Přednášky a semináře - stránka 2

Milá Zdenko,

včera jsem se zúčastnila vaší přednášky na Ezoterickém festivalu v Ostravě. Seděla jsem v první řadě hned před vámi ve své červené vestičce a s červenými punčocháči. Hltala jsem vaše každé slovo. Zda tam uslyším to, co mám. Jsem teď zhrzená, zrazená, nemilovaná, ve fázi, kdy chci odpustit a navždy zmizet a vůbec se mi všechny pocity dokola melou a melou. Hltala jsem vaše slova o Ulcerózní kolitidě s úplně stejným scénářem, jako mám já. Vím, že jsou to vztahy a rána od manžela, kterou mi teď zasadil díky své nevěře, chápu jako výzvu z Vesmíru a je o mně. Nikdy bych ho neopustila a trpěla bych jeho neláskou po zbytek života. A tak si již každý den posílám žádost nahoru, že bych chtěla chlapa s velkou náručí a velkým srdcem, který mne bude hýčkat a milovat. Ale co se mi nyní díky vám přihodilo, je velký úsměv na rtech. Vzala jsem si váš časopis Mysteria tajemna č. 19 a otevřela ho, jak jinak než na poslední straně a tam to bylo, úplně poslední článek Nejkratší pohádka na světě. A tam jsem to pochopila. ...a děvče žilo šťastně na věky věků a chodilo si nakupovat hadry a do divadla a na kosmetiku, pilo Martiny… To vše teď chci! Pro tuto informaci jsem si do Ostravy přišla. Moc děkuji a těším se, že vás zase někdy uvidím a uslyším. Také bych chtěla lidem pomáhat, máte tu krásný důvod a poslání k žití. Mějte krásné Vánoce!  Podpis

* * * *

Chtěla bych vám poděkovat za vejmi příjemnou atmosféru při vaší přednášce. Říkala jsem si, co bude téma Sex a tantra a byla to pro mě výzva. O to více si cením vaší energie, kterou jste do přednášky dala. Doma jsem se s chutí začetla do vašich knih, které jsou tak srozumitelné a jasné. Jsem šťastná, že jste přijela do Bratislavy a podělila se tak s námi o vaše cenné zkušenosti.

* * * *

Dobrý den paní Blechová,

ráda bych Vám poděkovala za Váš seminář ve Vsetíně 23.9. Nevím, zda si pamatujete, ale řešila jsem vztah s partnerem a s kamarádem. Týden po semináři jsem se rozhodla, že už se konečně od přítele odstěhuju, no a nyní už od neděle bydlím sama v podnájmu. Takže to, co jsem řešila již několik let, najednou po Vašem semináři šlo tak rychle :-). Je sice pravda, že mi hodně pomohlo, že se „náhodou“ objevil pěkný a ne příliš drahý byt o patro níž, než bydlí kamarád, do kterého jsem stále platonicky zamilovaná, ale i přesto, že jsme „jen“ kamarádi, je náš vztah moc pěkný…

Ale učím se být sama a moc mi pomáhají Vaše knížky a vůbec fandím Vám ve všem, co děláte a co předáváte ostatním lidem, aby se trochu zorientovali…

Děkuju a mějte báječné dny :-)

S pozdravem Podpis

* * * *

Dobrý a krásný den p. Zdeničko,

jen abych se připomněla, máte toho strašně moc a třeba si mě vybavíte. Byla jsem u Vás na dvoudenním semináři s přítelem u Vás, objednávali jsme se na poslední chvíli.

Chtěla bych Vám jen říci, že mně tento víkend moc pomohl, nevím, jestli si můžu troufnout říci, že najednou cítím srdce, které jsem necítila, asi jistě ještě nejsem u sebe a ve svém srdci úplně, ale cítím velkou změnu, a mám velkou chuť na sobě pracovat a vše špatné, co mi ukazují druzí si uvědomit a napravit.

V sobotu po semináři jsem se s přítelem strašně pohádala, a hodně mě to ranilo a měla jsem pocit, že mi poprvé krvácí srdíčko, a v neděli při tom obrázku, kde jsme měli kreslit své blízké, byl náš vztah propojen ze srdíčka.

To píši jen jako poděkování, vím, že mám ještě hodně, hodně práce před sebou, ale těším se na to.

