Časopios č. 16

 

Rozšiřujeme vydávání časopisu na 4 čísla ročně z původních 3

Časopis vychází
4 x do roka

1.3.     1.6.    1.9.   1.12.
  


Pozor !!!
Časopis zasíláme
z d a r m a

Od 1. 9. 2005 vychází náš časopis v úplně nové podobě a můžete si ho zakoupit ve stáncích PNS v celé republice
 

        

číslo  16

září  2007

cena 29,- Kč


 Obsah:
Str. 4-5 My a rodiče
Str. 5 Soucítění
Str. 6 Vysvětlování - kámen úrazu
. Str. 7 Muž, pán tvorstva
Str. 8-10 Starat se o sebe
Str.11-12 Životní zkoušky 
Str.13 Humor  
Str. 14-17 Keltský kruh rodných stromů
Str.18 Partnerství očima muže


  


Vyšel SPECIÁL s CD - dýchací techniky na 7 dní - každý den se učíte dýchat pro něco jiného, např. pro zbavení strachu, stresu, harmonizaci, napojení na podvědomi atd.           Speciál vám zašleme i na dobírku 

 



Něco o mužích


 Jaký je rozdíl mezi jogurtem a mužským?
 V jogurtu je alespoň nějaká kultura

 Jaké jsou ideální míry muže?
 90-60-40 : 90 = let, 60 = miliónů, 40 =teploty

Jaká je nejchytřejší buňka v ženském těle?
Spermie
Proč?
Zdrhla od mužského.....

Bůh nejdříve stvořil muže - to je pravda,
ale pak zjistil, že se mu to nějak nepovedlo a tak stvořil
ženu.

Čím končí u mužů puberta?
Senilitou

Proč si muži pojmenovávají toho svého....
Protože nechtějí, aby kdosi bezejmenný za ně rozhodoval v 9 případech z 10

Jaký je rozdíl mezi mužem a E.T.?
E.T. volal domů

Jak můžete zachránit topícího se muže?
Přestanete mu šlapat na hlavu

Proč jsou svobodné ženy štíhlejší než vdané?
Protože svobodná přijde domů, koukne do ledničky a jde do
postele.
Vdaná přijde domů, koukne do postele a jde do
ledničky.

Proč tolik žen předstírá orgasmus?
Protože tolik mužů předstírá předehru.

Jak zní mužská definice romantického večera?
Sex.

Kdy myslí muž na večeři při svíčkách?
Když vypnou proud.

Co mají muži a ženy společného?
Nedůvěru k mužům

Co mají společného všichni muži v baru pro osamělé?

Jsou ženatí

Proč muži v noci vstávají z postele?
5 % se musí napít
12 % musí na záchod

83 % musí domů

Co napadne muže při slově předehra?
Půl hodiny prošení.

Co řekl Bůh, když stvořil Adama?
Umím i lepší věci.....



Přijde buzerant s naběračkou do koupelny, kde se koupe jeho přítel
 a ptá se: "Můžu si nabrat trochu vodičky?"
"Můžeš, pupíčku..."
Za chvíli přijde  znovu:"Můžu si nabrat ještě trochu vodičky?"

 "Můžeš cukrouši..."
 Za chvilku ještě jednou:"Ještě trošku vodičky, můžu?"

 "Naber si... to máš takovou  žízničku?"
"Ne, hoří nám obýváček, víš?"

Neměl jsem štěstí ani s jednou z mých žen:
ta první mě opustila a ta druhá ne.


Včera jsme byli u Pepíka na oslavě.
Chvíli panovala pochmurná nálada, ale potom Ferda dostal telegram, že mu
zemřela tchýně.

Bible učí miluj bližního svého. Kámasutra zase vysvětluje, jak.
Kdo se ožení, zjistí, co je štěstí, ale tehdy už je příliš pozdě.

Manželství je slib sexuální poslušnosti


 

Pravdy o ženách a mužích
Jeden muž měl rád tři ženy a nemohl se rozhodnut, se kterou se má oženit. Tak dal každé 50 tisíc korun, aby s nimi udělaly, co uznají za nejlepší.
První si nakoupila šaty, kosmetiku, šperky a praví: Udělala jsem, drahý, vše pro to, abys měl tu nejkrásnější ženu.
Druhá nakoupila věci pro něho: Oblečení, sportovní potřeby, nápojové soupravy do baru atd. To proto, drahý, abys věděl, jak na Tebe myslím 
Třetí vrhla peníze do podnikání a po krátké době přinesla muži zpět 100 tisíc korun. Abys viděl, jak jsem šikovná.
I zamyslel se muž a nakonec si vybral tu s největšíma kozama.

