Časopis č. 35

Mys_35-obalka

Mysteria tajemna č. 35

Časopis Zdenky Blechové o channelingu, budoucnosti, poznání věcí okolo nás s návodem na změnu myšlení

Červen 2012

Cena 33,- Kč

Obsah:

Ukázka z nové knihy Sexualita je potřeba se zalíbit

Humor a moudrosti života

 

EDITORIAL

Dnešní editorial patří vzpomínce tomu, kdo mi na začátku mé cesty pomohl k vydávání knih. Napsat knihu, když člověk chce, není tak težké, jako ji dostat na trh a prodat ji. Pamatuji si, když jsem s první svojí knihou „Osudový partner“ oslovovala velkoobchody a všude mě odmítali se slovy: „Už nebereme nové spisovatele,“ nebo „už toho máme dost.“ Naděje vždy umírá poslední, a proto jsem měla radost, když mě distribuce Šabata přijala do svého obchodního řetězce. Díky knize „Osudový partner“ jsem se stala známou, a pak už nebyl problém se dostat do dalších velkoobchodních sítí. Proto, když končí †firma Šabata, je to, jako by mně odcházel někdo blízký, kdo mi pomohl stát na vlastních nohách, a to se nezapomíná. Když jsem dnes dostala e-mailem rozlučkový dopis, věděla jsem, že se s vámi ve zkrácené verzi musím o něj podělit. Protože, kdyby mně nebylo umožněno se dostat na trh, ani vy byste nemohli číst mé knihy a časopis.

* * *

Vážení zákazníci, vážení dodavatelé,
distribuce Šabata a Šabata s. r. o. ukončila svou činnost, z důvodu insolvence na sebe podala návrh na konkurz, zlikvidovala sklady, vrátila auta i knihy, prostě je pryč.
Po patnácti letech již nevydržela odliv zákazníků a obrovské propady tržeb. Nechtěla vydírat nakladatele, a nemohla proto konkurovat velkým distribucím, poskytujícím obrovské slevy knihkupcům. Nebyla schopna nepretržitě vymáhat své pohledávky. „To, co jsme my, budete i vy", tak je psáno na mnohých hřbitovech.
Proto všem poctivým a statečným knihkupcům a nakladatelům přejeme, aby nemuseli jako my, končit na úřadech práce, ani se loučit s krásnými knihami, ale všem svým partnerům mohli směle napsat něco jiného. Něco jako:
"Hej, vy, buďte jako my a dobré dílo se podaří!"

bývalý ředitel a plavčík, který ke břehu však nedoplaval

* * *

Vážený pane řediteli,
váš dopis mě dojal k slzám. Vím, že jste již delší dobu měli problémy, které jste se snažil řešit. Vážím si vás a děkuji za váš dopis, ze kterého cítím srdce. Kdyby všichni dělali svoji činnost od srdce, všem by se nám dařilo. A proto se s vámi loučím, ale v mém srdci budete žít dál.
Vy jste byl ten první, který mi podal ruku při prvním vydání mé knihy, a to si budu pamatovat stále. To se nezapomíná.
Přeji vám hodně zdraví a pohody do dalších let   Zdenka Blechová

Když jsem se podívala na zprávu, která se ocitla v mé poště pod touto zprávou, stálo tam Orion – Rozloučení. Nic není v životě náhoda, a tak jsem si uvědomila, že se loučím i s Orionem, který stál při mém počátku na cestě k sobě. Mé první přiblížení k duchovnu se stalo přes psychowalkman na jedné výstavě. Ohromil mě a přála jsem si ho mít. O to větší bylo překvapení, když do mého obchodu s květinami a keramikou přišel muž a nabízel mi psychowalkmany. Objednala jsem si jeden, aniž bych znala značku. Když mi přišel psychowalkman poštou, byla jsem překvapena, že nese značku Orion. V té době jsem už komunikovala prostřednictvím channelingu s Vesmírem a bylo mi tehdy sděleno, že mě předávají z Pluta na Orion. A to ještě nekončí. Rozšiřuji své Antické lázně v Plzni, které jsou součástí čajovny Relax, a napadlo mě, že v odpočívárně budou houpací sítě pod hvězdnou oblohou a naobloze bude zobrazeno souhvězdí Orion. Takže s Orionem se neloučím, jen roztáhl svá ochranná křídla navšechny příchozí a já můžu jít směle dál.

