla bych na něho naštvaná, ovlivnilo by to naše přátelství a i já bych se necítila v životě dobře. Vždy, když máte cíl, je zapotřebí cíl dodržet, abyste se cítili dobře. I když žiji s duchovním přítelem, nemůžu za něj financovat dovolenou, anebo kvůli tomu, že on na to nemá, se uskrovňovat, to bych se necítila dobře a náš vztah by se narušil. Vždy je zapotřebí ve všem mít rovnováhu. A právě dnes bylo 8. 1., den, kdy můj přítel měl narozeniny a mě přišel nápad, koupit mu zájezd k narozeninám. Už nelpíme na tom, dávat si dárky, ale děláme věci spontánně. Tudíž nečekáme dary na narozeniny a Vánoce, ale uděláme si klidně radost něčím mimo svátky. A tak jsem nakonec zakoupila dva zájezdy do Egypta za stejnou cenu, kterou bych dala za zájezd sama pro sebe.

Můj přítel to oplakal, měl radost a těšil se, protože ještě nikdy neletěl letadlem. Když jsem přišla domů, ozval se mi přítel, který mi zrušil zájezd, se slovy: „Promiň, ale měl jsem tu tchýni, a byl jsem naštvaný. Teď už odjela domů.“ A znovu projevil zájem o zájezd. Když jsem mu řekla, že už mám koupený zájezd, nebyl naštvaný, jen nám popřál hezkou dovolenou. Vždy, když je člověk u sebe, u toho, co chce, pro všechny okolo je situace přehledná a všichni jsou spokojení. Jen jsem si uvědomila jeho mysl a moji mysl a jeho odpovědnost a moji odpovědnost. Moje mysl by se už nenechala zviklat náladami, které by mi způsobil někdo jiný, nehledě k tomu, že jsem byla rozhodnutá jet a byla odpovědná i k tomu druhému, se kterým jsem se domluvila jet. On se ještě nechal rozhodit tchýní. Když je člověk slabý ve své mysli, nepřemýšlí i o odpovědnosti k druhým.

Vodni_vila Přijeli jsme do krásného hotelu, a jak to Egypťané umí, každý den jsme měli na své posteli vytvořený nějaký obraz z ručníků s kvítky. Jeden den to bylo srdce, druhý den labuť a třetí den zavěšená opice. Dojímala mě skromnost Egypťanů. Egypťané jsou zvyklí na bakšiš a tak jsem hotelovému chlapci dala spropitné. V hotelu dělají jen muži, jak říkají Egypťané: „Ženy mají být doma a vychovávat děti.“ Vše jsme si dávali do trezoru, i telefon. Když jsem dala spropitné tomuto uklízeči, přestala jsem být tak obezřetná a telefon si nechala na stolku. Když jsme přišli ze snídaně a chtěla jsem se podívat do telefonu, zjistila jsem dle zprávy v telefonu, že se uklízeč snažil připojit na internet a nepodařilo se mu to. Byla jsem zklamaná. Opět jsem někomu chtěla dát své srdce a on toho zase chtěl zneužít. Ale přeci říkám, že nás nikdo nemůže zneužít, když to my nepřipustíme. Stále se ve mně ozýval ten starý kód, když je na mě někdo hodný, začnu být na něj hodná a pak se zlobím, že on toho zneužije. Ale, kdo za to může? Přece já. Vždyť já se stále chovám jako malé nerozumné dítě, které chce věřit druhým a má stále věřit jen samo sobě. Bodlo mě to u srdce. Dokud jsem uklízeči nic nedala a schovávala si své věci, měl ke mně větší úctu. Když dám a začnu věřit, druhý ztrácí úctu ke mně, protože se ztrácím já v něm. Pořád stejná písnička, kterou se učím hrát jinak. Nejdříve jsem byla naštvaná, že mi někdo sahá na mé věci, protože jsem si to v minulosti nechala vždy líbit. Říkala jsem si: „Jestli ho potkám, až půjdu z pláže, řeknu mu, to je můj telefon a ne tvůj a nelíbí se mi, že mi na něj saháš.“ Ale už jsem ho do konce pobytu nepotkala. Musela jsem si ve své mysli vše probrat ze všech stran, abych došla k uvědomění.

Zkusila jsem se na tento problém podívat z jiné strany. Vždyť Egypťané žijí chudě a tudíž je také lákají věci, které si nemůžou dovolit. Ten chlapec se také choval jako malé dítě, které když vidí hračku, chce ji zkusit a nepřemýšlí v první chvíli o následku svého činu. V Egyptě je každý rád, že má práci, protože někdy jeden člověk živí i devítičlennou rodinu. Vůbec mu nedošlo, kdybych si stěžovala, že může o práci přijít. A tak jsem došla k názoru, že vše, co děláme špatně, je naší nevědomostí a neznalostí vesmírných zákonů. A abychom k uvědomění došli, čeká nás každého jinak dlouhá cesta. Ale já si stále musím chránit své srdce, aby nebylo zklamané. Vždyť druzí za to nemůžou, vždyť se učí, jako jsem se učila i já. Vidíte, jak je třeba si prožít v sobě, zklamání, smutek, vztek, bojovnost, usmíření, aby člověk pochopil.

