Ohlasy na knihu Bez pout - stránka 2

přidáno 30. 7. 2018

Dobrý den paní Blechová,

včera jsem dočetla knihu ,,Bez pout", za kterou Vám ze srdce děkuji. Pomohla mi otevřít oči, našla jsem v ní odpovědi na některé otázky, zároveň spoustu dalších se mi v hlavě objevilo. Některé části byly jakoby psané z mého života. Najít slova pro vše, co po přečtení knihy ,,Bez pout " cítím, se mi nedaří.

Děkuji Vesmíru za Vás, přeji hodně zdraví, sil a Božího požehnání v práci, které se s láskou věnujete a pomáháte tak nám ostatním najít správný směr a cestu pro navrácení se do našeho společného domova. 

Přeji hezkou neděli a zdravím z Unína :-).

* * * * * * * *

Krásný den paní Blechová,

dnes na Vás tak nějak stále vzpomínám a žasnu nad synchronicitou a propojením, které s vaší duší již mám spoustu let.

Vaše prožívání života, vaše tvorba a nastavení zrcadla, abych lépe viděla bylo pro mne velmi důležité a stále je.

Naše prožitky a životy jsou tak podobné, že jsem neměla problém s ničím, co jste kdy napsala a mohu vše jen potvrdit.

Tam, kde jsem se trochu ošívala, jsem musela o to více zabrat.

Faktem zůstává, že když mi bylo nejhůř a už jsem nevěděla jak dál, vzala jsem si vaše karty a věděla jsem, že Vy mě určitě postavíte nohama na zem: „Nandáte mi to tak, jak to je!“ A tak se také vždy stalo.

Ve vašich posledních knihách (Rozloučení s rodinou, s maminkou, Bez pout) jsem si dokonce uvědomovala, že toto všechno už vlastně žiji a dokonce máme i podobné prožitky, díky nimž jsme došly obě k prohlédnutí.

Okamžitě mi naskočil sen, kdy jsem se stále bála, že nejsem dost naučená na závěrečné zkoušky a přitom mi bylo řečeno, že už je mám hotové. Přesně tak jsem se cítila při čtení vašich knih (Rozloučení s rodinou a s maminkou jsem si četla v květnu znovu, na povel mé intuice). Zírala jsem, že už toto vlastně vím a mám prožité. A knihu Bez pout už jsem si vážně užívala i v některých pasážích jsem se smála, jak to máme stejné.

 

Synchronicita s Vámi byla vždy úžasná v tom, že když jsem řešila nějakou životní situaci a došla k pochopení, přišla mi od Vás bleskově emailová zpráva přesně na to samé téma. Vždy to bylo pro mě potvrzení, že jsem to pochopila správně. a tohoto propojení si velmi cením a moc za něj děkuji. Vždy mi to dodalo kuráž jít dál.

V knize Bez pout stálo poselství pro mě: Ano, uvědomuj si, že jsi svobodná a volná. Žiješ to?

Bylo to pro mne zajímavé, neboť jsem si již uvědomovala svobodu a volnost, ale zda ji žiji, to byla otázka.

Během měsíce června jsem prošla velkým posunem za hranici mého strachu a uvolňování své karmy.

Výsledkem je dnešní den, kdy se udržuji v krásných energiích a vidím svůj život před sebou.

1.7. jsem měla vizi, kde se spojil můj vnitřní muž s mou vnitřní ženou. Byla jsem to já rozdělena na dvě části, a vše jsem pozorovala. Můj vnitřní muž stál v parku před hradem ve staré Anglii (ta doba je mi blízká i v tomto životě), něco mi říká, že gregoriánská doba, ale nevím. Kousek od něho seděla žena, také v černém, a vyšívala. Bylo potemnělo- takový začarovaný kraj, na zemi spadané listí a stálo tam velké zrcadlo. Muž (tedy já) přišel k němu a díval se na sebe, pohladil si tváře a bylo mu jasné, že veškeré akné zmizelo (můj problém zde v životě). Měl černé dobové šaty s bílou košilí a vázankou a černé vlasy, moc mu to slušelo a byl mi ve tváři i podobný. Celkový pocit v této chvíli byl - vykoupen z prokletí, zlo bylo přemoženo a přišlo vysvobození. Tento muž přešel do současnosti k mé vnitřní ženě, která byla nemocná a on si ji bral z nemocnice domů (což byl pokoj mé babičky, kde jsem prožívala dětství) s tím, že musí ještě odpočívat a nabírat sílu. Řekl ji, že se musí oba ihned obejmout, že to pro ně bude moc dobré.