* * * *

Channeling: „Život nespočívá v krocích, které činíme k druhým,
ale v krocích, které činíme k sobě.“

* * * *

Nic není náhoda, ani to, že se loučím s distribucí Šabata a Orionem zrovna vdesetiletém působení na trhu. Ano, už je to deset let, co vydávám časopis Mysteria tajemna a Zvláštní vydání časopisu Mysteria tajemna. Obstát dnes natrhu tak dlouho není jednoduché, a mně to dává i pocit uspokojení, že jsem obstála v bouřlivých vodách a vždy šla dál ke svému cíli. Vždy je důležité mít svůj cíl, i když je vzdálený. Stále se k němu krůček po krůčku můžete přibližovat, až je skoro na dosah. Ale vyžaduje to píli a trpělivost, jak mi kladl
vždy Vesmír na srdce. A tak mějte cíl a nechtějte vše hned, nic není zadarmo. Ale usilujte, a když budete chtít, vždy ke svému cíli dojdete.

S láskou a přáním poznání               Zdenka Blechová

* * * * *

Ukázka z připravované knihy Zdenky Blechové

Sexualita je potřeba se zalíbit

aneb osudový partner nám vrací srdce a duchovní partner duši

Kniha vyjde koncem roku 2012

28052007285 Symbolem lásky je srdce, ale hlavní roli přitom hraje náš mozek. Co se v něm vlastně děje?

Americká doktorka Helen Fischer pomocí magnetické rezonance zkoumala, jak se zamilování projevuje v mozku. A zjistila, že máme dokonce tři centra, která řídí naše párovací chování. V nejstarší části je centrum, které řídí „chtíč“, prostě ovlivňuje naše chování, které vede přímo k pohlavnímu spojení. O něco výše je centrum zamilovanosti – hlavního citu k sexuálnímu protějšku. Mimochodem, jsme-li opravdu zamilovaní, nejsme obvykle schopni se ve stejné době zamilovat do někoho jiného. A třetí centrum se nachází ve vývojově nejvyspělejší části mozku, a je to centrum lásky, citu, kvůli kterému toužíme být s někým dlouhodobě – třeba i celý život.

Krásně to vypovídá i o třech stádiích vývoje duše. V prvním stádiu duše chce, aby se ten druhý choval dle jejích představ, nachází se tedy v mozku chtíče a hledá někoho, s kým se spojí pro zachování rodiny. V druhém stádiu už ví, že je příčina a následek – druhé centrum mozku zamilovanost, v tomto přichází osudový partner, a ve třetím stádiu je už duše sama sebou, tudíž se chová lhostejně. Už nemá proč soudit, ani něco chtít, a to je třetí stádium mozku, kdy už můžeme být s někým dlouhodobě. Zde přichází duchovní partner.

*****

V době, kdy mi přišel do života duchovní partner, jsem již byla spojena se svojí duší. Když jsme se poprvé pomilovali, řekl mi partner: „Chtěl bych, abys ve mně viděla něco více než muže.“ Zranilo mě to, ale nevěděla jsem, proč mi to říká. Teprve časem mi došlo toto. Vždy jsem se přes sexualitu dostávala do utrpení a hledala cestu z toho ven tím, že jsem začala uznávat falešné modly, a to buď v podobě partnera, nebo různého náboženství. Dnes chápu, že kdybych si zase naběhla a začala v mém partnerovi vidět něco více než muže, zase bych se dostala k falešným modlám. Ale moje srdce už vědělo, že je vše jinak. Já na vědomé úrovni ještě ne a musela jsem si k tomu všemu dojít, střípek po střípku.