Egypt z pohledu mého přítele

Egypt_0011 Přítelkyně se před nedávnem potkala s jedním starým známým, se kterým byla párkrát na dovolené. Domluvili se spolu, že by zase mohli někam vyrazit za sluníčkem. Po Novém roce se začali rozhlížet po nabídkách Last minut. Přítelkyně je velmi vytížená žena, na tento rok má nasmlouváno již poměrně dost akcí a tak prostor k odjezdu na dovolenou je dost zúžený. To trochu komplikovalo situaci. Nicméně i tak se podařilo u cestovních kanceláří nějaký zájezd najít. Známý se ale projevil jako náročný muž. Tu se mu zdál zájezd drahý vzhledem k poskytovaným službám, tu se mu nelíbil hotel atd. Přítelkyně s ním musela mít velkou trpělivost. Už se blížil hraniční termín, kdy mohla odjet, aby se stihla vrátit včas a pořád neměli nic vybráno. Osmého ledna, v den mých narozenin, zašla do jedné cestovní kanceláře, kde už jednou byla, zda se náhodou něco nového nevyskytlo. Měla štěstí. Byly hned dva zájezdy do destinací, kam se chtěli podívat, hotely byly pěkné a díky nabídkám na poslední chvíli, nebyly ani předražené. Volá tedy svému známému a ten jí v klidu oznámil, že to vzdal a že nikam nejede. Pěkně ledová sprcha, zvlášť když se k cestě vlastně rozhodla kvůli němu.

Přijela tedy domů, povídá, co se jí přihodilo a přitom mne vedla k počítači. Začala mi v něm ukazovat nějaké hotely a zájezdy v Egyptě. Nejdříve mne to trochu zarazilo, protože v Egyptě již několikrát byla a říkala, že teď tam určitě nechce, ale pak jsem si myslel, že tedy přeci jenom něco vybrala, a že buď jede s tím známým, nebo sama. Zaměřila se na jeden hotel, který se mi líbil a i na další možnosti k výletům, které zájezd doplňovaly. Najednou povídá, že na ten zájezd jedeme spolu, že mi jej dává k narozeninám. V první chvíli jsem nemohl ani mluvit. O tom, že bychom se spolu někdy podívali do Egypta, jsme několikrát mluvili, ale z doby, kdy jsem moc nemyslel na sebe, mi zůstaly nějaké finanční závazky, a tak mi zatím na velké cestování nezbývají peníze. Musím se nejprve vyrovnat z minulostí.

Její dar mne opravdu dojal. Navíc jsem v tomto daru spatřoval i určitou symboliku. Dostal jsem jej osmého, což v numerologii značí karmu. Zájezd byl letecký, symbolicky jsem tedy dostal křídla, to jsem zase vnímal jako znak určité změny, kterou už nějaký čas procházím. A odlet byl stanoven na 13. ledna – toto datum jsem nepovažoval také za náhodu, protože třináctka je také velice silné číslo. To jen v naší západní civilizaci dostala nálepku něčeho špatného, snad díky zásahu proti templářským rytířům v pátek 13. října roku 1307. A navíc to bylo do země, kterou vnímám jako svoji minulost.

Den odletu přišel brzy. Ani jsem se nenadál a seděli jsme v letadle. Patřím k lidem, kteří čas od času mají období, kdy mají tzv. létací sny. Pohyb vzduchem je v těchto snech velice přirozený a většinou jsou velice živé. Přítelkyně i přátelé, kteří o tom vědí, mi tak v žertu říkají „vesmírný letec“.  A je tu start. Za chvíli jsme ve vzduchu, země pod námi pomalu mizí. Zkoumal jsem své pocity. Žádný strach, naopak něco uvnitř říká, že toto znám. Přišlo opět dojetí a následně i vděčnost za umožnění tohoto zážitku.

Domorodka Nad ránem jsme již téměř na místě. Chvilku jsem spal. Probudím se a vidím východ slunce. Opět symbolika. Nad zemí je krásně vidět rozhraní stínu a světla, jak mu tma pomalu ustupuje. Pod námi ubíhá členitá krajina kamenité pouště. Sluneční světlo na nich kreslí nádherné obrazce. Přistáli jsme. Jsme s přítelkyní v zemi svých minulých životů a oba jsme zvědaví, co nás zde čeká. Relativně krátké odbavení a již jedeme do hotelu. Hotel i ubytování se nám líbí. Moře je blízko. Je krásné. I samotné prostředí hotelu. Je to vlastně naše první společná opravdová dovolená. Jinak jsme před tím pořád jen pracovali, a když jsme někde byli, bylo to jen na den či dva. Přítelkyně v žertu povídá, že to je naše svatební cesta. Ač trochu nadsázka, pro mne to mnoho znamenalo. Řekla tím vlastně, že mne opravdu přijala do svého života. Po zkušenostech a zraněních z předchozích vztahů a především vztahu s osudovým partnerem, je velice opatrná a přijímala mne velice pomalu.

 zpět