 

Výroky slavných

Dal bych všechno co vím za polovinu toho, co neznám   Descartes

Když člověk nežije podle svých myšlenek, skončí přemýšlením jak žije - Gabriel Marcel

Když uvidíš dobrého člověka, snaž se ho napodobit, když uvidíš špatného člověka, všímej si sám sebe - Confucio

Když uvidíš obra, prohlédni si nejprve pozici slunce, aby to nebyl jen stín trpaslíka - Von Hardenberg

Čím menší je srdce, tím více nenávisti přechovává - Victor Hugo

Sevřenou pěstí stisk ruky nevyměníš - Indira Gandhi

Když ti život předkládá důvody k pláči,  máš tisíc a jeden důvodů k smíchu - neznámý autor

Velké duše mají vůli, ty malé pouze přání a touhy - čínské pořekadlo

Opravdová moudrost je v poznání vlastní nevědomosti – Sócrates

Kdo nerozumí jednomu pohledu, nepochopí ani dlouhé vysvětlování - arabské přísloví

Neplačte že zapadá slunce, neuvidíte pro slzy krásu hvězd

W.Shekspeere

 

Zrak čistého srdce proniká nebe i peklo.

Jakým je kdo ve svém nitru, tak posuzuje též věci zevnější.

Tomáš Kempenský

 

Vracíme-li se k sobě, doporučuje se použít sjízdných cest.
André Breton

 

            MYSTERIA TAJEMNA vážně i nevážně

časopis pro příznivce nejen esoteriky, ale i partnerských vztahů, moudrých příběhů ze života, testů, humoru a poselství automatickým písmem a automatické kresby

 

Světlo světa spatřilo 1. 9. 2007 další číslo časopisu MYSTERIA TAJEMNA  - vážně i nevážně.

MYSTERIA TAJEMNA si můžete objednat - viz rubrika předplatné u časopisu
nebo zakoupit u novinových stánků v celé republice.

 


 

My a rodiče

 

Často se mi stává, že si rodiče stěžují: „Když už je toho moc, tak bouchnu.“ Pozdě. Musím bouchnout hned, jak  se to ve mně ozve. Pokud to udělám, nemusí se napětí ve mě střádat a nemusí být výbuch tak velký. My jsme se to s mojí maminkou už naučily a je to fajn. Protože vždy vás někdo svým názorem nebo něčím jiným vyvede z rovnováhy a když mu hned řeknete své pocity, tak se nic neděje a jde se dál. Pokud to zadržím v sobě, chci být napovrch vyrovnaná, cítím v sobě napětí. Najednou se cítím nesvá a nevím proč.

Maminka má ve zvyku, když jí chci něco povídat, skočit mi hned do řeči a říkat: „To nedělej atd.“ A to ještě ani neví, co jsem jí chtěla říci. Připadá mi to pak, že mě ani neposlouchá a bere mi to chuť jí dál něco říkat. Dnes zrovna došlo k takové situaci a tak povídám: „Víš mami už ti nic říkat nebudu. Co mi máš co říkat, co mám dělat, když mě ani nenecháš domluvit. Ani mě to nebaví se pak s tebou bavit.“ A mami na to: „Já vím, máš pravdu. Musím se to ještě naučit.“ A já na to: „Ale už se to učíš pěkně dlouho.“ A najednou nám to přišlo k smíchu, ale největší radost jsem měla z toho, že ta moje mami si už uvědomuje za ty 2 roky co se mnou bydlí, že se to stále učí. Takže jakmile stále opakujete stejné učení, agresivita klesá a časem se tomu už jen zasmějete. Ale naučte se ventilovat své pocity hned. Když to uděláte později, ten druhý už ani neví o co jde a říká si: „Co to do ní zase vjelo.“

 