Duchovní partner se mnou chtěl splynout, měl stejné názory, dělal věci stejně,S-leopardy chtěl stejné věci. Vadilo mi to. Proč to dělá? Vždyť on nikdy nebude já, nemůže se se mnou spojit. V té době jsem se ještě bála o svojí duši. Duše už znala, kam to vede a bála se znovu zatracení. A tak jsem i v tomto vztahu prožívala nejen radosti, ale i strasti. Vadilo mi, že můj partner mi málo říká své pocity, ale toto vyvažoval fakt, že zase dělá vše, co mi na očích vidí. Tolik chtěl se mnou splynout. Vesmír mi neustále kladl na srdce: „Děl se s ním méně o své prožitky.“ Nechápala jsem, a tak jsem mu dál vše říkala do podrobnosti, na rozdíl od něho, který mi neříkal skoro nic. Nevadilo mi to, stačila mi jeho přítomnost. Ale čím více jsem časem říkala vše, tím více jsem cítila, že mě bolí srdce, a že mě to vyčerpává. Věděla jsem, že já se mám naučit říkat méně, aby partner se mohl naučit říkat více. A tak jsem začala také mlčet a už neříkat vše. Vše vyvrcholilo, když za mnou přišel jeden známý a já se s ním vydala na procházku. Partnerovi jsem dosud vše řekla a teď nic. Viděla jsem na něm, že není ve své kůži. Ptám: „Co ti je? Tobě to vadilo?“ A dodám: „Ale co se zase ptám, už to nemám dělat.“ Najednou se poprvé partner projevil, když říká: „A proč jsi mi nic neřekla, kdo to byl?“ Měla jsem radost: „A ty mi snad říkáš vždy o každém, kdo to je? To dělám jen já a mě to vysiluje, a tak už to dělat nebudu.“

****

Partner mi ráno říká: „Víš, připadá mi to, jako bys byla panenka Marie, mám tě na dosah, a přesto se tě nemůžu dotknout, a také se mi s tebou pojí naše bílá kočka. Taky je neustále se mnou, ale nenechá se hladit.“ „Ale je ti oddaná,“ povídám. Partner pokračuje: „Máš pravdu. Vzpomněl jsem si na příběh o králi, kterému se zjevila víla a zase zmizela. Král ji hledal a nemohl najít. Víla mu řekla, že ji musí hledat v srdci. Král si uvědomil, že umí všechna duchovní cvičení, jen nepraktikovat lásku srdce. Odhodil tedy všechny nauky a začal se spojovat se svým srdcem. Čím více se spojoval, tím více nalézal vílu, až se spojili v mystickou svatbu.“ Tím, že s partnerem můžeme o všem diskutovat, můžu nalézat další pravdy. „Víš, když jsi mi na začátku vztahu říkal, že Vesmír ti říká, že se budeme milovat, ale bude to jinak, znejistil jsi mě. Začala jsem o sobě pochybovat, vždyť je to normální se milovat. Proč najednou cítím, že nechci. A čím více jsem si uvědomovala své pocity, které jsem už nechtěla zradit, tím více jsem věděla, že to nejde. Byla to tehdy tvá pompéznost a já kdybych uvěřila, zase bych spadla a uznávala tě jako falešnou modlu.“ Můj partner sice tvrdil, že už má vyřešenou sexualitu, ale já věděla, že nemá. Ve skrytu duše jsem se i bála, že mi odejde s jinou. Byla jsem vystavená zkoušce, kdo je pro mě důležitější, zda on nebo má duše.

*****

Dnes vím, že jen člověk, který si ještě nevěří, se potřebuje s tím druhým fyzicky spojit, aby mohl uvěřit ve vztah. Když už člověk má vztah se svojí duší, stává se bezpohlavním, už není ani žena a ani muž, stává se jen světlem. A světlo se nemůže s nikým spojit, to jen svítí, a tím je spojeno se vším. Ta pravá láska není v tom, že se s tím druhým budu chtít rozumově spojit, ale v srdci, kde s ním spojen jsem. „Teď, když si o všem více povídáme, a ty mi říkáš své pravé pocity, jsi mi bližší. A mám v tobě velké bohatství, nemusíš se bát, že ti uteču.“ Zpozorněla jsem a zamyslela se nad tím, co jsem řekla. Vlastně všechny ty vztahy, které jsem prožívala, byly o tom, že jsem se bála já, že mi ten druhý uteče, a proto se upínala k falešným modlám. Partner mě objal a říká: „Jsem rád, že si přicházíš na další poznání a já tě v tom můžu provázet.“ Cítila jsem jeho city a najednou i jeho srdce mi bylo blíž než dosud. Láska není v tom, že budu slepě naplňovat potřeby druhého, ale v tom, že ho budu cítit v srdci.