Objal ji a cítil její křehké tělo, byla jak porcelánová panenka a celá v křeči z ohromného strachu. Stáli tam spolu v objetí a on ji utěšoval slovy: „Už se můžeš uvolnit, všechno je už v pořádku, uvolni se, už je to dobré."

Vše jsem to pozorovala a byla toho součástí. Žena měla sbaleny všechny věci (v předchozích snech jsem si stále nedokázala sbalit své věci, bylo jich mnoho) a muž otevřel dveře a bylo to. Bla jsem zpět - doma, v jednotě.

Až nyní chápu, jaké to je, zamilovat se do svého vnitřního muže - zamilovat se do sebe (karta- Miluj nejprve sebe). Návrat ke své rovnováze, kdy se osvobodila má mužská polovina a tím se uzdravila má žena. Již jsem celá. Již nemusím hledat svého muže venku, mám ho v sobě a je mi naprosto nádherně. Tato vize je ve mě stále a dodává mi sílu- ohromnou sílu být sama sebou.

Už se nemusím skrývat, podřizovat se ostatním ze strachu, zavděčovat se druhým, zkrátka nebýt sama sebou jen proto, abych si udržela muže ve vnějším světě a neztratila ho. Úplně jasně to vše dnes vidím.

Má maska spadla a s ní i mé akné. Nebylo to samo sebou, předcházela tomu velmi náročná práce - uzdravení vtahu s otcem, pocity marnosti, pochyby a koktejl všech možných strachů, které si jen dovedete představit.

Dnes si uvědomuji, jak jsem k sobě přitahovala silné muže, vůdčí typy s velkou mocí a egem, ale naprosto bez citu s krutým, panovačným chováním k ostatním (měli problémy se svou matkou).V mých vizích všichni tito muži v minulosti opravdu vládli zemi. Ohromovala mě jejich síla, která z nich sálala a to byla ta síla, kterou jsem ztratila v sobě a hledala ji. Muž je o síle, sebedůvěře a o vedení (tvoření) a to je přesně to, co mi chybělo.

Vy a ještě pár duchovních mistrů jste mi dávali sílu dokončit mé propojení se sebou a navrátit se zpět do svého srdce a stavu celistvosti. Před patnácti lety jsem se vrátila z posmrtné dimenze zpět do pozemské a jediné co jsem opravdu chtěla bylo - to vše „pochopit“. Sedm let jsem se dávala do pořádku ve fyzickém světě a osm let v duchovním.

Dnes na to vše hledím s pocitem, že ta cesta vnitřním peklem stála za to, i když jsem to prožila hned dvakrát. Měsíc uvězněna v posmrtné dimenzi, kde jsem prožívala šílené vnitřní peklo, které si na těchto úrovních neumíme ani představit a pak znovu zde na Zemi a to jsem si také užila.

Nemohu dnes uvěřit, že jsem to vše vydržela a nechápu, jak jsem to zvládla a kde jsem na to vzala sílu.

Již jsem Vám chtěla napsat mnohokrát, ale cítila jsem, že ještě není ten správný čas.

Dnes cítím, že již nadešel a já se s Vámi mohu podělit o část mého příběhu, ve kterém jste mi byla velkou pomocnicí a mnohdy jedinou oporou, kterou jsem měla. Děkuji Vám z celého srdce s velkým dojetím, které mi právě vstoupilo do očí a rozmazalo mi klávesnici. Děkuji také Vesmíru a jeho moudrosti nás propojit.

Chtěla jsem dnes tuto pro mě zázračnou chvíli sdílet s vámi a tak jsem si splnila přání.

Jste báječná a přeji Vám krásné Nebe na Zemi....ale to už máte.

S velkým pozdravem a láskou

* * * * * * * *