Byli jsme učeni, že nemáme druhým říkat, co si myslíme, aby je to nezranilo. Ale pak nás zraňovaly naše vlastní pocity, které jsme cítily a nic s nimi nedělaly. Měli bychom si stále více uvědomovat to, jak se cítíme a co po nás chce vnitřní hlas, který se hlásí o slovo. To, že se máme stát bojovníkem za naše cítění není špatné jak jsme si mylně mysleli, je to symbol míru, abychom si lépe rozuměli a věděli, kdo co, po kom chce. Někdy děláme chybu v tom, že cítíme, že s tímto člověkem se necítíme dobře, ale přesto se snažíme vnutit do jeho přízně, místo abychom se chovali odtažitě. Nemusíme se vnutit každému do přízně za každou cenu.

 

Jako je obsaženo v tomto poselství automatickým písmem:

Ano, tato žena nyní cítí bolest na duši a ta pramení z jejího neustálého doprošování o přízeň ostatních. Až pochopí, že se nemusí doprošovat, bude se cítit lépe než nyní Chybu dělá v tom, že příliš důvěřuje tomu, co jí druzí říkají a nevnímá,  jak se přitom cítí. Ať naciťuje, zda vše co slyší a říká je v souladu s jejím vnímáním a možná, že se uslyší, jak říká: Toto nechci a tak proč to dělám.

Její známá jí jen odráží to, co cítí, ať se snaží spíše s ní stýkat jen ve výjimečných případech, zbytečně jí nadbíhá.

 

V současné době je dosti složité propojit svět našich babiček se světem, ve kterém žijeme. Naše babičky mají zakódováno: „Musí se někdo o mě na starý kolena postarat.“ Jako mi řekla jedna 60letá paní: „Moje maminka říká, že potřebuje posluhu a když udělám něco, co se jí nelíbí, tak se mnou nemluví.“ Bylo nám vštěpováno, že k rodičům máme mít úctu, ale že si z nás občas dělaly sluhy, to jsme si ani neuvědomovali. I já jsem byla ve stejné pozici. Kdykoliv rodiče zavolali, že něco potřebují, hned jsem byla k dispozici. Časem mě začalo docházet, že mě využívají. Např. když tatí říkal, že bych s mami měla jít na vyšetření, protože se celou noc dusí a on taky má špatný spaní. A tak jsem jednou v noci k nim přišla, protože jsem měla o maminku strach, když se tak v noci dusí. Mami i tatí již spali. Otevřela jsem si byt klíči a šla spát. Ani nepostřehli, že jsem přišla a jediný, kdo celou noc tenkrát nespal, jsem byla já. Oba dva spali a ráno se divili, že tam jsem. Tak jsem si říkala: „Ono to zase není tak horký, jak říkají, že v noci nespí.“ Bylo zajímavé, že si naši dávají klíče do zámku a já se do bytu dostala. Ovšem za 14 dní, když jsem k nim přišla a opět byly klíče v zámku, již se mi nepodařilo otevřít. A tak jsem si uvědomila, že nic není náhoda a já to měla vidět. Tz. jejich stěžování a skutečnost, abychom si udělala svůj názor a došla k uvědomění.

 

 Další situace nastala, když mami chtěla na vánoce vyčistit koberce. Objednala jsem firmu, se kterou jsem delší dobu spolupracovala a mami oznámila: „Přijdou v úterý ráno. Buď doma.“ Tatí byl už v té době nepohyblivý, takže by nemohl otevřít. Odpoledne k nim přijdu a tatí mi říká: „Oni mi ukradli peněženku, kde jsem měl úspory.“ A já říkám: „Mami, ty jsi nebyla doma?“ A ona na to: „Táta mě naštval a tak jsem byla v Hypernově.“ Takže tatí byl sám doma a teď bylo dilema, zda opravdu tato firma, se kterou jsem delší dobu spolupracovala a vždy jim důvěřovala, vzala tyto peníze nebo zda tatí někam svoji peněženku ukryl, protože už zapomínal. Brala jsem to jako velkou nezodpovědnost mé maminky. Ví, že má přijít firma, ale protože se pohádala s tatínkem, tak jde klidně do Hypernovy. Pro mě to bylo o to složitější, protože jsem nevěděla, na čem jsem a zda mohu této firmě dále důvěřovat. Naši se hádali a sváděli vinu jeden a druhého. Měli přece perfektního posluchače, svoji dceru, kterou od dětství zatahovali do svých sporů a vždy říkali: „No, Zděnka, řekni kdo má pravdu.“ A já nechtěla ublížit ani jednomu a proto jsem se snažila od dětství dělat pro ně všechno jen proto, aby byl klid a nehádali se. A když mami řekla: „Mě je to jedno, že se ti ztratila peněženka,  dostala jsem zlost, kde je jejich zodpovědnost? Povídám: „Tak, když vám na penězích nezáleží, tak si od nynějška budete platit nájem sami.“ Uvědomila jsem si, že jsem za ně platila nájem, protože jsem jim chtěla na starý kolena posloužit a přitom oba měli peněz dost ze svého důchodu. Odešla jsem stejně s pocitem viny, který jsem si zpracovávala několik dní. Udělala jsem totiž něco, co bych si předtím nedovolila. Čím více si dovolujeme, tím více v nás mizí pocit viny. Toto se stalo pár dní před vánocemi.