******

Asi za 14 dní se mi partner přiznal, že mu chybí dotyky. Pamatuji si, že i osudový partner mi často říkal: „Potřebuji obejmout, chybí mi obětí“ a já slepě naplňovala jeho požadavky, aby mi náhodou neodešel za jinou. Odevzdávala jsem mu své tělo a stejně mi byl nevěrný. Nyní už vím, že když chci mít čistou lásku, musím být hlavně věrná sobě, svému cítění. S osudovým partnerem jsem chtěla mít čistou lásku, ale nemohla být čistá, když jsem nebyla čistá sama k sobě, když jsem si nalhávala, že se teď chci milovat, ale oddala se milování proto, abych nepřišla o partnera. Byla jsem nevěrná sama sobě, a proto mi musel být nevěrný i můj partner. Vše se totiž tvoří z nás, z našeho nitra, co máme uvnitř sebe, to se odehrává okolo nás. A proto když mi duchovní partner řekl opět: „Chybí mi dotyky,“ nechávalo mě to klidnou, už vím, že to není můj problém, ale jeho a on si ho musí zpracovat. Už jsem v sobě neměla pocity viny jako u osudového partnera. Partner byl pak nějaký čas zadumaný, ale vše mezi námi probíhalo stále stejně hezky. Když jsme jeli městem, říká: „Tam do té cukrárny jsme chodili s rodiči, když jsem byl malý.“ Napadlo nás tam zajít. Tím, že jsme navštívili místo, kde se odehrávalo dětství mého partnera, vybavily se mu další vzpomínky z dětství a neubránil se slzám. Začal se mi svěřovat: „Nebylo mi to příjemné, když mě odložili v postýlce a já brečel, a oni mi tam nechali. Vlastně od 8 let už jsem se musel starat o sestru a už jsem nedostal žádné pohlazení. Nepamatuji si na žádné pohlazení. Myslíš si, že mi chybí dotyky od mami nebo od duše?“ „Tvoje duše chce, aby ses jí dotknul. A aby ses jí mohl dotknout, musíš si znovu prožít pocity, kdy došlo ke zranění, kdy jsi toužil po dotycích od matky a nedostal jsi je. Znovu ses vrátil do dětství, kdy čistíš slzami svoji bolest, abys mohl navázat kontakt se svojí duší. Pak si budeš blíž a i my si budeme blíže.“ „No vidíš a já myslel, že mám problém v dotycích s tebou a ono je to s matkou.“ „A teď si představ, když to člověk neví a zbytečně si kvůli tomu naruší partnerský vztah. Je dobře, že si můžeme přicházet na svoje zranění a společně je léčit.“

* * *

Každá žena prodělala znásilnění, a tím se podvolila muži. V jednom filmu dle skutečné události žena cítila, že její sestra trpí ve vztahu se svým mužem, který zneužívá nejen jí, ale i její dítě. Chodila za sestrou, aby ji ochránila a švagr jí neustále říkal, aby se do toho nepletla. Ale ona nepřestala, a tak jí jednoho dne v nepřítomnosti své ženy znásilnil se slovy: „A opovaž se ceknout, znemožním tě a ty přijdeš o sestru i o malou. Žena byla tímto chováním tak koncernována, že chodila jako tělo bez duše a už si netroufla do ničeho zasahovat. On jí vlastně pokořil tím, že se jí zmocnil, a ona přišla o svoji sílu. Sami vidíte v různých filmech, které běží v televizi, stále větší množství dětí, které zneužije jejich otec, jak se stanou zádumčivými, jsou bez radosti, s pocitem viny. Přijdou o svoji osobnost, a buď v budoucnosti vykonávají sex kvůli muži, nebo ho úplně odmítají. Nejsou schopny s nikým žít. Ženy se tedy už v dávné minulosti staly pasivní složkou v sexualitě, protože byly zneuctěny mužem. Každá žena toto prodělala, anebo musí prodělat. Je to vývoj, vždy ode dna vede cesta vzhůru. V dávné minulosti, jak vysvětluji v knize „Partnerské vztahy v dnešní době aneb jak spolu žít“ vládly ženy, které se špatně zhostily své role. Muže využívaly jen k rození potomků a k práci. Nevážily si jich. Protože se učíme jít do rovnováhy tím, že si musíme prožít i druhou stranu mince. Proto došlo k tomu, že nyní ženy byly v područí mužů, muži si jich nevážili a používali je jen k práci a k rození potomků. Aby se ze silné ženy mohla stát žena slabá, bylo zapotřebí ji pokořit a k tomu posloužil sex. Každá žena se cítí zneuctěna, když je znásilněna, a každá se bojí o své dítě. Ženy nakonec svoji zbraň, kterou používaly vůči mužům, obrátily proti sobě. Sexualita se jim vymkla z rukou.