Čtu vaše knížky, ale mám někdy pocit, že se v tom nějak ztrácím a chtěla jsem se Vás zeptat, jak píšete že po osudovém muži, to byl určitě můj ještě manžel, který mně hodně dal zabrat, ale já ho milovala, a nechala si vše líbit, a teď už vím, proč mi přišel do cesty a co jsem dělala špatně, že jsem na něm byla závislá, chtěla ho mít doma a vše s ním sdílet, a opečovávat atd. To vím, jak jsem mu lezla na nervy a o to víc utíkal a nakonec byla agrese a násilí i před dcerou, vše si uvědomuji a budu mu jednou za to děkovat, teď to nedokážu, ale vím, že on byl ten, kdo mě dovedl k těmto věcem už před dvěma lety, ale teprve tak půl roku vím, že mě měl naučit mít ráda sama sebe a najít to v sobě ne u něj.

Zatím spolu nedokážeme mluvit, aniž bychom se nestřetli, on na mě i přes dceru neustále útočí kvůli mému příteli, on se bojí, aby nenahradil jeho místo u naší dcery a to už si myslím, že se i stalo, má přítele raději než tátu, neumí si s ní hrát atd. A nesmířil se s tím, že on je sám a mně to třeba vyšlo, on mě podváděl a já, když jsem odešla za jiným mužem, tak jsem ta laciná holka a všude to o mně rozhlašoval.

Já si stále nesu pocit velké viny, že jsme rozbila manželství a nevím, jak se od toho oprostit.

Zdeničko, chtěla bych se zeptat, mám trochu zmatek, jak jste psala, že po osudovém přichází většinou duchovní a ten je za odměnu, a mezi tím je většinou ještě partner, který nám ukazuje nás, jak jsme se chovali, a já v příteli vidím úplně sebe, jak jsem se chovala k osudovému partnerovi, a je mi z toho až zle při uvědomění, a vadí mi to strašně na příteli. Vím, že tohle musím asi vše ještě pořešit a změnit, a chtěla jsem se zeptat, zda když to vidím a uvědomím si to, zda tento partner může být pak i duchovní, a nebo to už ne, a musí nebo přijde teprve ten duchovní, se kterým nebudu mít potřebu už nic řešit, nevím, snad mi rozumíte. Děkuji moc Podpis

* * * *

Pěkné ráno Zdeničko:-)

Nejdříve bych Vám moc chtěla poděkovat za úžasnou neděli ve Velenově… byl to pro mě úžasný zážitek, a hlavně velký posun v mém myšlení. Zakoupila jsem u vás 2 knihy pro kolegyni, ale hned jsem si jednu půjčila (Rodiče a děti…). Čtu jí úplně všude i po cestě do práce:-). Je v ní báseň  „Mami, už vím“. Je nádherná, moje maminka slaví 4.8. 60. narozeniny, chtěla bych ji tuto báseň napsat do přání, jen nevím, zda-li je to vhodné? Proto bych se chtěla zeptat, co byste mi poradila?

Nevím, jestli ještě mohu poprosit o jednu radu, pro sebe.

Mám delší dobu problém, s popíjením vína… přijdu z práce, a mám „nutnost“ si nalít vinný střik… i když bych chtěla raději si číst, nebo se učit Tarotu, ale ztrácí se mi do všeho chuť, a tím se tak nějak uvolním…

Vyhledávala jsem spoustu léčitelů, a hledala pomoc, a hlavně jsem chtěla zjistit proč???? Zkoušela jsem i meditaci, ale nepomohlo. Vím, že „útěk“ k alkoholu je neláska k sobě, na vašem semináři v meditaci si moje duše přála „být střízlivá“, i já si to přeji (neboť moje maminka je alkoholik, i když si to nepřiznává, že je závislá…). O to víc, se toho chci zbavit.

Kde najít tu cestu a jak z toho ven?

Nemůžete mi pomoci, či poradit?

Už jsem bezradná, neboť to vidí i mé děti i můj přítel.

Zdeničko, byla bych ráda, za jakoukoliv pomoc.

Mějte se moc hezky, a budu se těšit na další setkání, doufám, že brzy budete mít nějaký seminář v blízkosti Brna, neboť vás poslouchat, je pro mě získat sílu a směr v tomto životě.

Děkuji… Podpis

* * * *

Dobrý den paní Blechová,

chtěla bych vám poděkovat za úžasnou přednášku v Pardubicích. Již kolikrát jsem si říkala, že bych vás ráda viděla a slyšela naživo a přání se mi splnilo, za což moc děkuji.

Mám skoro všechny vaše knížky, jste pro mě tou největší duchovní učitelkou, protože na změně mého pohledu na život a na svět máte největší zásluhu vy.