 

Na vánoce jsem přišla k rodičům a oni už zase byli v pohodě (dokonce se mi někdy zdálo,že jim to dělá radost, se hádat). Moc jsem si přála, aby se peněženka našla. Byl by to ten nejhezčí dárek už kvůli důvěře k firmě a kvůli smutku tatínka, že přišel o úspory (nechtěla jsem si připustit, že by firma využila situace a peněženku vzala). Takže na štědrý večer jsme opět všichni hledali peněženku. Prohledali jsme celý byt a nenašla se. Druhý den se mami probudí a říká: „Měla jsem sen, že ten andělíček, co jsem ho dostala od vnučky mi řekl, že ta peněženka je tam a tam.“ Šla tam a opravdu peněženku našla. Byla to opět zkouška pro celou rodinu a každý si z této zkoušky pro sebe odnesl své poučení, ale hlavně se udělala náprava i ve finanční oblasti a já si opět uvědomila, že andělé jsou nám stále na blízku. Od té doby si rodiče platili nájem sami.

 

I ve financích musíme mít všechno v rovnováze. Když nebudeme mít rovnováhu,  nejsme v souladu s vesmírným řádem. I toto se nyní budeme všichni učit.

 

Učíme se zacházet se svými rodiči a měnit na ně názor.

Mám hospodu a moje maminka mi tam uklízí. Zpočátku jsem byla ráda, že mám v hospodě někoho z rodiny, který mě to tam ohlídá. Maminka mi donášela, kdo co udělal dobře a kdo co dělá, co se neslučuje s mými zájmy. Např. mi vnesla brouka do hlavy tím, že mi řekla: „Dneska ráno přišel výčepák a nesl si plnou tašku. Nevím, co v ní měl.“ A já už začala pochybovat o tom, zda jsou ke mně zaměstnanci poctiví. To by bylo v pořádku, kdyby moje maminka stále neviděla to, že tohle neudělali a tamto by měli atd. A tak se stalo, že jsem se vždy se zaměstnanci rozkmotřila a oni odešli. Maminka vždycky říkala: „No, vždyť co mají na práci, to bych taky zvládla, stoupnout si za výčep a čepovat pivo.“ Ale když se to stalo a najednou nikdo nebyl, tak jsem si musela stoupnout za výčep já a čepovat. Najednou jsem si uvědomila, že to byly malichernosti, které jsem vytýkala zaměstnancům a že to není žádný med teď tady stát a čepovat, zatímco moje maminka sedí doma v teple u televize. Přišlo první uvědomění: Můžeš brát v úvahu připomínky rodičů, ale musíš si zachovávat chladnou hlavu a nebrat je tak vážně jenom proto, že si myslíš, že to jsou tví rodiče a tím by jejich slovo mělo být svaté a ty bys k nim měla zachovávat úctu. Musíš myslet na sebe a své zájmy, neboť když přijde na věc, tak v tom stejně budeš sama a oni ti nepomůžou.