Aby se žena znovu našla, začíná úplně ode dna se vracet k sobě, k sebedůvěře, k tomu, že si začne opět vážit svého těla a nakonec svého srdce. Jak jsem se zmínila, ženy se staly pasivní vůči sexu, a aby dostaly chuť na sex, musel je muž zaktivovat, naladit k sexu. Tím, že je na ženu hodný, přinese jí dary a rozumí jí. Žena získá pocit, že se jí nemůže nic stát a je schopná se muži v sexu oddat. I ženy, které jsou dnes silné a samostatné, si prožily v minulosti znásilnění. Je to jen vývoj ženy od slabosti znovu k její síle, kdy už sexualitu nepotřebuje. Žena, aby se v dnešní době mohla vyrovnat a narovnat, musí si pomalu uvědomovat své tělo a začít ho mít ráda. Ženy po znásilnění přestaly mít rády své tělo, dokonce ho mnohdy nenáviděly, protože jim připomínalo ošklivý zážitek. Vzpomeňte si na své rodiče, kteří se milovali jen proto, že chtěli vytvořit rodinu, potmě. Žena se záměrně podvolovala muži, aby mohla s ním mít dítě a muž si jí tím podmaňoval. Vůbec nešlo o lásku, ale o vlastnictví, a proto se sex odehrával potmě. Žena si nevážila svého těla a dala ho muži kdykoliv kvůli zachování rodu a styděla se za své tělo. Hledala na něm chyby, protože ho nepřijímala kvůli zranění, které prodělala. Ten prožitek byl tak silný, že v podvědomí ženy ji pronásledoval do dneška. Protože čas neexistuje i duše, které se dnes rodí, kráčí stejným vývojem, a proto některé ženy už mají znásilnění za sebou, jiné jsou znásilňovány a jiné to čeká. Žena se musí od svého ponížení, ode dna dostat opět ke své přirozenosti. Nejdříve tedy své tělo dává, protože byla zašlapaná a ztratila úctu k sobě. Pak si začíná pomalu uvědomovat prostřednictvím nemoci, že je pro ni její tělo důležité a začíná ho mít ráda. Tím, že ho začíná mít ráda, přestává ho dávat komukoliv, protože ví, že může onemocnět a to ona už nechce. Chce být zdravá. A tak se stále více poznává, a čím více se poznává, tím méně touží po sexu s druhým, protože už ví, že jí to může ohrozit. Sexualita totiž z nás tahá naše stíny, žárlivost, vlastnictví atd. Žena, která se už má ráda, si váží svojí čistoty a nechce se už propojovat s druhým a přečerpávat do svého těla nečistoty druhého. Je to jako když se spojí čistá voda s nečistou. Nečistá se projasní a čistá se zkalí a musí se znovu čistit. Proč neustále přicházet o svoji čistotu. A takto vznikaly i rodové nečistoty, když se jeden spojil s druhým, smíchaly se energie rodů hlavně přes sexualitu. I sexualita je jen energie, která nám dává anebo bere. Záleží, jak je kdo v sobě čistý.

Když vytvoří vztah dvě čisté duše, už se nepotřebuje za každou cenu milovat jeden s druhým. Jim stačí jen přítomnost. Dokonce jsem slyšela od mladé dívky: „Byli jsme spolu na víkendu a moc jsme se na něj těšili. Nebylo mi dobře a on mi při večeři řekl: Víš, já se s tebou nepotřebuji milovat, mě stačí, že jsem s tebou. Oba jsme plakali štěstím a bylo nám moc hezky.“

****

Úkolem ženy je chránit si své srdce, aby ho neztratila v muži, a úkol muže je chránit ženu čistě, protože muž vždy chránil ženu jen za účelem služby, peněz, sexu, nebo z jiného důvodu. Proto své učení s osudovým a duchovním partnerem opakujeme tak dlouho, dokud nepochopíme. Nejdříve se učíme s osudovým partnerem chránit si své srdce a pak s duchovním se učíme teorie uvést v praxi. Protože přijde někdo, kdo po utrpení s osudovým partnerem je na nás hodný, jsme schopny se znovu zaprodat a své srdce ztratit. Tím pádem zase musíme opakovat stejné učení, dokud nepochopíme. Duchovní partner se s námi musí setkávat tak dlouho, dokud nepochopí, že nás má čistě chránit a nemá mít jiné úmysly.