Na přednášce jste mluvila o tom, že člověka, který má rád sám sebe a jedná v souladu se zákony vesmíru, poznáme podle očí. To je velká pravda, protože ještě než jste začala vůbec mluvit, zaujala jste mě svýma očima. Ve vašich očích se zračí celý vesmír, cítila jsem klid a pohodu z vás i vašeho přítele. Cítila jsem nějaké vnitřní spojení mezi vámi a mnou a jsem ráda, že to tak je.

Přeji vám mnoho úspěchů, zdraví a lásky… ještě jednou moc moc děkuji a těším se na vaše další knihy a další brzké setkání s vámi.

Zdravím a přeji krásný slunečný den…. podpis

* * * *

Dobrý den p. Blechová,

v březnu jsem se zúčastnila esoterického festivalu v Karviné. Tam jsem se setkala s vašimi přednáškami, které mne moc oslovily, zakoupila jsem si nějaká Vaše CD a postupně čtu vaše knihy. V současné době čtu Jak porozumět sobě i dětem. Ve Vašich knihách je strašně moc MOUDRÝCH poznatků z našich životů.

Jsem strašně ráda, že jsem měla možnost zúčastnit se Vašich přednášek a moc se těším na nějaké další. Je velkou škodou, že Plzeň leží tak strašně daleko od mého domova (Dolní Lomná), a proto se nemůžu účastnit Vašich terapií.

Trápím se delší dobu s atopickým ekzémem a vidím, že medicínská léčba je nějak bez efektu, a proto hledám různé alternativní terapie. Myslím si, že celý ten můj problém je nějak ve mně.

Pokud budete tak laskava, dejte můj e-mail do své databáze a budu ráda, jak mi budete posílat týdenní poselství. S pozdravem Podpis

* * * *

Milá paní Zdenko,

před několika týdny, ba co dím, před několika dny jsem sice věděla o Vaší existenci, ale pouze okrajově. Až do doby, kdy na mne v knihkupectví doslova „vypadla“ Vaše kniha a já jsem si ji po prolistování „musela“ koupit, protože jsem věděla, že pokud tak neučiním, čeká mne ještě jedna cesta do města navíc.

Pak následovalo letmé setkání s Vámi – nelze, nebo lépe řečeno neumím slovy popsat vnitřní prožitky, které jsem si během několika minut odžila. I když kolem dokola byl docela frmol a hlahol, když jsem seděla naproti Vám, svět najednou jako by zmlkl a komunikace probíhala od srdce k srdci, od duše k duši. Navíc jsem silně cítila přítomnost bytosti, která mne provází celý život. Tak jsem to vnímala a prožívala já (pro připomenutí, k setkání došlo v Olomouci na Astrovíkendu).

Toliko na úvod.

Před chvílí jsem dočetla další z Vašich knih, nevím, co se děje, ale pokaždé, když se „ztratím mezi řádky“ a pak se vrátím zpátky do reality, cítím, že se něco děje, něco se mění… už nejsem stejná jako před hodinou, kdy jsem knihu otevírala. Napadá mne, že možná probíhá taková výuka „naživo“.

Při čtení se mi do mysli neustále vracel jeden dotaz. Sama jsem si na něj odpověděla, ale i tak bych Vás chtěla požádat o Váš názor, popř. o názor Vesmírného bratrstva na danou problematiku.

Již několikátý rok pracuji v sociálních službách, cílovou skupinou, se kterou pracuji, jsou lidé s těžkým až hlubokým mentálním postižením s přidruženým postižením tělesným. Jde o lidi, kteří mají naprosto vyblokovanou vědomou složku vnímání, jsou vždy a ve všem úplně odkázáni na pomoc druhých. Jejich rodina je v mnoha případech zavrhla, odmítla, někteří rodiče či opatrovníci naopak vyžadují po pracovnících, aby těmto lidem rodinu „suplovali“.

Po prodělání zápalu plic, mononukleózy, chlamydiových infekcí, po gynekologické operaci, v průběhu které jsem prožila klinickou smrt, jsem pochopila, jak to s tou láskou a péčí asi bude. Nemohla jsem pochopit, že když druhému přináším své „srdce na dlani“, můžu o něj přijít. Vaše knihy mi v tomto směru odpověděly na mnohé. Děkuji.

Zajímalo by mne, jak jsou tito lidé vnímání z pohledu Vesmíru a co vlastně potřebují, jak by měla vypadat péče o ně, soužití s nimi z nadčasového pohledu. Vzhledem k tomu, že tito lidé nekomunikují, můžeme se pouze domnívat, intuitivní podněty mohou být občas v rozporu se zavedenými pravidly.

Srdečně zdraví  Podpis

* * * *