 

A tak jsem přestala brát připomínky mé matky tak vážně a časem jsem na hospodu dosadila jednu ženu, která se mi o hospodu starala. Moje maminka, která do této doby přece jen měla výsadní právo, vždyť je přece matka šéfové, se necítila dobře. A tak začala stále hledat chyby na paní, která mi šéfovala na hospodě. Občas se rozkmotřily a já se snažila je udobřit, aby byla pohoda. Nejdříve jsem je dávala dohromady, usmiřovala je. Pak jsem vyslechla jednu i druhou stranu a nevyjadřovala se k tomu. Když opět čekaly, že je budu usmiřovat, klidně jsem mluvila s jednou a pak s druhou a ani zmínka o jejich sporu. Prostě jsem časem došla k názoru, že mě to nebaví je udobřovat a že by si měly udělat pořádek mezi sebou sami. Došla jsem k dalšímu uvědomění: Že i když je to moje maminka, nemusím za ni řešit věci, naopak by si je měla sama obhájit.

 

A tak šel čas a maminka stále hledala u mě zastání. Stěžovala si: „Zase mi nechali ty lahve na vozíku a já je nemůžu dávat dolů. Nemám sílu, když je to tak těžký.“ Chápala jsem, že jsou lahve těžký a tak jsem řekla: „Musíš si v tom sjednat pořádek a říci jim, že pokud budou lahve na vozíku, že uklízet nebudeš.“ Ale jednoho dne mě mami překvapila. Nesla nákup a když jsem ho potěžkala, zjistila jsem, že je možná stejně těžký jako ty lahve na vozíku. A tak jí povídám: „Mami, ty že nemáš sílu? Mě by možná dělalo větší problém odnést ten těžký nákup než tobě. Lahve z vozíku sundat nemůžeš a takhle těžký nákup tahat můžeš?“ Přistihla jsem jí při činu. A došla k dalšímu uvědomění: Moje maminka má síly dost a když bude chtít dokáže stejné věci jako já. Nemusím ji litovat a ani se nechat vydírat jejími pocity.

 

 

 

Muž, pán tvorstva

Muži říkali ženám: „Budu vám muset utáhnout uzdu nebo já se musím ohánět, abyste se měli dobře.“ A jedna paní mi povídá: „On to říká, jako by snad nepatřil ani do rodiny.“ Často jsou ženy vydírány muži: „Starám se o vás, nebýt mě, dávno byste chcípli hlady.“ A tak žena na mateřské dovolené ztrácí svoji hodnotu, neboť se bojí, že by se sama bez muže neuživila. Je to zase jen iluze, které,  když mi ji ten druhý vtlouká do hlavy, začnu věřit. Žena si musí uvědomit svoji hodnotu i když vychová malé dítě a je v domácnosti. Vždyť dítě je společné a ona vlastně muži vytváří materiální hodnoty i tím, že mu vychovává dítě a dělá služku, což obojí nemusí.  To znamená, že by si měla spočítat, kolik by manžel muset zaplatit chůvě, služce, kuchařce. Když to dobře spočítá dostane se mnohdy na výplatu svého muže. A může si uvědomit, že má stejná práva na volný čas jako on a ne že on jí bude říkat, že se celý den válí a nic nedělá a on přijde utahaný a tak má právo si odpočinout. Odpočinek by měl být také společnou věcí. Žena by si měla v týdnu vyhradit čas pro sebe. Protože položme si ruku na srdce, ono je to krásné vychovávat dítě, ale občas být sama a odpočinout si také potřebujeme. Budete pak klidnější a vše se vám bude dařit lépe. A tak se nenechte zastrašovat od muže tím, že vydělává jen on a ukažte mu také svoji hodnotu, kterou mu přispíváte do jeho života.

 

Přišel ke mně do poradny jeden známý a povídá: „Tak mi přišla na nevěru. A já jí říkám, ať se klidně rozvede, auto je moje, chata je moje, byt je můj.“ Ptám se: „A jak se podílíte finančně na chodu domácnosti?“ A on: „No, já dvakrát měsíčně zajedu do Makra a nakoupím tak za 10 000 Kč  jídlo.“ „A tvoje žena bere kolik?“ „Asi 15 000 Kč.“  „Takže ona dává do domácnosti více než ty …“ Zarazil se a začal přemýšlet. Když to tomu druhému nespočítáte, tak ani neví o čem mluvíte, ale pokud podáte pádné argumenty, nutíte ho zauvažovat.