***

V dávných dobách mohla být věštkyní žena 15 letá, která ještě neměla sex s mužem. Mohla vidět ještě věci prostřednictvím boha a ne muže. Jakmile se žena s mužem vyspala, začala více vnímat jeho, a tudíž ztratila napojení na svoji intuici. Nebo mohla být věštkyní žena 50 letá, která už neprovozovala sex s mužem, a tudíž se mohla zpátky vrátit ke svému napojení na boha, vnitřní intuici.

To znamená, že každá žena může být věštkyní, když se neztratí v muži. Každá má napojení a spojení se sebou, stačí se jen nevzhlédnout v muži.

Když se člověk sexuálně spojí s tím druhým a chce přes sex dojít k bohu, tak dělá zbytečnou práci, protože se stále pohybuje ve stejném víru, a jen se přes různé druhy sexuality se zbavuje tužeb se zalíbit, a tím získat lásku. Na jednom zámku nám řekli: „Hraběnka byla zlá na služebnictvo a oni mysleli, že je to tím, že má staršího muže a tudíž jí chybí sex. Nastrčili jí mladého pacholka, kterého pak hraběnka umilovala k smrti.“ Hraběnka nebyla spokojená se svým životem, nudila se, a proto se pro ni sexualita stala drogou. A takto se pro nás vše může stát drogou, kouření, alkohol, sex, vše je jen náhražka naší vnitřní spokojenosti. Když člověk neprovozuje sex a věří, že ho Vesmír ochrání, tak to tak je do té doby, dokud člověk nespadne přes nějaké návykové látky zpět do propasti.

****

Ptám se jednoho přítele, který žije už rok v duchovním partnerství: „A co sex?“ „Musím se přiznat, že už delší dobu mezi námi není. Nám stále více stačí jen pohlazení po vlasech, obětí a ty naučené pohyby už nemusíme. Připadá nám to divné.“ Jiná moje známá mi řekla: „Už nechci čekat, než najde můj bod G, a tak si raději udělám autoerotiku. Je to rychlejší a snadnější.“ Jiné mojí přítelkyni, která právě kráčí duchovní cestou, když jsme vykládaly karty, přišla informace, že by jí teď nejvíce pomohl „chcíplej pták.“ Čím více bude umírat její sexualita, tím více bude žít jen ve světle.

****

Když jsem se s děvčaty na meditaci bavila o tom, že v duchovním vztahu už sexualita zaniká, jedna říká: „To s ním tedy nemusím být.“ Už jsme dál ve vývoji. Dříve toto pronesla žena, když jsem jí řekla, že partner tu není proto, aby jí pomáhal, a nyní se dostáváme od pomoci k sexualitě. Pomoc jeden druhému, protože se každý bál, že by život bez druhého nezvládl. A nyní se dostáváme do jemnější vibrace – sexuality, a tudíž lásce k sobě. Paní říká: „Když není sex, není ve vztahu už nic.“ Toto bylo motto dřívějších vztahů, když mi nepomáháš a nemám sex, jdu hledat jinam.  A nyní se dva spolu mají naučit žít i bez pomoci a bez sexuality. Těžké, ale uzdravující. Už nemusím čekat na tvoji pomoc, jsem dost silná, abych zvládla svůj život bez tvé opory a nemusím se s tebou spojovat přes sex , když se mám ráda. Když se mám ráda, splynula jsem se vším a tedy i s tebou. Oč jsem stále usilovala přes pomoc a sexualitu, to mám i bez tohoto. Když jsem splynula, jsem neustále chráněna Vesmírem, a je o mě postaráno, a proto už nepotřebuji tvoji pomoc a náklonnost. Nemusím se podřizovat, můžu být taková, jaká jsem, a tím tě můžu mít raději a zároveň ty mě. Už víme, že nemáme oč přijít a proto naše vazba může být trvalejší a láskyplnější. To, po čem jsem toužila hmatatelně, nemám, ale mám něco v sobě, co mě dává daleko více. Dotyky dostávám neustále ve všem, cítím přítomnost Vesmíru a tudíž i tvojí. To znamená, že vztahy bez sexu budou daleko trvalejší a lidé budou pod ochranou Vesmíru. Než k tomu dojde, uběhne ještě mnoho času. Některé duše už toto učení cítí, jiné ho necítí. Záleží na každém človíčku, kde se nachází ve svém vývoji.

Pokud se vám ukázka z připravované knihy líbila, sledujte stránky www.zdenkablechova.cz, kde se dozvíte, kdy kniha vyjde, anebo si napište o zasílání informací na e-mail: zdenkablechova@seznam.cz