 

Mnoho žen chce pozornost od muže tím, že mu dělá různé ústupky. Ženě totiž stačí, aby si jí muž všiml, aby jí pochválil a řekl: „Jsi dobrá.“  „Chci, aby si mě všimnul.“ To jsou časté nářky, které slýchávám. Jedna žena mi dokonce řekla: „Přála jsem si být televizí“, protože stále koukal na televizi a věnoval jí větší pozornost než mě.

Muži budou ženám věnovat menší a menší pozornost, takže ženy budou muset pozornost směřovat k sobě, ke svým zájmům a radostem, aby se jim dostávalo náhradou něco jiného než jsou zvyklé. Společnost bude stále více tlačit na lidi v otázce pracovní a lidé budou rádi o samotě a v klidu, ani nebudou mít potřebu si povídat. Budou rádi odpočívat a nebudou chtít být rušeni. Na to si musíme stále více zvykat, že přátelské vazby trvalejšího rázu, jako každý pátek návštěva známých se budou rozpadat. V nové společnosti není nikdo na nikoho vázán a každý se s každým stýká jen když to cítí a chce a nebere to už jako povinnost.

 

Dříve bylo zvykem každou neděli navštívit rodiče, strávit s nimi odpoledne, pořádně se najíst a ještě si sebou domů odnést výslužku. Dnes, když se zeptá rodič: „A přijdeš v neděli?“ Tak většinou uslyší: „Já nevím.“  „Ale já to musím vědět, abych napekla.“ „Mami nic nepeč.“ A když mu budete chtít něco dát sebou řekne: „Já nic nechci.“  Ta láska, kterou jsme se snažili dát druhým prostřednictvím jídla a hmotných statků, je pryč. Lidi bude stále méně naplňovat to, co jim dáváte, ale budou si stále více vážit toho, jak se vedle vás cítí. A pokud jim bude s někým příjemně, bude to pro ně hlavní prioritou. Už ne sex, ale blízkost druhé bytosti, která je otevřená a nemá masku. Můžu si dovolit se k ní chovat jak cítím, nemusím se přetvařovat a můžu se cítit otevřeně a ne svázaně. Vždyť dodnes ženy žijí s mužem a bojí se něco udělat, aby to bylo dobře. Bojí se odpočívat, aby ten druhý nebyl naštvaný. Vždyť je to blízká minulost, kdy maminka dělala a my všichni jsme museli také, abychom neslyšeli, že je na všechno sama a že ona se tu dře a my se klidně válíme. Nyní si má každý uklízet po sobě a pokud to neudělá, tak já to za něj dělat nemusím. Např. si ženy stěžují, že muž stále nechává zmuchlaný mokrý ručník v koupelně a ony ho po něm musí sebrat a pověsit. Ale nemusíte. Odvětí: „Ale vždyť ho pak bude mít mokrý.“  No a co má být, vždyť je to jeho ručník a když mu to vyhovuje. A pokud mu to vyhovovat nebude,  tak si příště ten ručník dá usušit. Ale tím, že za ním chodíte a ty věci po něm uklízíte, tím nic neřešíte. Zbytečně se rozčilujete a tím i rozčilujete jeho, chce mít klid. Tak mu dopřejte klid a ručník nechte na zemi mokrý, zmuchlaný.

 

A tak i dcera nebo syn za vámi přijdou na návštěvu, když tu potřebu budou cítit a ne proto, že vám to slíbili. Sliby budou ubývat. Nikdo už nebude nikomu nic slibovat, ale konat tak, jak bude cítit. Starší generace se trápí tím, že děti už k nim nechodí tak často a mají strach, že už je nemají rády. Ale mají, jen žijí jinak. Už neuznávají úctu a povinnost k rodičům jak jsme byli vychovaní my. Už nerozlišují starší a mladší. Ke všem se chovají stejně a tím si i duše v různých tělech mohou být rovny. Moje maminka vždy říkala: „On je starší, ale kdyby byl mladší, tak bych mu něco řekla.“ Brala úctu ke stáří jako samozřejmost, ale že to stáří někdy ubližovalo mladším, protože v sobě mělo závist, nenávist, zlobu, to už se nevidělo. Ale nyní každý bude mít právo se stýkat s kým chce a nebude důležité, zda je to rodina či cizí člověk. Cizí člověk nám může být bližší, protože se s ním budeme cítit volněji, než pod nátlakem rodiny.

 

 

zpět